Mikkinnen diskuze

Kní, ptáš-li se mě, tak Austen mám přečtenou celou. :-) skvělé knihy od vynikající spisovatelky.

To Samzenaryba: moc děkuji za tipy! Určitě se na ty knihy podívám a přečtu. Díky moc!

Děkuji všem za diskuzi a za některé zajímavé tipy. Trochu se to téma posunulo někam, kam jsem úplně nechtěl. Ale to je možná má chyba,která vznikla, když jsem toto téma zakládal. Možná jsem to nenapsal zcela přesně. Upřímně jsem slovem "romantický" myslel něco trochu jiného než knihy z období romantismu. Spíše jsem měl na myslel toto: například tzv. literatura pro ženy je v podstatně o vztazích mezi lidmi. Jedná se nejčastěji o běžné životy a řešení různých vztahových a mezilidských problémů, lásek apod. Což mi přijde skvělé, kdyby to ovšem nebylo tak jednostranně zaměřené na jedno pohlaví. Zatímco literatura, která je doporučována mužům je zejména typu: historický, válečný, thriller, fantazy či sci - fi. Tedy něco na míle vzdálené normálnímu běžnému životu. Takže jsem měl na mysli knihy jako jsou "Muzeum nevinnosti, Anna Karenina, Klub nenapravitelných optimistů, Monpti, Láska je jen slovo. Každopádně i tak děkuji za podněty a přeji klidnou neděli.

Dobrý den, nemáte někdo nějaké dobré knižní tipy na romantické knihy pro muže? Pokud možno ne historické, ne válečné a ne sci-fi?

Zdravím všechny diskutující a děkuji všem za reakce a komentáře. Podle mě je důležité o literatuře mluvit a otevřeně si sdělovat názory. Tím myslím i ty opačné.
Osobně moc děkuji za všechny tipy na četbu. Přesně tohle jsem si moc přál!
Jinak bych se rád vyjádřil k reakci Koky, kterou směřovala přimo mě. Myslím že jste to vystihla naprosto a přesně tak jak jsem toto téma myslel!!!
Sice jsem z jiné generace, nicméně uvažuji dost podobně.
Takže za to moc děkuji. Lépe bych to nanapsal.
A jinak všeobecně, bych rád vyjádřil, že plně respektuji právo každého číst co se mu líbí. Možná jsem trochu nešikovně použil v názvu tématu větu, v které se vymezuji vůči mainstreamu. Ale patrně to plyne z mé frustrace se současného směru literatury. Kde jak již bylo řečeno v jiném komentáři výše. Někdo napíše knihu, ze které se stane bestseller a vzápětí se s podobnými tituly roztrhne pytel. Je až neuvěřitelné jak to na lidi funguje. A to ani nemluvím a cenách těchto knih, které opravdu nekoresponduji s jejich kvalitou.
A pokud bych se měl vyjádřit k hodnocení a komentářům u jednotlivých knih zde na DK, tak si nedělám iluze, že spousta lidí píše své komentáře s ohledem na to, co již napsal někdo jiný. Tedy tak, abych nevypadal za hlupáka, protože veřejně přiznám opačný názor než jaký je momentálně v kurzu.
Jako příklad uvedu Stoletého staříka, který měl z počátku až přehnaně kladné a opevovane komentáře. A až mnohem později se lidé odvážili knihu zhodnotit objektivně a vyjádřit se kriticky.
Každopádně ještě jednou děkuji za všechny komentáře a přeji krásny nedělní podvečer. Nejlépe s nějakou dobrou knihou. :-)

Siena, máte jistě pravdu, a skutečně je potřeba si tyto události připomínat hlavně proto aby se již nikdy neopakovaly. Nicméně mám pocit, že spousta dnesnich autorů zneužívá toto téma druhé světové války, jako pomocnou berličku pro navození napětí, které válka přináší zcela samovolně, a spisovatel si tak ulehčí práci a zakamufluje svou neschopnost napsat knihu, která by měla ono napětí i bez válečného pozadí.

Děkuji všem kdo vložili svůj příspěvek do této diskuze. Upřímně bych byl moc rád, kdyby se to udrželo v rovině knih a ne osobních "ataků".
Toto téma, které jsem založil a které je dlouhodobě mým hlavním literárním tématem, není z mé strany vedeno jako útok či dehonestace čtenářů odpočinkové literatury. Zvláštní, že kdykoliv toto téma nadhodim ve společnosti, tak se na mou hlavu snese vlna kritiky, že si hraji na něco víc. Přitom já nejsem a priory proti odpočinkové literatuře (která musím být, ale dobře napsána) a ani tím neponizuji její čtenáře, ale jen se snažím vnést do debat o knihách, trochu více barev. Byt možná pro někoho, černých a tmavých.
Ono je to vlastně takové celé paradoxní a snese to srovnání s vážnou hudbou. To co my dnes nazýváme vážnou hudbou, byla po staletí hudba tzv. mainstreamová. Až na přelomu století 19 a 20 se začala štěpit až v průběhu 20 století vznikly dve hudební větve. Jedná klasická a jedna populární. Příklad Šostakovič / Beatles). Ani jedna z těchto větví není ta jediná správná.
A podobně to vnímám i ve vývoji literatury. Ale například Dostojevskij je dnes považován za spisovatele "těžké" literatury, přitom ve své době to byl mainstream, který významně polarizoval tamní společnost. Například jeho postojem k Bohu. Podobné srovnání ze světa hudby snese například W. A. Mozart. Dnes vnímán, jakožto jeden z největších klasiku a ve své době, to byl buřič a nekonformista.
To co se tu snažím tak, možná složitě, vysvětlit je jednoduché. Vnímám dvě souběžné větve literární tvorby a toto téma jsem založil jako téma k větší debatě o knihách z té větve, která vychází nepřerušovaně po staletí.
Uznávám, že nadpis je svým způsobem částečně mířen proti dnešní populární tvorbě, ale to z důvodu, že tato tvorba ve velké míře zanesla do literární tvorby spoustu špíny a nánosy bláta v podobě nekvalitní literatury. A lidé slepě podléhají masovým reklamním kampaním a pak jsou schopni se do krve pohadat o tom že tato literatura je dobrá. A to vše jen proto aby se neshodili před ostatními, že si dovolí říct o té či oné knize že je špatně napsaná. Za všechny jmenujme současnou knižní hvězdu "Gray".
Tato "perla" současné tvorby, je založena na dnes velice populárním tématu erotiky. Přičemž v historii literatury najdeme velké množství titulů, založených na podobné lehtivé téma, ale svou literární hodnotu mají ne srovnatelnou!!! Za všechny uvedu Vladimíra Nabokova a jeho romány Lolita, Ada aneb žár, Kouzelník atd.
Ačkoliv vnímám dvě větve literární tvorby, tak ve výsledku je literatura bud dobrá nebo špatná. A já jsem zásadně proti špatné literatuře, což ovšem neznamená, že jsem proti lidem co ji čtou!

Pro Biki, myslím že Vám rozumím. A samozřejmě chápu, že lidé si potřebuji odpočinout a vypnout. Pokud je ona oddechová literatura kvalitní, tak proti tomu nelze nic namítat. I já si občas odpočinu u lehčí knihy. Nicméně třeba já patrně hledám v těch "těžších" knihách patrně i návody jak se s některými situacemi a událostmi vyrovnat. Třeba si přečíst a pochopit proč lidé jednají tak jak jednají a proč třeba já uvažuji tak jak uvažuji. Jak říkám, opravdu nemám nic proti akčním knihám. Ale přeci jen mám pocit že jich je už přespříliš. Možná jednu otázku na závěr. Pokud je současný mainstream literární tvorby, na odpocinek a odreagování, tak si kladu otázku, jak si může někdo odpočinout u vražd, únosů lidi, znásilňování atd. v současném trendu krimitrilerů. Viz. Hypnotizer, Sněhulák, a mnohé a mnohé další tituly.

Rád bych zjistil, jaké zda jsem jediný, který je už unavený současnými knižními trendy v podobě severské krimi, thrillery, detektivky, knihy pro mladé-dospělé, válečné (2.svetova), sex (50 odstínů šedi, a podobné), ženské romány (tedy pohádky o princi na bílém koni pro současné zeny), atd.
Aby nedošlo k nedorozumění. Nemám osobně nic proti zmíněné literatuře. Jen mi přijde, že je toho už opravdu hodně a trh je zanešen I tituly s diskutabilní úrovní.
Klasický román o reálném, těžkém každodenním životě, o složitém soužití lidi v rodině, aby člověk pohledal. Nadhodim pár příkladů knih, které mám na mysli. A budu moc rád, když někdo přispěje svou troškou do mlýna a přidá podobné tituly.
Padněte na kolena (Ann-Marie MacDonald)
Plechový bubínek (Günter Grass)
Zoufalství (Vladimír Nabokov)
Cizinec přichází (Mika Waltari)
Klub nenapravitelných optimistů (Jean Michel Guenassia)

A dále za všechny spisovatele bych třeba jmenoval knihy od:
F. Kafka, Eva Kanturková, Stig Dagerman, F. M. Dostojevskij,

OSKAR. Rozhodně Oskar z Plechového bubínku.

Domnívám se, že základ musí být položen již v útlém věku. Od narozeni obklopuji svého syna knihami dle příslušného věku a dnes jsou mu čtyři roky a dám si aktivně vybírá jaké knihy by chtěl, abych mu přečetl. Věřím a doufám, že tento základ se projeví tak, že se knihám nikdy nebude vyhýbat a naopak je bude dál sám aktivně vyhledávat. Dále se domnívám, že je potřeba důsledně a systematicky budovat domácí knihovnu tak, aby k ní děti měli kdykoliv přístup a aby jim nabízela rozmanitost titulů. Knihy tak budou děti vnímat jako přirozenou součást života a nebudou se knih bát. ;-)