LukH
diskuze
Nevymkla se tato diskuze trochu tématu?
Tak trochu jste mnozí nenechali na seveřanech nit suchou a zároveň kritizujete, pokud někdo poukazuje na slabší stránky průměrného Čecha. Souhlasím, že každý je jiný (jak Čech, tak Nor), ale pokud globálně označujete Finy jako studené čumáky apod., pak i Češi mají některé nelichotivé rysy. Já sám jsem šťastný Čech a co mi třeba vadí (protože to mám jinak) je závistivost, nevděk, hůře odpouštěný úspěch anebo třeba fandění našim pouze dokud se daří. A bohužel musím říct, že tady na severní moravě průměr blbých českých vlastností zvyšujeme. A mrzí mě to.
Zpátky ke knihám - opět jsem podle této diskuze v menšině, ale já mám severské (anebo jiné podobně psané) krimi rád, zejména proto, co se někde výše kritizuje - množství postav ne vždy důležitých, dějových linek ne vždy důležitých, nedokonalost a osobní démoni hrdinů, sociální témata. Brutalita mi u fikce nevadí, ale netrvám na ní (komu se některý seveřan zdá už moc, přečtěte si kteréhokoliv Cartera). Za mne nemusí být krimoška brutální nebo šokující, ale dobře napsaná, čtivá, napínavá, logická nebo uvěřitelná z hlediska motivů jednání a rozhodování postav (i když psychopata člověk pochopit vždy nemusí...).
Tak zatím 6 knih od autora a:
Lovci hlav - pro mě podhodnocená kniha, mně se líbila hrozně a na latrínu nejspíš nikdy nezapomenu
Netopýr - toto o knihách často neříkám, ale vůbec se mi to nelíbilo
Švábi - o kus lepší než Netopýr, ale o stejný kus horší než vše, co jsem od Nesbo četl později
Červenka - tak tady jsem si HH zamiloval, první liga mojí knihovny, mám hrozně rád MPD a podobná psycho témata, různé časové roviny vyprávění
Syn - lehce pohádková, ale skvěle čtivá záležitost, zhltnul jsem jak malinu
Nemesis - pro mne nepřekonává Červenku, ale ten standard už je stejně vysoký, krimi, co mi naprosto vyhovuje
V tuto chvíli mám přečteny i první čtyři "Olseny" a zatím je pro mne Dán tím oblíbenějším autorem, možná tím vůbec nejoblíbenějším, pokud jde o krimi čtení. Nicméně statistika na tomto webu říká, že u Nesbo mě čeká několik masterpieců, kdežto od Olsena už mám to lepší asi přečteno. No ale nechám se překvapit.
Nejraději mám ty, kde se autorovi povede si se mnou pohrát tak, že poměrně nesnadně dedukuji určitým směrem, myslím si, že bůhvíjak nejsem chytrý (jelikož opravdu skládám střípky, nejsou mi poskytovány velké indicie), aby se nakonec ukázalo, že je všechno jinak. Pokud jsem takto napálen, to zbožňuji :-)
Velmi dobré a napínavé: Preston and Child - Relikvie a Zátiší s vranami
"Nejlepší" bych neřekl, ale velmi napínavý: Dean Koontz - Intenzita