Barbarský vetřelec přehled

předevčírem

Jak já jsem se na další díl těšila. Pomalu jsem i dny odpočítávala :-).

Chudák Raahosh. Za jeho chováním se skrývala jen velká osamělost. Nikdy neměl družku, a to ani jen tak pro potěšení, proto jakmile začal rezonovat s Liz a naskytla se příležitost unesl jí do své tajné jeskyně. Stala se pro něj celým světem, představovala vše o čem snil a dělal co mohl, aby se měla dobře. Bál se, aby mu jí nevzali a on zase nezůstal sám :-(.

Liz dala svému druhovi slušně zabrat. Občas se chovala dost ostře, ale tak dalo se jí divit, když se ocitla tam kde se octila? Některé její hlášky stály za to a člověk se s ní nenudil. Ovládala střílení z luku a dříve s otcem lovila, tak že se svým druhem našla společnou řeč. A nakonec si ho oblíbila, dávala mu najevo, jak ji přitahuje a na konci kvůli němu dělala slušný rozruch.

Podstatná část knihy se odehrávala v jeskyni, kde se sbližovali. Mě to tak bavilo. To prostě nešlo odložit. Nešlo. Já se tak nasmála. Pohled Raahoshe? Dokonalý. Já tyhle modrý chlápky žeru. Vtipné, milé, čtivé a prostě takové rozkošné. Oproti prvnímu dílu tu bylo snad ještě více sexu, ale za mě žádný problém. Naopak :-) .

V komentářích se často zmiňuje, že druhý díl je ještě lepší a asi možná i jo. Nějak se nedokážu rozhodnout. Zbožňuju oba a těším se na další. Pár dní mi to bude zase žít v hlavě a pak snad už bude duben, kdy vyjde třetí díl.

18.12.2024

„Kundu má zmáčenou nektarem, a zatímco kloužu prsty mezi vlhkými záhyby, druhou rukou chytím Liz za vlasy a nakloním jí hlavu, abych ji mohl políbit a pářit se s jejím jazykem.“

Liz se život obrátil naruby v den, kdy jí z bytu unesli zelení mužíčkové a unesli ji do vesmíru. Po ztroskotání je s celou skupinou dalších mladých holek de facto unesou pro změnu šedí a modří mimozemšťani, co mají přes dva metry a jsou neuvěřitelně sexy. Jeden z nich, Raakosh, se rozhodne, že už nechce být mimozemským panicem. Ten přerostlej blb Liz unese do vzdálené jeskyně a nehodlá ji vrátit, dokud nebude obtěžkána jeho dítětem a nebudou skutečně spáření. Liz se však velmi brzy stává tou nejotravnější osinou v zadku na celé zamrzlé a nehostinné planetě. Chudák Raakosh netuší, že unesl tu nejpaličatější kozu ze stáda.

„Jestli z tohohle vyvázneš živý, Raakoshi, vyšukám z tebe duši, k tomu mi dopomáhej Bůh.“

Liz není žádná ukňouraná barbína, naopak je věčně dravá a nasraná a s lukem to umí stejně dobře jako s hbitým jazykem. Ze začátku se ti dva neustále dohadují, jenže pak se jejich symbionti rozhodnou spářit. A tak netrvá dlouho, než Liz začne vybouchovat jako rachejtle na Silvestra při každém doteku Rakooshe, který je hebký jako semiš. Symbiont jim během toho oběma bečí v hrudi jak nějaká pernatá šelma.

„Ze syrového masa a barbarského únosce by mi neměly vlhnout intimní partie, ale očividně si nemůžu pomoct.“

Rakoosh Liz chrání, dokonce i před ní samotnou, postupně vedle ní měkne a z bad boye se stává podpantoflák. Naopak jeho gigantický pták tvrdne, neustále mu trčí, tak hrdý a dlouhý. Liz takhle velké péro v životě neviděla. Hlavní gró knihy je společné stopování kořisti, přespávání v jeskyních a souložení za dlouhých chladných večerů. Liz je neustále tak nadržená, že vlhne dokonce i z představy, jak mu důkladně líže obočí.

„Po celou dobu mě umíněně a vášnivě chlemtá. Kroutí se mi prsty u nohou a z hrdla se derou výkřiky, když do mě jeho hrbolatý a tlustý jazyk hluboko proniká. No kurva. Tohle se nedá vydržet.“

Druhý díl byl asi lepší, než první. Odpadla nudná cesta lodí a ztroskotání. Naopak se vše zaměřuje na ty dva. Příběh je svižný, vtipný, bizarní a částečně i směšný. Celé kniha se točí jen kolem – chci tě emzáku nebo nenávidím tě ty emzácká svině! Stockholmský syndrom jako vyšitý. Ale i tak mě to bavilo. S čím jsem měla asi největší problém, tak s tím, že autorka upozadila celý cizí svět a vlastně jsem měla pocit, že jde o skupinku pralidí někde v jeskyni, co si krátí dlouhé chladné večery prozkoumáváním vlastních i cizích těl. Zkrátka nestačí přidat rohy, ocas a péro s výčnělky, aby byl příběh uvěřitelný. Hodnotím 3,5/5 a tuhle bizzaro romanci si určitě přečtěte.

„Když se vrátí zvenku a ruce jí voní tou její sladkou kundou, musím pevně zavírat oči a připomínat si, že svou pozemšťanku si získám sebeovládáním, nikoli hrubou silou.“