Mirka2778 diskuze

FAUST
... Je pozdní noc. Já se vám omlouvám. Musíme na příště to schovat.
WAGNER: Až do rána chtěl naslouchat bych vám a poučeně s vámi disputovat. Však zítra, v prvý svátek Velkonocí, snad to či ono budu ptát se moci. Já věru horlivě jsem nad knihami seděl; ač mnoho vím, přec všechno rád bych věděl.

W mi právě nepřipadá, že souzní se světem. Je to student asi spíš teoretik, ale bez fantazie, která by ho poháněla za neznámým. Chce vědět hodně, ale nepotřebuje objevovat.

Faust vyvolá ducha, v sobě vidí obraz božstva, ale toho se pak lekne a je vlastně rád, že mu W pomohl vystřízlivět.

V rozhovoru (ZA BRANOU) se sedlákem si nemyslím, že se Faust srovnává s bohem. Jen si je vědom svých zásluh a přijímá poctu. Ale zdůrazní, že je potřeba poděkovat "tomu na výšinách" který je lékař a pomohl.

Newtory, obdivuji Vaši schopnost přiřadit verše k tomu, čím byly inspirovány. Sama se svou mizernou pamětí jsem ochotná maximálně připustit, že něco podobného jsem už četla, nebo slyšela :-)

30 stran za týden, nebo dvakrát za týden? Asi taky bude záležet na tom kolik "kapitol" a s jakým obsahem v těch třiceti stranách bude. Myslím, že bysme neměli nakusovat víc než dvě kapitoly najednou... ale pokud budou kratší, můžeme je probrat (možná) rychleji. Kvůli Faustovi se teď nebudu pouštět do žádné další "přemýšlecí" knihy a tak by mi asi vyhovovalo nad ním diskutovat častěji než jednou za týden. Ale přizpůsobím se možnostem ostatních.

STUDOVNA
Jsem zmatená. Proč Mefistofeles, který vklouzl k F v podobě pudla a zaříkáním se proměnil v scholastika, potřeboval z jeho moci uniknout. Jde právě o to, že navrch má Faust? Ale pak když se M. nechá vědomě pozvat Faustem, má moc M nad F?

Ve studovně už vnímám Faustovu depresi....
I to že v rozporu s křesťanstvím mu je lhostejné co bude po smrti a po M žádá polovičatosti:
FAUST:
Co můžeš dát, ty nebožácký ďase!
Což lidský duch, vzňat po vznešeném jase,
kýms, jako tys, byl chápán kdy?
Leč krmi dej, jež rozlačňuje vždy,
a zlata rudého dej poklady,
jež na dlani se roztekou jak rtuť,
dej hru, při níž se nevyhrává,
či dívku, kterou tisknu na svou hruď,
zatím co s druhem mým už znamení si dává,
dej světlo slávy božsky krásné,
jež meteorem vzplá i zhasne!
Ukaž mi plod, jenž, než je střesen, hnije,
či strom, jenž den co den vždy znova zelený je!
MEFISTOFELES:
Ty nezlekáš mne tímhle vším,
takové poklady ti opatřím.
Leč jednou přijde, brachu, čas,
že v pohodlí si chceme pochutnati.
FAUST:
Kdybych se lenochem kdy za pecí měl státi,
v tu chvíli, libo-li, mě sraz!
Když obelžeš mě lichotkami,
bych sebou sám byl spokojen,
když tvoje rozkoše mě zmámí —
to poslední buď pro mne den!
Toť sázka má.
MEFISTOFELES:
                           Já přijímám.
FAUST:
A ještě druhou ruku dám!
Když okamžik mě zvábí k slovu:
Jsi tolik krásný! prodli jen —
pak si mě sevři do okovů,
ó, pak chci rád být utracen!
Pak nechať umíráčkem zvoní,
pak čas tvé služby dobíhá,
stůj orloj, rafije se skloní,
to uplynula doba má.
MEFISTOFELES:
Jen rozvaž to, my nezapomenem.
FAUST:
A to jsi také v právu svém;
já lehkovážně nepodjal se toho.
Jak spočinu, já sluha jsem,
ať tvůj — což dbám! — či vlastně koho.

Taky se mi líbí že si můžeme doplňovat postřehy. Problém je, že někdy by potřebovala rozbor každá řádka.
A taky mi to velmi komplikují verše. (Já potřebuji v každé větě jasný podmět a přísudek )
Na konci kapitoly za branou Wagner říká že mu stačí převzít vědomosti a ty pak prohlubovat. Že ""let ptáka k závisti mne neponouká""
Faust mu odpoví:

Tvá hruď jen jeden z obou pudů zná;
ó, chraň se, též ten druhý znáti!
Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá
a od sebe se touží odervati;
ta jedna, lačná chapadla jež má,
drží se, chtíčem rozdychtěna, světa;
ta druhá rve z pout hmoty křídla svá
a k božským otcům v prostor vzlétá.
V povětří duchové-li jsou
a vládnou mezi nebesy a zemí,
kéž opustí svou říš, tu zlatě mlhavou,
a v nový život vůdci stanou se mi!
Svým kdybych čarodějův plášť jen zval,
jenž by mne zanes v divukrásné kraje,
já neprodám ho za žádný šat z báje,
ba ani za plášť, jaký nosí král.
WAGNER:
Dej pozor, přece víš, že krouží rej
a po prostoru v hustých proudech víří;
těch děsných duchů nevzývej,
z nichž se všech stran se lidstvu zhouba šíří!
Na tebe hladový si brousí zub,""

A pak Wagner vidí v pudlíkovi jen psa , zatímco u F funguje fantazie, nebo touha po něčem " navíc" ....
""Já vidím, jak nás tiše zatahuje
k příštímu svazku čarou kouzelnou.""

To přirovnání hospodina k olympským bohům je skvělé. Nemyslím že má rád čtveráky protože se nudí. Spíš je rád když si člověk k dobrému cíli najde svou zajímavou, neobjevenou, neprošlapanou cestu. Klidně ať pochybuje "hospodinu" hlavně že má v sobě dobro.

""Nechť jeho služba posud zmatena,
já záhy dovedu ho k jasu.
Ví sadař, když se stromek zelená,
že květ i plod jsou dary brzkých časů.

Pokavad živ je na zemi,
potud dle tvého nechť se děje.
Tvor lidský bloudí, pokud za čím spěje.""

Hospodin si je asi jist dobrem ve Faustovi:
""Nu dobrá, to už věc je tvoje!
Buď urván jeho duch od svého zdroje!
Veď, ačli jej znáš proniknout,
v svou nízkou oblast jeho pout
a zahanben pak vydej svědectví,
že dobrý člověk ve svém temném vření
přec o jediné pravé cestě ví.""

R.E.M. vy jste pochopila u Fausta depresi. Mě na ni upozornily až poznámky. Předpokládám že ta deprese přišla až ve chvíli, kdy se Faust "lekl" pokračovat ve studiu magie, protože v tu chvíli neví co jiného by ho dokázalo nadchnout.

Jedy. (Já mám vždycky nejdřív nejjednodušší myšlenku.) Takže si myslím že když přišla morová epidemie, tak než aby Faustův otec hledal lék k vyléčení, tak používal jed. Možná jen pro ty beznadějné. Ty kteří měli šanci se uzdravit, opravdu léčil.

Pro mě to je nejspíš nejtěžší text, který jsem četla. U veršů mám vždycky problém se soustředit a tohle je navíc "filozofie". Jeden řádek mi unikne a podstata je najednou jinde, smysl se otočí... Zkusím postupovat a co mi utkví, zapíšu.

Nedokážu charakterizovat Wagnera. Je nadšený, že může u Fausta studovat, je to pro něj idol. Ale z Fausta mám pocit, že jím i proto pohrdá, tak jako ostatními, kteří nedosahují jeho intelektuálnímu rozhledu. Tím je mi Faut předem nesympatický. a pak následuje:
ZA BRANOU
Wagner jde na velikonoční procházku, jen kvůli Faustovi. Jinak se mu ty davy lidí hnusí, nechápe jejich zábavu.
Fausta všichni znají a děkují mu za léčení jím i jeho otcem. Ten odpovídá, že mají děkovat bohu, že on (Faust) je jen jeho pomocník. (Je najednou skromný jen naoko, na venek? )

Tak už mám jistotu, že pro mě bude mnohem těžší text pochopit než "v časovém limitu" přečíst.
Například v poznámkách jsem se dočetla, že v druhém monologu NOC spěje Faust k sebevraždě od které ho odradí hudba a zpěv velikonočních písní a vzpomínka na mladistvé náboženské dojmy. Ale ať píšu od začátku.
VĚNOVÁNÍ jsem pochopila: Goethe vnímá pomíjivost obecnou i přízně publika. Ten kdo mu v mládí rozuměl, teď nechápe. Faust je dílo na kterém (pravděpodobně) pracoval celý život a tak si není jistý jak bude přijat?
PŘEDEHRA NA DIVADLE
Ředitel je nadšený, že se mu valí publikum do divadla. Ale nechápe proč. Vždyť publikum je tak různorodé. A tak vyzývá básníka i komika ať hlavně pracují a jen netlachají.
Básník ten dav předem odmítá protože ho považuje za nekulturní plebs. Snaží se obhajovat krásu a nadčasovost (snění). Zároveň se utápí ve vzpomínkách na mládí a na to jak bylo lépe.
Komik je nadšený, protože to je publikum pro které právě teď tvoří... netvoří pro budoucnost... Je realista a přijímá (chce přijímat) to, co zrovna je.
PROLOG V NEBI
Hospodin dává Fausta Mefistofelovi na hraní. Sázejí se zda v dobrém člověku zůstává v podvědomí dobro přes veškeré "ďábelské" svody.
NOC
Faust je znuděný všemi vědomostmi které má a tak se pouští do "studia" magie. To ho v první fázi nadchne. Jenže sotva se mu podaří přivolat ducha, hned se vyděsí. Magie představuje něco zakázaného a proto tolik lákavého.

newtory,
já to mám tak, že mám stejnou knihu, jako je nahrávka a jelikož mám "normálně" problém číst verše tak mám audioknihu jako pomocníka. Vlastně čtu knihu, nebo možná posluchám a zároveň sleduji text. Prostě je to taková kombinace....
Nejsem si jistá, že se R.E.M. "vrátí" s námi na začátek čtení. Ale i tak k tomu jistě bude mít co napsat.
Jinak já s tím souhlasím, věřím že když budu mít krátkodobý splnitelný úkol, tak to půjde a i ten obsah v takhle náročné knize mi bude srozumitelnější, když budu mít odezvu.
Zkusme to, pojďme na to a uvidí se....
Určitě si nejdřív oba texty porovnám, možná taky přejdu na pdf, ať nečtu něco jiného. Zrovna tady by to možná mohlo vadit. (mám vydání z roku 1928)

R.E.M. já to mám hodně podobně.
Já si při čtení pomáhám i audioknihou:
https://www.youtube.com/watch?v=0n57pxuVHDw&t=8028s
ale stejně se jím nemohu prokousat.
Mohli bysme ho číst po kratších úsecích... a ty postupně probrat.

Newtory, skvělý že jste se ozval! Tak pár dní počkáme, jestli se nás sejde víc a případně bysme se do toho pustili?

Koka, díky už jsem si ji objednala.

Ahoj moji spříznění čtenáři.
Pustila jsem se do Fausta a nějak se jím nemůžu prokousat. Ve skutečnosti jsem si vzala na pomoc audioknihu a ani s ní mi to nejde o moc lépe. A tak jsem si vzpomněla na tohle báječné vlákno.
Měl byste někdo chuť se začíst (zaposlouchat) do Fausta a po kouskách ho probírat?

Mě vždycky rozesměje:
"To sis ještě hrál v uhláku na horníka."

Mě osobně přijde, že citovat pana Pohlreicha nenaplňuje zadání vlákna. Že patří spíš sem:
https://www.databazeknih.cz/citaty/zdenek-pohlreich-11501

Zemřela Ludmila Vaňková, moje asi nejoblíbenější spisovatelka.

rozhovor s ní: https://radiozurnal.rozhlas.cz/zemrela-spisovatelka-ludmila-vankova-pripomente-si-ji-v-poslednim-rozhovoru-na-8673950

Tak trochu jiná knihobudka. Prý Kostnické náměstí Praha 3.

https://www.facebook.com/photo/?fbid=1833704986809123&set=pcb.1053033055504177

U Hamleta mě zaráží, že v jeho věku se nestal "automaticky" králem on. Proto si myslím, že byl asi blázen. V té době (myslím) v Dánsku byla koruna dědičná z otce na syna a proto nechápu, proč by se šlechta nebouřila, pokud by si korunu Claudius vzal neprávem.

R.E.M. souhlasím s Vámi.
U Makbetha mi přijde zvláštní, že byl zvolen rychle králem, přestože právě v jeho domě byl zabit ten předchozí. Jako hostitel musel být nejvíce podezřelý z jeho zavraždění. Proč ho tedy nezabil někdy jindy, příležitostí by bylo jistě hodně.
Makbetha měl v oblibě král i jeho družina, tak bych se klonila k myšlence, že aspoň na venek se jevil jako čestný. Udatný a tvrdý bojovník byl určitě vždycky.
Možná o královské koruně potajmu snila lady, on to samozřejmě věděl, proto jí poslal zprávu o věštbě, aby jí udělal radost. Mezitím mu to hlodalo v hlavě (stejně jako jí). Když se setkali, tak se v nadšení z královské budoucnosti jen utvrdili v myšlence, že pro urychlení krále zabijí. M byl tolik pohlcen že zapomněl i na druhou věštbu, které se pak snažil zabránit, přestože Makbethovi neměli být královským rodem. (Měli vůbec nějaké děti?)

Když to napíšu zkratkou, tak u Makbetha jsem nepochopila jeho chování téměř vůbec. U Hamleta jsem došla k názoru že byl blázen.

Předávám