MartinaF
diskuze
1. básnička na zrcadlo - naděje?
"Mlha se vleče
ulicí
Hraji si vkleče
s jehlicí
a ruka tvoje
nehřeje!
Napiš mi, co je
naděje!"
"Když něhu hledám
v ústrety byť pílí
paví křik
když oči zvedám
neboť není síly
na výkřik
když jitru kynu
přestože se stmívá
klekání
pak nezahynu
Naděje mi zbývá
v doufání."
Karel Kryl
Král a vosa
Byl jeden král byl starý
už netěšil ho svět
netěšily ho dary
ten král rád jedl med!
Tak rád ho jedl z misky
rád strkal do něj nos
měl medu plné pysky
a trůn měl plný vos.
Když jedl med trůn zářil
když nejedl trůn zhas
ten král se šťastně tvářil
a tak mu plynul čas
Na jeho sladkém nose
Jenž svítil jako báň
se zalíbilo vose
a usedla si naň
Král nehněval se na ni
ten starý král byl rád
čechral si bradu dlaní
a chtělo se mu spát
Ten král hrál na mandoru....
ach co jej to napadlo
důvěřovati tvoru
který má žihadlo...
Když najednou setmělo se
a začal padat sníh
král omluvil se vose
a třikrát mocně kých!
Ta vosa byla podlá
ten nevděčný tvor zhrd
ta vosa krále bodla
a král měl z toho smrt....
(Vítězslav Nezval - Manon Lescaut)
Já jsem četla Marinu a taky se mi to líbilo. Navíc tam byla i postava, která pocházela z Československa.
Mám pocit, že kam se podívám, všude vidím Young Adult. Možná to bude tím, že většina blogerů patří právě do této skupiny a je jim tak 18 - 20 let. Možná to je i dobou, protože když si vzpomenu na období, kdy jsem byla na střední, tento žánr jsem nečetla (a existoval vůbec?) a vyhledávala jsem knihy vyloženě pro dospělé.
Sídlištěm šmejdí na kobyle
Pavel Cmíral
Sídlištěm šmejdí na kobyle
pihatá teta Puberta.
Mámy z ní začly sborem šílet.
Tak už je tady, u čerta!
A teta hezky, podle plánu,
miláčky jejich přepadá.
Dítětem byl jsi - a v tu ránu
je z tebe puboš. Paráda!
Rodiče, kteří náhle vlastní
to zvláštní zvíře nohaté,
ač byli třináct roků šťastni,
stěží teď vůbec poznáte.
Děsné to zvíře s drzým čelem,
ve vlastním kosmu žijící,
nervy jim ničí, dech jim bere.
Neraďte, mám svou palici!
Puberta, teta potřeštěná,
bydlí s ním v jeho pokoji.
Makají pilně na proměnách.
Na jeho vlastních postojích.
Rodiče vesměs zatnou zuby.
Nekončí za zdí blázince.
Valetol mizí po dvou z tuby.
Vydržet dva tři prosince!
V bodláku puboš zakuklený
rozkvete přes noc v člověka.
Z pokojů vyjdou muži/ženy
a teta na ně haleká:
Bylo nám, bóže, spolu krásně!
Líp už ti nikdy nebude!
Psali jsme spolu první básně,
vztekli se nad tvým osudem.
Vím, že mě s chutí pustíš k vodě.
Vyrost jsi. Klidně zamachříš.
Mizím - však ty máš po svobodě!
Tu
dospělí nemaj.
To si piš!
(Milujem se čím dál víc, Albatros, 2007)
Mně se to stalo taky. Docela jsem byla v šoku, když jsem se dozvěděla, že Joyce Carol Oates je muž, správně je, že je to žena.
Pak taky pravopisné chyby jako je "smých". Tahle chyba mě fakt dostala.
Jaroslav Seifert - Píseň o vločkách
Za vločkou padá třpytná vločka
a letíc tiše ptá se jí,
kam spěchá, ať jen chvilku počká.
A pak se sešly v závěji.
Už do ticha, už ve stíny
čas spřádá vás jak vteřiny,
sněhové vločky!
Než napije se z kalužiny
pták zpívající o závod,
budou z vás dávno ve tmě hlíny
jenom dvě drobné kapky vod;
budou z vás stonky plavuně,
která se plazí bez vůně,
sněhové vločky!
A co jsme my v tom koloběhu,
utkáni jenom z vodních par?
Vždyť tančíme jak vločky sněhu
pro život nových, příštích jar.
A do ticha a ve stíny
čas spřádá nás jak vteřiny,
sněhové vločky.
JEDNOU
Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání,
nikdo mi s růžemi nepřijde přát.
Pomlčí důstojně klasici svázaní
o tom, co brzy už musí se stát.
Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.
V ulicích nebude dechovka hrát.
Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký
a třeba zrovna teď má se to stát.
Jednou tě potkám, vím to jistě!
Nevím jen kdy, na kterém místě....
Ať si klidně říkají, že nevím o životě nic -
možná se to stane zítra, možná, že až za měsíc.
Možná zrovna teď, na tomhle nároží
na mou horkou tvář svou ruku položíš.
Málokdo všimne si našeho setkání.
Někdo snad začne se přestárle smát
až mě na ulici políbíš do dlaní
a řekneš, že se to muselo stát.
Václav Hrabě, sbírka Blues (Labyrint, 1995)
Věra Nosková to není - nepochází totiž z Moravy a hledaná spisovatelka je o hodně mladší.
Dobrá, tak tedy nápovědy:
- kromě spisovatelské dráhy se věnuje i školní psychologii
- byla s ní natočená Třináctá komnata
- její první kniha vyšla v nakladatelství Olympia
Já také zůstanu u žen. Ta hledaná spisovatelka je Češka, pochází z Moravy a píše od roku 2002. Jedna její těžká životní událost se promítla do jedné z vydaných knih. Píše většinou historické romantické knihy. Příští rok bude vydána její devátá knížka v pořadí.
A osobně se s ní znám :-)
Moje hádanka bude mnohem jednodušší než pajonkova, takže odpověď bude rychlá:
Americký spisovatel, který žil v 19. století. Byl vychováván v puritánské rodině, ale to se mu moc nelíbilo, raději sympatizoval s prostými lidmi. Jeho díla vychází ze zločinu, lidského svědomí a trestu.
Psal povídky a romány, první povídková sbírka vyšla v roce 1837.
Jeho nejslavnější román vznikl v roce 1850.
Já to vzala úplně jiným systémem. Zjistila jsem si, kdo hrál papeže Juliuse II. a pak film po filmu jsem hledala, podle jaké novely byl zfilmován.
kurec palec, pajonku, víš v kolika filmech hrál Julius II.? A kolik filmů bylo nominováno na Oskara? A kolik je měst v Oklahomě?
Narodila jsem do zámožné pražské rodiny. Žila jsem v devatenáctém století, kdy se básníci a spisovatelé vzájemně znali, s jedním takovým básníkem mě pojil milostný vztah, ale jak už to bývá, osud tomu chtěl, abych se provdala za jiného muže...
Byla jsem velmi emancipovaná, byla jsem členkou několika ženských spolků, jeden jsem také založila, na nejbližší okolí jsem působila jako geniální žena s přesvědčením, že my, ženy, jednou dokážeme velké věci.
Vytvořila jsem několik pražských próz, ale později jsem se zaměřila na prózu venkovskou.