Majdule diskuze

Tak mě je to úplně jedno, pokud je to dobrý příběh. Sama čtu dobré detektivky i opakovaně, takže tam si pachatele pamatuji (většinou). Obecně, kde je pachatel známý, tam se soustředím na jiné aspekty příběhu (třeba jak šikovně vodí policii nebo čtenáře za nos) a kde známý není, tam si jako součást příběhu užívám i to napětí.
Detektivky obecně jsou můj velmi oblíbený žánr a těší mě v různých odstínech, tvarech a typech. Ovšem myslím, že obecně je můj potenciál uhodnout pachatele poměrně malý (čímž nesnižuji svoje intelektuální schopnosti :))
K těm spoilerům, mě osobně to nevadí, ale chápu, jak moc to vadí jiným, a proto jsem maximálně opatrná. Považuji za slušnost spoilery netvořit a pokud už, tak označit. Myslím, že podobný neoznačený příspěvek lze nahlásit.

encyklopedie: a založil/a jste dobré a zajímavé téma, které mě zajímá a čtu a přispívám. Možná, že to zřejmé je a možná, že se mi jen zdálo, že ten předchozí příspěvek zní pohrdlivě. Slova jsou prostě někdy zrádná a jejich interpretace ještě víc. A abych neporušovala kontinuitu tématu. Já komentáře před přečtením nečtu, na procentní hodnocení se dívám a beru jej jako orientaci v žánru, nikoliv absolutní ukazatel kvality knihy.

encyklopedie: trochu mimo nastolené téma. Proč jste tady na DK? Jaký to pro vás osobně má užitek?

Když o tom tak přemýšlím, tak já de facto každou knihu, která se mi líbila, čtu alespoň 2x. Některé víckrát a u některých je mi až trapně kolikrát, ale prostě se k nim vracím, jako ke starým přátelům.

78 % je pravda absurdních, ale mě by taky vyhovovala více procenta, zejména když se hodnocení na procenta převádí. Nejčastěji to řeším u knih mezi 3 a 4 hvězdičkami. 3 je málo, 4 moc, ráda bych dala 70 % :). Ale není to žádný apel, vystačím s tím, co je. A kde to řeším, připíšu do komentáře.

Pro mě je jasný rozdíl v přístupu, jak je tvořím, a pak logicky i v "užití". Komentář je pro mě spíše glosa, byť někdy trochu obsáhlejší, a píšu je ke každé hodnocené knize. Recenzi věnuji velkou pozornost, připravuji se na ní již během četby, kdy si dělám řadu poznámek, a v závěru se pokouším knihu rozebrat z mnoha hledisek, včetně stylistiky atd. V recenzi pro mě navíc hraje mnohem menší roli líbí/nelíbí, to je zcela okrajové, protože i velmi dobrá kniha se mi líbit nemusí. Takže recenze je pro mě "víc" z pohledu mojí práce a snad poté výpovědní hodnoty, ale trefný komentář považuji také za velmi důležitý a jako jich víc píšu, tak jich i víc čtu.

Je pravda, že já osobně se PŘED přečtením dívám jenom na procentuální hodnocení a v žánrovkách jej beru jako orientační ukazatel. Komentáře popravdě čtu až poté, co napíšu svůj a jak tady zaznělo, označím ty, které jsou se mnou na stejné vlně, nebo mi odkryjí jiný pohled. Jenže kdyby to tak dělali všichni, tak vlastně ani nemá smysl komentáře psát ...

keri.H Souhlasím, ale překvapuje mě dojem, který máte z této diskuse. Já mám pocit, že přesně o tom, že se mají psát i negativní komentáře, to vlastně celé je :)

R.E.M. Samozřejmě, taky jsem, mohu poctivě říci, nikdy k ničemu podobnému nesnížila, ani u těch pár knih, které jsem zkusila recenzovat tímto způsobem (konkrétně zde na DTB Evangelium podle Jidáše a Mapa české inteligence), ale prostě mi nevyhovoval ten jemný tlak vděčnosti.
Koka Jejich chyba :)
EvaTurner Samozřejmě hezký bonmot, ale to přeci není pravda, kritik by především měl být něco jako lodivod pro čtenáře, který o to stojí. Navíc skutečně vzdělaný kritik umí čtenáři ukázat i další rozměry knihy, roviny, souvislosti atd. To, že recenze dneska píší autoři, kteří si myslí, že vystačí s líbí/nelíbí je věc jiná. Ale to zase netřeba vytýkat laické platformě, jako je DTB.

Přiznám, že mě debata zaujala v jiném bodě. Zcela naivně mě nikdy nenapadlo, že to někdo, ať už autor nebo nakladatel tímto způsobem ovlivňuje komentáře a hodnocení. Ale na vlastní kůži jsem si uvědomila, že nás ovlivňují i jinak podprahově. Hodně teď jede rozdávání recenzních výtisků. Kniha zdarma za komentář ke knize. Je pravda, že nikdo nevyžaduje pozitivní komentář, ovšem já jsem si uvědomila, že podprahově cítíc vděk, by člověk mohl hodnotit lépe, než jaká je skutečnost. A tak jsem se po krátké zkušenosti odřekla, protože svoje recenze chci psát skutečně nezávisle. Jak to vidíte vy?

Sice mi uniká souvislost, ale myslím, že máme problém spíš s tím, že v řadě nakladatelských domů ten manažer kvality - editor/korektor/odpovědný redaktor - úplně chybí. Nebo Koka považuje za manažery kvality nás uživatele dtbknih? To se mi ale líbí!

lenkaknel: Pravopisná, ale klidně může pohnout i celou stylistikou ;-)

Sice jsem v debatě úplně jinde, ale je pravda, že nám šetření některých nakladatelství docela kazí požitek. Ano, do nějaké míry to nevadí, jsme lidi, ale něco přesahuje všechny meze. Ovšem potom otázka zní, nakolik je fér hodnotit autora a příběh jako odpad, když jej někdo špatně přeložil a pak zapomněl i opravit? To je snad na odpis nakladatelství, ne knihy. Pro mě jedna ze situací, kdy bych nehodnotila.

Docela mě tahle debata zaujala, zejména z hlediska hodnocení opadu a snadnosti/těžkosti špatného hodnocení. Ano, stejně jako v životě je lehčí nezávazně chválit, než konstruktivně, zdůvodněně kritizovat. Snažím se o obojí a komentuji vždy, když hodnotím, snad moje komentáře nějaký dojem dávají. Ale je taky pravda, že nejhůř jsem dala 2 hvězdičky. Přemýšlela jsem proč: jednak už mám nějakou zkušenost a daří se mi vyloženě špatné knize vyhnout (přečtu si ukázku, anotaci, někdy i kritiku, v rámci žánrů se řídím i hodnocením tady, byť jej neberu jako potvrzení absolutní kvality) a jednak si myslím, že napsat knihu tak, aby vám ji některé ze zavedených nakladatelství (pravda jiné nečtu) vydalo, není vůbec snadné a já si cením každého, kdo má dost chuti, trpělivosti a nakonec i odvahy vyjít s kůži na trh a uspěje. A možná mu i trochu závidím, tak aby to nikdo nepoznal ... ;-)

vincek1: A taky Škvorecký se Zábranou, dobrá je i Naďa Horáková, Hana Prošková, Eva Kačírková, je jich řada. Je fakt, že je skoro neřešitelný, vybrat nej. Kdysi jsem to promýšlela a skončila u tří nej, z nichž už nejde vybrat. A vždycky jsem připravená seznam rozšířit.

A objevili jste už skvělého polského autora Z. Miloszewskeho (Zapletení, Zrnko pravdy)? Vpravdě vynikající detektivní romány. Což je kategorie, která mě velmi baví. Kniha, která má "vyšší" ambice a nabízí víc než jen detektivní zápletku. Ale detektivky nijak nesnižuji, miluji je!

Já to pojmu mazaně:
celkově Agatha Christie
českých historických Vlastimil Vondruška
českých František Niedl
severských Stieg Larsson
a ještě mnoho, mnoho dalších. Mám tento žánr velmi ráda.

Ano, převedení do moderní řeči je mnohdy skutečně potřebné, protože současný čtenář by ani textu nerozuměl. Mám třeba v knihovně vzácné vydání nezkrácených Májovek, které už nikdy tak nevyšly. A víte co, jsem zkušený čtenář, troufnu si říct, že porozumění textu pro mě není problém, a nedá se to číst. Pozdější, moderní verze je prostě mnohem lépe stravitelná. Ale tam pracoval citlivý redaktor a korektor, nepřevyprávěl už jednou vyprávěné. Výtah z románu je možná fajn jako tahák, ale nedá vám podle mě to hlavní. Cit pro jazyk, porozumění textu, schopnost sám najít myšlenku, analyzovat. To všechno se ztrácí. A skutečně nevidím důvod, proč bych měla (proč by kdokoliv měl) číst Dumase ve zkráceném výtahu, když existují srozumitelné, moderní češtinou přeložené "původní" romány. Ostatně Jana Amose a jeho Labyrint světa, nebo sv. Augustina či Aristotela jsou čtenáři schopní a ochotní číst i dneska. A s velkým potěšením.

Mě k tomu napadá ještě jedno téma: výtahy z knih. Nedávno jsem u spolucestující viděla zkrácený přepis jednoho Dumasova románu! A posléze zjistila, že je to celý byznys. Vydat zkrácenou verzi, aby čtenář věděl "vo co de" a nemusel se trápit s více než několika desítkami stránek. Popravdě si neumím představit, co by mi dalo čtení výtahu Tří mušketýrů, když si můžu tento krásný román přečíst celý.

Ještě k tomu rudému bratrovi, já měla část knížek ve slovenštině, protože babička se narodila v Bratislavě, a právě v nich jsem narazila na jediný problém, který jsem kdy měla s nádhernou slovenštinou. Nikdy jsem si nezvykla na moj červený brat :) Ale jinak taky jedna ze stálic mé dětské a pubertální knihovny. A v současnosti je to třeba Cirkus Humberto nebo Mistr a Markétka, kterou jsem si znovu dala zrovna letos v lednu.