Kniholenka_DK komentáře u knih

V zahraničí jsem zaregistrovala nadšené ohlasy na tuto sérii, tak jsem vyhlížela český překlad. Moje vysoká očekávání ale kniha nenaplnila. Je to takové jedno velké (i když zábavné a čtivé) klišé. Také přemíra velmi spicy erotiky v druhé polovině knihy mě v tomto případě spíš vadila - já ji totiž nečekala, protože první půlka byla "normální" romantika ze zajímavého prostředí, zatímco druhá půlka je prostě por**. Na obálce ani v anotaci navíc není jediný náznak, že to bude tento typ “romantické knihy, tak pozor!

V prvním díle série jsou hlavními postavami Rhett, profesionální zkušený jezdec býčího rodea, a čerstvě vystudovaná právnička a typická městská holka Summer. Ona dostane za úkol dohlížet na něho, aby si nekazil mediální obraz. Prostředí exotického sportu (býčího rodea) je originální a zajímavé a prostředí a osazenstvo ranče na kanadském maloměstě je sympatické. Ta zromantizovaná atmosféra obou těchto míst se autorce velmi povedla. Romantika mezi postavami je ale velmi předvídatelná a postavy jsou šablonovité - on mužný, krásný kovboj, ona drobná, nezkušená, přitažlivá dívka. Dialogy mezi nimi nepůsobí moc realisticky, ale jsou zábavné. Jiskra mezi postavami přeskočí skoro okamžitě a pak už jen čekáme, kdy jí postavy podlehnou - a pak to začne být hóóódně žhavé. A není to vlastně vůbec špatné, ale přestane to mít tu zajímavou atmosféru z první půlky knihy. Melodramatický závěr mému finálnímu dojmu taky zrovna neprospěl.

I přes tu hromadu výtek výše jsem si ale čtení užila. Je to vyloženě takové to guilty pleasure čtení.

V sérii Chesnut springs vyjdou ještě další 4 díly, kde budou hlavními postavami vedlejší mužské postavy, které jsme poznali v tomto díle:
2. díl: Heartless - bratr Cade (otec-samoživitel)
3. díl: Powerless - kamarád Jasper (hokejový brankář)
4. díl: Reckless - Theo (Rhettův chráněnec z býčího rodea)
5. díl: Hopeless - bratr Beau (elitní voják)

Obzvláště 2. a 4. díl mají na Goodreads velmi vysoké hodnocení, takže další díl zkusím.

15.11.2024

Skvělé epické fantasy s relativně uspokojivým zakončením, takže pokud nebudete chtít pokračovat dalšími díly, NENÍ četba prvního dílu zbytečná ztráta času. Já se do dalších dílů rozhodně pustím, protože mě zajímá jak se bude tento svět vyvíjet dále - i když si tedy předtím odpočinu u nějaké nenáročné knihy, přeci jen epické fantasy není zrovna čtení k vodě. Nicméně Sanderson umí své čtenáře za vynaložené úsilí odměnit. Cca první třetina mi jako obvykle přišla dost náročná i když zajímavá, druhá třetina byla už lepší, ale čtení mi šlo trochu pomaleji než bych si přála, ale poslední třetina už jela jak po másle, závěry ty prostě Sanderson umí.

Kromě skvělého závěru kniha nabídne také výborně vystavěný svět a originální detailně promyšlený systém magie. V anotaci se mi magie pomocí spalování kovů nezdála zrovna zajímavá, ale po přečtení se zařazuji k ostatním fanouškům tohoto zajímavého konceptu. A přestože magické schopnosti hrají v příběhu velkou roli, tak mu rozhodně nechybí ani obyčejná lidskost. Všechny hlavní postavy jsou sympatické a jejich chování je uvěřitelné, pro své chování mají vesměs dobré důvody.

Ze začátku mi děj trochu připomínal Dannyho parťáky (akorát že ve "středověku") - tuto inspiraci ostatně na svých stránkách přiznává i sám Sanderson - to se ale postupně vytratilo. Kniha se mi moc líbila, a ačkoliv si nemyslím, že těch 600 stran obsahovalo něco zbytečného, tak kvůli tomu že se děj občas trochu táhl, dávám "jen" 4,5 z 5

4 13.11.2024

Kniha má hrozný název, který bych čekala spíše u nějakého ezo blábolu, ale k četbě mě přesvědčily některé pochvalné recenze. Ezo blábol kniha rozhodně není, je to psychologická příručka pro laiky. Obsahuje základní témata, která lidi v oblasti psychologie trápí. Od všeho najdete trochu, takový mišmaš. Struktura témat je mírně nelogická. První cca půlka knihy se mi moc nelíbila (moc obecné a jakoby akademicky podané), druhá půlka mi přišla zajímavější. Pokud nejste v tématu úplný nováček, tak zde asi nenajdete příliš nového, co by vás překvapilo. Většina textu jsou spíše obecná povrchní shrnutí daných problémů. Ono ani konkrétní návody dávat nejde, takže jde spíš o to, jestli text člověka nakopne, aby si svůj problém vůbec uvědomil a měl dostatek vůle ho řešit. Autorka sama u většiny problémů uvádí jako ideální řešení psychoterapii. Anotace slibuje vědecký pohled, ale ten jsem tam nijak zvlášť nepociťovala - většinu těch věcí člověk tuší instinktivně nebo už patří k obecným znalostem.
Obecné řešení problémů, které autorka předkládá, popisuje rovnicí: znalosti + pevná vůle + plán/cíl + vášeň/optimistický přístup (+ trocha štěstí). Každému ale musí být jasné, že reálné provedení není jednoduché.

Poslouchala jsem jako audioknihu, což se mi v tomto případě neosvedčilo. Nedokázala jsem se na poslech plně soustředit - text nebyl přespříliš odborný, ale ani to nebylo psané (a možná i namluvené) tak hezky jednoduše jako třeba v Mozaice duše pana Kvapilíka, kde audiokniha vyloženě sedla. Zde je mnoho textu (zvlášť v první půlce knihy) i ve formě číslovaných seznamů typu "toto se děje kvůli tomu: 1. ..... 2. ..... 3. ....." pro audioknihu to není zrovna ideální forma. Věřím, že v papírové formě bych si knihu asi užila více.

10.11.2024

Pro mě není tato kniha spojena s žádnou nostalgií - četli jsme ji jako děti ve škole a jediné co si pamatuji, je že se tam lovil bobřík mlčení :-) Nicméně jsem ji zkusila se svými dětmi ve formě audioknihy. Dcera (8 let) u toho spolehlivě usínala, ale syna (10 let) to kupodivu po počáteční nedůvěře celkem bavilo. Ne že by z toho skákal nadšením, ale na poslouchání se těšil a je přístupný tomu, že by si poslechl i jinou Foglarovku. Mě se na knížce líbilo, jak je tam krásně popsaná ta láska k přírodě a jak jsou tam celkem nenásilně (i když na dnešní poměry velmi okatě) dětem vštěpovány správné lidské hodnoty a chování. Bohužel viděno dnešníma očima je kniha poněkud sexistická - jakoby holky neměly na dobrodružství a odvahu právo, jakoby holky ve světě Hochů od Bobří řeky vůbec neexistovaly kromě strachujících se maminek a nelichotivé zmínce o ubrečených holkách. Chápu, že kniha vznikla téměř před 90 lety, ale z pohledu dnešního čtenáře to prostě trochu zamrzí. I tak má ale kniha i dnes co říct.

3 04.11.2024

Běžně nečtu historické biografie, takže popravdě nevím, jestli je mé hodnocení příliš relevantní. Po knize jsem sáhla čistě kvůli tomu, že se zajímám o orientální tanec a Mata Hari byla známá právě jako "orientální tanečnice". Ve skutečnosti měl její tanec se skutečnými orientálními tanci zřejmě málo společného, ale i tak jsem doufala, že kniha bude více o tanci. Bohužel o jejím tanci se nedozvíme skoro nic kromě toho, že tančila skoro nahá. Jak se ten tanec, ze kterého byli všichni paf, naučila, ani jak vlastně vypadal, se nedozvíme. Jen díky nějakým svým předchozím znalostem tohoto období tuším, že její tanec byl přijat tak nekriticky, z velké části proto, že ho opatřila nálepkou "made in India" a Evropa tehdy po nově objevovaných indických tradicích a východní filozofii hladověla, čehož zneužívali různí podvodníci, mezi nimi i Mata Hari. Tohle ale pro autorku očividně nebylo podstatné téma. Místo toho drtivou část knihy zabírají popisy luxusních restaurací a hotelů, kde se Mata Hari schází s vlivnými lidmi na snídaně/obědy/večeře, bezduše s nimi klábosí a manipulativně jim pochlebuje, obtáčí si je kolem prstu a ti se v její přítomnosti chovají jako primitivové myslící pouze na jedno (ledaže v ní muži viděli jen luxusní prostitutku, ačkoliv ona sama se považovala za svůdnou umělkyni - ale tuto otázku kniha nezodpovídá). To, že román zahrnuje pouze umělecké období Matina života před válkou a o její špiónské "kariéře" za války se pouze krátce zmiňuje epilog, už bylo napsáno v jiných komentářích.

Přitom samotný začátek vypadal slibně... Mata Hari mi byla zprvu celkem sympatická, později jsem ji aspoň dokázala jakž takž chápat, ale ke konci už z ní zbyla jen nesympatická do sebe zahleděná zlatokopka. Na druhou stranu nějakou osobnost si po přečtení knihy pod jménem Mata Hari dovedu představit, takže úplná hrůza kniha určitě není. Navíc se to četlo rychle a snadno. Bohužel mě ale kniha neuchvátila a už můžu jen spekulovat jestli je to vinou autorky nebo mojí špatnou volbou žánru.

31.10.2024

(SPOILER) Oddechová kniha s milou atmosférou. Líbily se mi pasáže z postupného budování a provozu kavárny. Bohužel fantasy pozadí příběhu a střípky z Vivina předchozího života mě nebavily - naštěstí toho bylo v knize relativně málo.

Dodatek, který se vrací zpět v čase do doby Viv před kavárnou, byl za mě naprosto zbytečný a přiznám se, že jsem ho ani moc nechápala - bylo to jako pár stran vytržených bez kontextu z nějakého jiného příběhu. Také zakončení hlavního příběhu s kavárnou mi přišlo takové meeeh... SPOILER: romantická epizodka na konci byla v této podobě postradatelná a znovuvybudování kavárny nebylo nijak logicky vysvětleno - nejdřív na to nebyly peníze (to logiku mělo), ale najednou se jako zázrakem všechen materiál a vybavení začalo "snášet z nebe". Chápu, že Viv asi dostala spoustu nezištné pomoci, ale i tak to nepůsobilo uvěřitelně a hlavně mi to přišlo trochu odfláklé ze strany spisovatele - jakoby chtěl příběh už rychle ukončit, protože ho to už nebavilo. Místo toho tam hodí dodatek o tom, jak Viv hledala informace o skalverdském kameni a poprvé viděla kavárnu - to nás ale přece vůbec nezajímá, nás zajímá kavárna Legendy a Latté, ke které jsme si celou knihu budovali vztah...

Kvůli těmto věcem, které se mi fakt nelíbily, dávám jen 3 hvězdičky - průměrné čtení, ačkoliv tu "cozy" kavárenskou část příběhu jsem si užila a té bych dala s radostí hvězdičky 4. Co se týká načtení audioknihy - to je perfektní.

5 30.10.2024

Moje první knížka od Kotlety a také moje první vesmírné akční scifi. Ze začátku to na mě bylo trochu moc a myslela jsem si, že autorův styl vyjadřování nerozdýchám (ačkoliv údajně je prý v této sérii co do používání sprostých slov, sexuálních témat a krve výrazně umírněnější než v ostatních svých knihách). Také úvod příběhu, který se odehrává na vesmírné těžařské základně, kde mimozemšťané zacházejí s lidmi jako esesáci s vězni v koncentračním táboru, nebyl úplně můj šálek čaje. Ale někdy kolem poloviny knihy, kdy se posádka dostala ze základny pryč, se to zlomilo a mě to začalo fakt bavit. Ani ta vysoce nadprůměrná koncentrace sprostých slov mně už nevadila, naopak jsem se jim musela párkrát i zasmát - takže jsem si nejspíš asi zvykla :-) Oceňuji jakým způsobem bylo vytyčeno hřiště pro následující díly a jak rychle se kniha četla, přestože jsme se museli seznámit s obrovským množstvím nových mimozemských druhů a poznat svět. Posádka lodi mi přijde zajímavá, tak se těším na další díly.

3 29.10.2024

Chvilku jsem váhala, jestli to není "jen" na 4,5 hvězdičky, ale nakonec jsem se rozhodla pro elitní kategorii plných pěti hvězdiček. Ten příběh i styl psaní autorky mě prostě něčím uchvátil.
Žánr knihy vnímám jako čistokrevnou pohádku. Úplně to vidím zfilmované jako štědrovečerní pohádku na ČT :-) Najdeme zde trochu z Popelky, trochu z Fausta nebo jiné pohádky, kde se hlavní postava upíše ďáblu, a pro potěchu čtenářek proběhne i epizodka s romancí (nebo spíš jen s romantickým jiskřením) ve stylu Stmívání. Přesto ale zůstává velká porce originality. Na pozadí se příběhem prolíná otázka, do jaké míry si život ovlivňujeme sami svými rozhodnutími, a do jaké jsme vydáni napospas osudu.

Příběh není nijak zvlášť akční, ale přesto se pořád něco děje, takže na nudu není prostor. Děj se často vyvíjí celkem nečekanými směry a ke konci příběhu máme na scéně slušných pár "pachatelů", kteří postupně upadnou do podezření - ne, není to detektivka, ale závěr knihy svým nečekaným odhalením a "předložením důkazů" trochu vyvrcholení detektivky připomíná. Příběh je psán s lehkostí a nadhledem (nebo aspoň na mě to často působilo tak, že se autorka nebere příliš vážně), u některých scén jsem se musela i smát - např. když princ žádal Evangelínu o ruku nebo když jí vyznával lásku. Na konci knihy se události více méně objasní a tím se děj pro danou knihu uzavře, příběh jako takový však zůstává otevřený a bude pokračovat v dalších dvou dílech.

Evangelína je hodně naivní hlavní hrdinka. Většinu času působila její naivita celkem roztomile, v poslední třetině jsem už ale občas z jejího chování pozvedla obočí. Nicméně postavy včetně Evangelíny mi byly sympatické, nebyly úplně ploché a jejich chování mi připadalo uvěřitelné. Naivní, nevinná, růžovovlasá Evangelína mi přijde jako zajímavé osvěžení mezi všemi těmi silnými ženskými superhrdinkami, které se ve fantasy poslední dobou objevují.

1 27.10.2024

Na tuhle knihu jsem narazila náhodou a vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá měla ráda koně. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdince je jen 13 let, čekala jsem jednoduchý dětský příběh, kde ani tak nejde o to, co se děje, hlavně že se tam objevují koně. Realita mě ovšem velmi mile překvapila. Příběh rozhodně není hloupoučký a vlastně ani není zas tak moc dětský, je spíš z kategorie young adult, protože se tam objevuje lehce i téma první lásky. 13letou Zoe jsem si po celou dobu představovala spíš jako 15-16letou.

Kniha je ze série Jezdecká akademie, ale je třeba říct, že se (aspoň tento díl) v jezdecké škole vlastně neodehrává. Sledujeme talentovanou Zoe, jejíž celý život se točí kolem hry na flétnu. Jezdectví se věnuje její kamarádka a shodou různých okolností se ke koním nakonec dostane i Zoe. První dvě třetiny knihy jsou naprosto skvělé a ukazují velký vnitřní boj a dilema, kterým si Zoe na své cestě ke změně prochází. Na tak malém rozsahu textu se autorce podařilo nastínit několik zajímavých myšlenek (světlé i stinné stránky a předpoklady úspěchu nebo přístup ze strany rodičů). Poslední třetina knihy byla sice napínavá i hezky napsaná, ale dobrodružství v přírodě, do kterého se Zoe vrhne, mi nepřijde moc reálné a i chování a motivace Zoe jsou najednou méně uvěřitelné. Tato část knihy je to, co jsem od knihy čekala původně - naivní middle grade dobrodružství s koněm.

Na závěr chci ještě pochválit moc hezký jazyk, kterým je kniha napsaná, čte se to krásně a lehce. Naopak co mě od četby trochu odrazovalo je obálka knihy, která na mě působí jak brakový dívčí román z 90.let. Pokud rádi čtěte i knihy cílené na mladší publikum, nemusíte se bát přečíst tuhle jednohubku, ani když vám už dávno není náct.

23.10.2024

4,5 z 5
Nejvíce oceňuji originalitu světa smrtek. Kniha mě nadchla hned od prvních stran, což se mi běžně nestává. Spád vyprávění je hned od začátku velmi rychlý, není třeba se prokousávat dlouhými úvody a popisy světa - všechno je podáváno jasně, rychle a stručně. Ta rychlost, se kterou Neal Shusterman přechází od jedné události k druhé, mě ale občas spíš mrzela - fungování tohoto světa přináší mimo jiné i spoustu filosoficko-etických problémů a určitě by je šlo rozpracovat mnohem podrobněji. Za mě tedy trochu nevyužitý potenciál.

Přestože jsou ústředními tématy smrt a zabíjení, kniha je svým stylem zpracování (velmi jednoduchým vyprávěním) čistokrevným young adult románem a řekla bych, že je přístupná už i těm nejmladším čtenářům z této kategorie (i když pro ty by si to zasloužilo nějaké varování, protože v knize se zabíjí ve velkém a ačkoliv popisy nejsou nijak explicitní, tak by to mladším čtenářům mohlo vadit). Pro mě jako dospělého čtenáře to nebylo špatné, ale bylo to takové odpočinkové čtení, ve kterém mi chybělo více hloubky.

Co se týká samotného příběhu, moc se mi líbil začátek a konec. Uprostřed jsem zvlášť v dějové lince Citry měla pocit, že některé věci se dějí samovolně a ve stylu deus ex machina (např. komunikace a pomoc od Nimbu, následně od smrtky Curieové, náhodná záchrana ve vlaku od amazonské smrtky - tuhle část příběhu vnímám opravdu jen jako znouzectnost, aby se autor nějak vymotal ze situace, kterou sám upekl). Těch situací, které by šlo promyslet lépe, by se asi našlo více. Přestože si tedy nemyslím, že by zde Neal Shusterman předvedl po řemeslné stránce nějaké veledílo, tak mě ten svět prostě bavil a nad některými nastolenými situacemi mě to donutilo přemýšlet (např. problematika nesmrtelnosti nebo vliv učitele na životní postoje svého žáka).

5 20.10.2024

Duchařský detektivní fantasy thriller s prvky dark academia - tak bych popsala tuto knihu. Bohužel jsem si o knize dopředu nezjistila nic, protože jsem ji na základě anotace považovala za klasickou dark academia a to mně jako důvod k přečtení stačilo. Když se z toho vyklubala duchařská detektivka, tak mě to dost otrávilo, protože po tomhle bych cíleně nesáhla. Navíc stejně jako u série Šest vran od této autorky jsem velmi dlouho bojovala se složitostí prostředí, kde se příběh odehrává, relativně velkým počtem různých vedlejších postav, které jsem si ne vždy uměla podle jména hned zařadit a vyprávění bylo zvlášť v první půlce knihy mírně chaotické a trvalo mi dlouho se plně zorientovat. I přesto je ale styl psaní Leigh Bardugo velmi čtivý, takže to vyváží, že jsem se občas cítila ztracená. Do postav a příběhu jsem se i tentokrát plně vcítila až ke konci - většinu času jsem si říkala: jo fajn, ale ať už je konec a pak se najednou něco přepne a já se na postavu/postavy začnu těšit - jenže ejhle, kniha je skoro na konci. Stejně jsem to měla právě i v Šesti vranách a Prohnilém městě. A já pak vlastně nevím, jestli se mi kniha líbila nebo ne - dost dlouho spíš ne, ale na konci ji miluju :-)

I v tomto díle Bardugo předvedla, že je mistr ve psaní morálně šedých postav, kterým nechybí hloubka. Příběh se vyvíjí nepředvídatelně, ale je na můj vkus strašně moc závislý na všemožné magii, která skoro nemá hranice. Tato přebujelá magie je o to míň uvěřitelná, že se celý příběh odehrává v současné době v reálném světě skutečné Yaleovy univerzity a autorka v příběhu neváhá odkazovat na skutečné události nebo osoby. Do toho však dá několika studentíkům v tajných spolcích do ruk OBROVSKY SILNOU magii. Nad tímhle když začnete trochu přemýšlet, tak zjistíte, že je to pěkná blbost a že si tím autorka hodně zjednodušila práci při vymýšlení jak záplatky, posunů i zvratů v ději, tak konečného rozuzlení. Kvůli tomuhle se rozhoduji zda nehodnotit jen na 2 hvězdičky. Vzhledem k tomu, že mě ale příběh i přes moji nechuť k duchařinám a tak trochu i k detektivkám a thrillerům opravdu vtáhnul, tak dávám 3.

12.10.2024

Hezká knížka pro mladší děti cca 7 - 11 let, ale já si ji užila i jako dospělá. Je to opravdu dětské, takže příběh je nekomplikovaný. Z literárního hlediska v tom nejde hledat žádné velké umění, ale menší děti to může opravdu bavit. Zápletka je postavena na jednoduchých jednoznačných morálních ponaučeních (důležitost přátelství, sebedůvěra, přijatelnost být jiný). Je to psané s nadhledem a s občasným lehce fekálním humorem (spousta prdění), který většina menších dětí myslím ocení smíchem. Autor je zároveň ilustrátor, takže kniha je plná (černobílých) často vtipných ilustrací. Kniha má sice kolem 250 stran, ale i méně zdatní čtenáři nebudou mít problém, protože textu je tam spíš méně - něco na úrovni Deníků Poseroutky, ke kterým by se to dalo asi nejvíce připodobnit i celkovým stylem (akorát to samozřejmě není psáno deníkovou formou a místo normálních děti vystupují roztodivné milé fantasy postavičky).

1 10.10.2024

Po přečtení necelých 20 % odkládám. Nemám pocit, že by mi kniha něco dávala (ať už zábavu nebo nějaký vhled) a nebaví mě to číst. Použitý jazyk je celkem na úrovni, ale po obsahové stránce nula a hlubší vhled do motivace postav také postrádám. Jediné co vnímám, je zvláštní atmosféra depresivní otupělé prázdnoty a popravdě nevidím důvod proč s něčím takovým trávit čas - takový pocit bych si při troše snahy dovedla navodit přímo ve svém vlastním životě, ale moje životní snahy jsou obvykle přesně opačné. Možná ale pro někoho, kdo žije ve sluníčkovem světě, to bude zajímavé.

3 05.10.2024

Pro mě je bohužel Radio Silence po sérii Srdcerváči, knize Bez lásky a těch nadšených doporučeních, mírné zklamání - přesto je to ale dobrá kniha! Pokud jste holka a je vám plus mínus 13 - 16 let, určitě do knihy jděte - nebudete toho litovat. Je to typický dívčí román (ale může asi zaujmout i některé kluky) a z pohledu této věkové skupiny je to opravdu moc povedená kniha. Já věkově k cílový čtenářům už dávno nepatřím, ale přesto mě předchozí knihy Alice Oseman tak nadchly, že je mám mezi mými top doporučenými knihami, protože mi dokázaly zprostředkovat pocit neuvěřitelného bezpodmínečného přijetí. Radio Silence je taky napsané v tomto duchu, ale tentokrát to na mě z nějakého důvodu tak moc nefungovalo. Takže zbyl "pouze" milý příběh o mírně nezapadajicich středoškolských studentech, před kterými je těžké rozhodování ohledně vysoké školy. Hlavní myšlenkou knihy je naplňování toho, co od vás očekává okolí (rodina, škola) i vy sami. Podle úvodního slova autorky má tato kniha silné autobiografické prvky. Radio Silence je mnohem méně zaměřené na LGBT+ témata, než jsme u autorky zvyklí. Queer postavy se zde sice vyskytují, ale sexuální orientace není pro příběh vůbec důležitá a skoro mi přijde, jak kdyby tam tyto zmínky byly dodány jen proto, že se to od Alice Oseman očekává. Tématem knihy totiž prakticky vůbec není milenecká láska, (když už, tak najdeme narážky na rodičovskou lásku), především je to o přátelství a hledání sama sebe. Nejslabší částí knihy je závěr - typicky hollywoodsky dramatický, klišoidní happy end. Takže shrnuto: pro dospělého čtenáře je to tentokrát už moc naivní (i když nám to může lehce připomenout myšlení 18letého člověka), proto za sebe dávám průměrné 3 hvězdičky. Kdybych se vžila do cílového čtenáře, pravděpodobně bych bez váhání dala hvězdiček plný počet.

05.10.2024

Tak s tímhle jsem se bohužel vůbec nesešla. Připadalo mi to jako takové naleštěné pozlátko, které si hraje na bůhvíjak duchaplný text. Spousta neskrývaného moralizování a pseudofilozofování. Sledovat myšlenkové pochody v druhé části knihy už pro mě bylo doslova utrpení. Nevím jestli bych v některé fázi svého života z tohoto mohla být nadšená jako mnozí jiní čtenáři, ale v současné chvíli mi tento vypravěčský styl ála starověký mudrc přijde spíš k smíchu.

Trochu něco jiného než jsem čekala. Na základě komentářů čtenářů jsem si mylně domyslela, že jdu číst scifi o tom, jak se lidé "pěstují na součástky". Vzhledem k tomu, že autor je nositelem Nobelovy ceny, počítala jsem, že kniha půjde do hloubky společnosti. To se však nekonalo. Bohužel to nenaplněné očekávání mi trochu kazilo čtenářský zážitek, protože jsem stále čekala, až konečně přijde, to co jsem si myslela, že přijde.

Knihu nelze brát jako scifi, ačkoliv technicky to scifi je. Mnohem více je to společenský román z alternativní historie - časově situovaný pocitově někdy na přelom 80. a 90. let, ale to není pro děj podstatné. Drtivou část knihy sledujeme běžné, až by se mi skoro chtělo říci ničím nezajímavé, příhody vypravěčky Kathy, která žije a vyrůstá v internátní škole spolu se svými kamarády. My jako čtenáři od samého začátku víme (i když jen velmi obrysově), co za "zrůdnost" se v daném světě děje, ale prakticky celou knihu sledujeme jakousi idylku dětství a dospívání dětí, které si svoji situaci uvědomují jen velmi mlhavě a hlavu si s tím nijak nedělají. Celou dobu jsem měla pocit, že se autor zabývá pro čtenáře naprosto nepodstatnými událostmi ze života dětí a to podstatné se objevovalo jen v takových náhodných lehkých naťuknutích, které zůstaly až do samého závěru nevysvětlené. Trochu jako bychom na tom byli jako sama Kathy a většinu knihy(života) bychom prožili ve sladké relativní nevědomosti, jen s pár znepokojivými náznaky a až těsně před koncem nás, stejně jako Kathy, autor konfrontuje se svojí tvrdou realitou. Nevím jestli je to to, čeho chtěl autor dosáhnout, ale hlavní zamyšlení, ke kterému mě kniha na konci přivedla, je otázka, zda je lepší prožít špatný život v blažené nevědomosti, bezstarostnosti a odevzdanosti nebo zda je lepší znát pravdu za cenu toho, že se svět začne jevit jako nespravedlivý a krutý.

Přestože se velkou část knihy nic extra zajímavého neděje, tak styl jakým autor píše, se hezky čte. Po logické stránce mi v tom scifi motivu spousta věcí nesedí - např. smysl existence opatrovníků a jejich styl práce, kdy mají své svěřence rozmístěné na vzdálených místech a spoustu času stráví tím, že k nim dojíždí... Proč jsou dárci nejdříve opatrovníci? Proč jsou dárci "rozebíráni" postupně a mezitím je vždy nechají měsíce zotavovat? Jak je vůbec takovéto postupné rozebírání proveditelné? Jak je možné, že jsou všichni se svým osudem tak pasivně smířeni a jsou tak poslušní, ačkoliv minimálně od 16 let už nejsou od okolního světa nijak izolováni? Za normálních okolností bych všechno toto brala jako neakceptovatelné nedostatky, ale zde je jasné, že tady jde o něco jiného než výstavbu fikčního světa a jeho zákonitosti. Za mě tedy zajímavý kus umělecké literatury, ale z hlediska mainstreamového čtenáře mi přijde potenciál tématu nevyužitý.

EDIT: Pokud nechápete proč je tahle kniha tak vychvalovaná, doporučuji video s rozborem od literárního teoretika Davida Jirsy (na Youtube zadejte do vyhledávání "na potítku neopouštěj mě"). Je zajímavé jak odborníci dokážou v tom, co spousta lidí vidí jako nedostatky, vidět naopak mistrovství. A to nemyslím zle - je to opravdu velmi zajímavé.

6 30.09.2024

Tahle kniha mě opravdu hooodně překvapila a zařadí se mezi mé top knížky. První třetina byla trochu "jakoby detektivka" z prostředí snobské vysoké školy a hrozně moc z toho dýchala ta ryzí atmosféra dark academia. Kam to v této části směřuje víme v podstatě hned od první věty celé knihy a tak jsem se někde po 200. stránce dostala trochu do čtecí krize, protože jsem nechápala, proč mi do konce knihy zbývá pořád hrozivých 350 stran. Jenže druhá třetina, která sleduje poslední dny před vraždou a pak první dny po vraždě, jsou doslova psychologické orgie a nahlédneme opravdu hodně hluboko do samotné události, myšlení postav i obecné společnosti. Třetí třetina pak pokračuje v duchu té druhé, ale sledujeme dlouhodobější dopady události a všechny vztahy mezi jednotlivými hlavními postavami se začínají složitě zamotávat, celá událost začíná být líčena v mnohem vrstevnatějším méně jednoznaznačném podání a postavy rychle ztrácejí svoji zdánlivou nevinnost. Ke konci už jsem si vůbec nebyla jistá, jestli vůbec chci některé z postav "fandit", protože všechny ukázaly dost naplno svoje temné stránky. Ale to vůbec nemyslím jako výtku, ba naopak. Bylo to skvělé a tak nějak skutečné, nepřikrášlené, děsivé a napínavé. Myslím, že nad knihou budu ještě nějakou dobu přemýšlet.

Kromě samotného velmi propracovaného příběhu a postav bych vyzdvihla i podle mě velmi kvalitní řemeslně-spisovatelskou práci a nedivím se, že kniha i sama autorka byly dobře přijaty i v odborných kruzích. Přesto (nebo právě proto) se mně jako laikovi kniha četla velmi dobře a jednoduše (narozdíl třeba od Babylonu od R.F.Kuang, který je taky skvělý, ale na čtení náročnější).

7 28.09.2024

Povedená, vtipná kniha - pobaví se děti i dospělé.

23.09.2024

Pokračování v duchu a na úrovni prvního dílu. Stejně jako u prvního dílu to však u mě na plných pět hvězdiček není. První půlka knihy mě bavila méně, až závěrečná akce byla opět strhující. Chvílemi jsem se také neubránila pocitu, že děj už je mírně překombinovaný a že Kazova předvídavost už je trochu nereálná. A ačkoliv je to již druhá přečtená kniha, tak svět ve kterém se příběh odehrává je pro mě stále dost složitý a nemám pocit, že bych mu úplně rozuměla. Naopak velmi oceňuji závěr s Pekkou.

1 22.09.2024

Kniha nesplnila úplně přesně to, co jsem od ní čekala, ale přesto je relativně zajímavá a vybízí k zamyšlení. Bohužel je to typická americká populárně naučná literatura, takže se připravte, že těch pár zajímavých myšlenek plave ve spoustě nevýživné, ale čtenářsky lákavé omáčce - jak ironické a pokrytecké u knihy, která přesně za tento přístup kritizuje potravinářské firmy!

Popravdě ta omáčka okolo mě v případě této knihy opravdu rozčilovala a pořád jsem čekala, kdy skončíme s popisováním útržků z rozhovorů autora s různými lidmi a přijde něco opravdu "vědeckého". Nedočkala jsem se, zato mi po přečtení 90 % knihy autor všechno do té doby okecávané shrnul v 9 stručných bodech na jedné straně! Obecně s většinou myšlenek z knihy nelze nesouhlasit, ale pokud vám téma zdravé výživy není úplně cizí, tak věřím, že jste se s nimi už v nějaké formě pravděpodobně potkali. Síla podobných knih nespočívá ani tak v tom, že vám předají nové revoluční informace, ale spíš v tom, že vás mohou namotivovat a vyburcovat. Bohužel jsou ale obvykle velmi málo schopné pomoci vám konkrétní pozitivní změnu uskutečnit, takže získaná motivace často velmi rychle vyprchá. A obávám se, že to bude pro většinu lidí včetně mě případ i této knihy.

Pokud se vám nechce číst knihu celou, pokud si přečtěte pouze poslední pátou část (posledních 10 % knihy) nepřijdete o nic zásadního.

3 22.09.2024