Mirka2778 diskuze

NOC, ULICE PŘED MARKÉTČINÝMI DVEŘMI
Valentin (voják, Markétčin bratr), který se vždy mohl svou sestrou chlubit se za ní stydí. Je to poběhlice.

Na mě dost děsivě vyznívá Faustův a Mefistofelův rozhovor:
"FAUST: Nic — prsten ani náramek — co by mé milé přišlo vděk?–
MEFISTOFELES: Cos vedle mincí se tam skvělo, jak šňůra perel to vyhlíželo.
FAUST: Tak je to dobře, lítost mám, když bez dárečku mám k ní jíti.
MEFISTOFELES: Lítosti není třeba vám, i zdarma smíte rozkoš míti. Teď máme nebe samou hvězdičku. Tak něco kumštovného zazni! Morální spustím písničku, a ta už docela ji zblázní."

Valentin se pokusí oba zabít. Když umírá, vyčte Markétě všechno jak ho zklamala.

U KAŠNY
Markéta s Lízou probírají těhotnou Barušku. Zamilovaná Markéta si uvědomuje jak snadno se to může stát a s kamarádkou soucítí, přestože ještě nedávno by ji odsuzovala. (Kde není pokušení, tam je snadné nehřešit)
MĚSTSKÝ VAL
Markéta se modlí a pláče.

Martina zahrada - souhlasím, skvělá kapitola.
Myslím, že se Faust chová podle toho s kým je. (nemůžu najít to správný slovo, něco jako kam vítr, tam plášť, ale zároveň se silně zastává postojů toho nepřítomného)
Obdivuje a možná i miluje Markétu, ale ani ho nenapadne se rozejít s Mefistofelem.

Ještě v časech, když jsme jezdívali stopem, jsme říkávali: "Lepší blbě jet, než dobře jít!"

Až když jsem přečetla kapitolu "LES A SLUJ" konečně jsem získala pocit, že Faustovi na Markétě záleží.

Myslím, že pro Markéta do toho spadla, protože je mladinká a děje se jí něco zakázané a tedy dobrodružné a lákavé. A Faust sice je naopak starší, ale zatím byl jen zahloubaný ve studiu. I pro něj to je něco úplně nového a tudíž intenzivního. On je navíc posilován tím, že všechno co chce i může, protože má ďábla za sluhu.

Markétina velmi pobožná matka šperky odevzdá knězi. Faust proto pověří Mefistofela, aby obstaral pro Markétu další dar. Ta se s dalšími šperky pochlubí sousedce a zároveň je u ní skryje před matkou. Mefistofeles přijde k sousedce se zprávou o smrti jejího manžela a přijme pozvání k večerní schůzce pro sebe a svého přítele.
Večer Markéta Faustovi vypráví o sobě a o svých pocitech, když ji oslovil před kostelem.

Myslím, že se Faust typicky "urval za řetězu". Myslí si, že je neodolatelný a že může mít všechno teď, hned. Čarodějčiným kouzlem se "převtělil" (ve své hlavě) z doktora Fausta v samolibého playboye své doby. A protože nás okolí vnímá tak, jak se chováme a ne tak jak se cítíme, tak i (mladá, naivní) Markéta naletěla na Faustovu novou image. (Tím spíš, že ho dříve neznala). Je pravidlem, pokud se někdo chová sebevědomě, získá si důvěru snáz, než někdo nejistý,

Ani v poznámkách ve svém výtisku jsem nenašla víc k M myšlence o koruně...
M Faustovi také radí, aby když nechce pomoc od čarodějnice "žil zdravým životním stylem" a pak bude dlouho mladý. Ale on nechce žít jako sedlák.
Vypadá to, že lektvar od čarodějnice funguje jako dobré placebo. F ve víře ve svou neodolatelnost Markétu hned zaujme....

Ulice
F potkal Markétu (ta odmítá oslovení slečno, protože není šlechtična, ale měšťanka). F hned chce, aby mu ji M získal. M mu to rozmlouvá.. bude to těžké, je to dívka bez hříchu. Ale slíbí mu večer, až tam Markéta nebude, navštívit její světnici. M má Markétě obstarat dárek.

Večer
Markéta před odchodem přemýšlí, že ji F zaujal.
""Tak ráda bych přec jen vědět chtěla,
kdo dneska ten pán byl u kostela.
Baže byl zjevu ušlechtilého;
z domu je jistě urozeného,
to jsem mu viděla na jeho čele.
Což by se jinak byl choval tak směle?""

F v Markétině světničce má dlouhý zamilovaný, zasněný, roztoužený monolog. M mu těšně před příchodem Markéty ještě přinese dárek, ale F váhá, jestli jí ho tady hned nechat. M ho nenechá dlouho přemýšlet a schránku se šperky zamkne do skříně.
Markéta si při příchodu všimne, že je v pokoji divně zatuchlo a dusno. Při převlékání najde klenoty. Neodolá a ozdobí se. V souladu s duchem doby dává přednost bohatství před mládím.
""Ach, takhle mít ty náušnice!
Hned vypadáme jinak přec!
Mladost a krása nám platna není,
není to zrovna k zahození,
a přece nicotná to věc.
Půl chválu, půl soucit to budí.
Každému zlata jen chce se,
každý se, každičký, třese
po zlatě. Běda, my chudí""

Já potřebuju Fausta aspoň po kouskách číst, jinak ho zase odložím...

Čarodějnická kuchyně
F se cítí starý a tak M mu slíbí omlazení. F se diví, že ho nedokáže M omladit sám, ale vede ho k čarodějnici. ...M mu vysvětlí, že cvik dělá mistra a proto jsou tady. Čarodějnice je M dávná známá a je překvapena jeho proměnou z "čerta" do "elegantního šlechtice". F vypije lektvar, který by ho podle slov čarodějnice mohl zabít. F věří, že byl omlazen, ale..:
FAUST: Nech k zrcadlu mě rychle ještě jíti! Bylť příliš krásný obraz ten! MEFISTOFELES: Ne, ne! Vždyť hned už budeš zříti na vlastní oči vzor všech žen. (Tiše.) S tou šťávou v těle, každou ženu budeš mít brzy za Helenu.

Auerbachův sklep v Lipsku: Byli jsme pouze účastníci pijácké epizody? M faustovi předvádí, jak napálí pijáky "vybranými víny" a až tak moc mu to nevyjde a tak z hospody utečou.
... a nebo mi zase něco uniklo

Tohle je ode mě poslední ke "Studovně" a pustím se do Auerbachův sklep v Lipsku. Pokud souhlasíte, mohli bychom ho od pátku přes víkend probrat.

V druhé studovně F pozve M svěřuje se mu se svou beznadějí ""Zrána se v slzách probouzím, neb trpkou úzkost cítím ze dne, jenž mi svým celým trváním, jak vím, ni jedné tužby nesplní, ni jedné"".......""mně hořko být; jen smrti dychtiv jsem."" ale M mu opáčí, že to nemyslí úplně vážně: ""M: A přece kdosi v onu noc nedopil toho zahnědlého moku."" Faust lituje, že se nechal od smrti odradit.
M mu to vymlouvá a nabízí se být jeho průvodcem: ""S tím hořem nahrál sis už dosti, jež jako sup ti život užírá; nejhorší chátra jistotu ti dá, žes člověk v lidské společnosti. Leč tak tomu není, já nehodlám svrhnout tě mezi tu sebranku tam. Já mezi duchy nejsem mocný duch; ale jestliže chceš, abych byl tvůj druh při putování živobytím, dobrá, já se ti poddán cítím a od této chvilky již jsem tvůj, jsem tvůj tovaryš, a jestliže vhod se ti zdám, budu tvůj sluha, tvůj chám.""
M žádá po F oplátku až "onde" a F v rozporu s křesťanstvím: ""Což, onde, o to nedbám již. Až tento svět mi rozdrtíš, svět onen zroď se nebo ne! Zde z této země prýští moje slasti, zde toto slunce svítí na mé strasti ""

Dialog mezi F a M chápu tak, že Faust chce příležitost, ne něco hotového, ale to co si může zasloužit a na to navazuje: M ""Ty nezlekáš mne tímhle vším, takové poklady ti opatřím. Leč jednou přijde, brachu, čas, že v pohodlí si chceme pochutnati. FAUST: Kdybych se lenochem kdy za pecí měl státi, v tu chvíli, libo-li, mě sraz! Když obelžeš mě lichotkami, bych sebou sám byl spokojen, když tvoje rozkoše mě zmámí — to poslední buď pro mne den! Toť sázka má.""

Vnímám tam že v jednu chvíli je Faustovi všechno jedno a vzápětí je plný elánu. Vlastně mu stačí, že mu M nabídne nové možnosti.

Za mě může být. Až budeme mít dojem, že jsme to probrali, tak se poposuneme. (nemusíme se striktně držet termínů)

Text je to těžký po všech stránkách...
Řekněme, že jsme skončili s kapitolou ZA BRANOU.
Přecejen bych se trošku držela i členění podle kapitol. Vezmeme teď první kapitolu STUDOVNA (je to cca 15 stran) a pak druhou studovnu?

FAUST
... Je pozdní noc. Já se vám omlouvám. Musíme na příště to schovat.
WAGNER: Až do rána chtěl naslouchat bych vám a poučeně s vámi disputovat. Však zítra, v prvý svátek Velkonocí, snad to či ono budu ptát se moci. Já věru horlivě jsem nad knihami seděl; ač mnoho vím, přec všechno rád bych věděl.

W mi právě nepřipadá, že souzní se světem. Je to student asi spíš teoretik, ale bez fantazie, která by ho poháněla za neznámým. Chce vědět hodně, ale nepotřebuje objevovat.

Faust vyvolá ducha, v sobě vidí obraz božstva, ale toho se pak lekne a je vlastně rád, že mu W pomohl vystřízlivět.

V rozhovoru (ZA BRANOU) se sedlákem si nemyslím, že se Faust srovnává s bohem. Jen si je vědom svých zásluh a přijímá poctu. Ale zdůrazní, že je potřeba poděkovat "tomu na výšinách" který je lékař a pomohl.

Newtory, obdivuji Vaši schopnost přiřadit verše k tomu, čím byly inspirovány. Sama se svou mizernou pamětí jsem ochotná maximálně připustit, že něco podobného jsem už četla, nebo slyšela :-)

30 stran za týden, nebo dvakrát za týden? Asi taky bude záležet na tom kolik "kapitol" a s jakým obsahem v těch třiceti stranách bude. Myslím, že bysme neměli nakusovat víc než dvě kapitoly najednou... ale pokud budou kratší, můžeme je probrat (možná) rychleji. Kvůli Faustovi se teď nebudu pouštět do žádné další "přemýšlecí" knihy a tak by mi asi vyhovovalo nad ním diskutovat častěji než jednou za týden. Ale přizpůsobím se možnostem ostatních.

STUDOVNA
Jsem zmatená. Proč Mefistofeles, který vklouzl k F v podobě pudla a zaříkáním se proměnil v scholastika, potřeboval z jeho moci uniknout. Jde právě o to, že navrch má Faust? Ale pak když se M. nechá vědomě pozvat Faustem, má moc M nad F?

Ve studovně už vnímám Faustovu depresi....
I to že v rozporu s křesťanstvím mu je lhostejné co bude po smrti a po M žádá polovičatosti:
FAUST:
Co můžeš dát, ty nebožácký ďase!
Což lidský duch, vzňat po vznešeném jase,
kýms, jako tys, byl chápán kdy?
Leč krmi dej, jež rozlačňuje vždy,
a zlata rudého dej poklady,
jež na dlani se roztekou jak rtuť,
dej hru, při níž se nevyhrává,
či dívku, kterou tisknu na svou hruď,
zatím co s druhem mým už znamení si dává,
dej světlo slávy božsky krásné,
jež meteorem vzplá i zhasne!
Ukaž mi plod, jenž, než je střesen, hnije,
či strom, jenž den co den vždy znova zelený je!
MEFISTOFELES:
Ty nezlekáš mne tímhle vším,
takové poklady ti opatřím.
Leč jednou přijde, brachu, čas,
že v pohodlí si chceme pochutnati.
FAUST:
Kdybych se lenochem kdy za pecí měl státi,
v tu chvíli, libo-li, mě sraz!
Když obelžeš mě lichotkami,
bych sebou sám byl spokojen,
když tvoje rozkoše mě zmámí —
to poslední buď pro mne den!
Toť sázka má.
MEFISTOFELES:
                           Já přijímám.
FAUST:
A ještě druhou ruku dám!
Když okamžik mě zvábí k slovu:
Jsi tolik krásný! prodli jen —
pak si mě sevři do okovů,
ó, pak chci rád být utracen!
Pak nechať umíráčkem zvoní,
pak čas tvé služby dobíhá,
stůj orloj, rafije se skloní,
to uplynula doba má.
MEFISTOFELES:
Jen rozvaž to, my nezapomenem.
FAUST:
A to jsi také v právu svém;
já lehkovážně nepodjal se toho.
Jak spočinu, já sluha jsem,
ať tvůj — což dbám! — či vlastně koho.

Taky se mi líbí že si můžeme doplňovat postřehy. Problém je, že někdy by potřebovala rozbor každá řádka.
A taky mi to velmi komplikují verše. (Já potřebuji v každé větě jasný podmět a přísudek )
Na konci kapitoly za branou Wagner říká že mu stačí převzít vědomosti a ty pak prohlubovat. Že ""let ptáka k závisti mne neponouká""
Faust mu odpoví:

Tvá hruď jen jeden z obou pudů zná;
ó, chraň se, též ten druhý znáti!
Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá
a od sebe se touží odervati;
ta jedna, lačná chapadla jež má,
drží se, chtíčem rozdychtěna, světa;
ta druhá rve z pout hmoty křídla svá
a k božským otcům v prostor vzlétá.
V povětří duchové-li jsou
a vládnou mezi nebesy a zemí,
kéž opustí svou říš, tu zlatě mlhavou,
a v nový život vůdci stanou se mi!
Svým kdybych čarodějův plášť jen zval,
jenž by mne zanes v divukrásné kraje,
já neprodám ho za žádný šat z báje,
ba ani za plášť, jaký nosí král.
WAGNER:
Dej pozor, přece víš, že krouží rej
a po prostoru v hustých proudech víří;
těch děsných duchů nevzývej,
z nichž se všech stran se lidstvu zhouba šíří!
Na tebe hladový si brousí zub,""

A pak Wagner vidí v pudlíkovi jen psa , zatímco u F funguje fantazie, nebo touha po něčem " navíc" ....
""Já vidím, jak nás tiše zatahuje
k příštímu svazku čarou kouzelnou.""

To přirovnání hospodina k olympským bohům je skvělé. Nemyslím že má rád čtveráky protože se nudí. Spíš je rád když si člověk k dobrému cíli najde svou zajímavou, neobjevenou, neprošlapanou cestu. Klidně ať pochybuje "hospodinu" hlavně že má v sobě dobro.

""Nechť jeho služba posud zmatena,
já záhy dovedu ho k jasu.
Ví sadař, když se stromek zelená,
že květ i plod jsou dary brzkých časů.

Pokavad živ je na zemi,
potud dle tvého nechť se děje.
Tvor lidský bloudí, pokud za čím spěje.""

Hospodin si je asi jist dobrem ve Faustovi:
""Nu dobrá, to už věc je tvoje!
Buď urván jeho duch od svého zdroje!
Veď, ačli jej znáš proniknout,
v svou nízkou oblast jeho pout
a zahanben pak vydej svědectví,
že dobrý člověk ve svém temném vření
přec o jediné pravé cestě ví.""

R.E.M. vy jste pochopila u Fausta depresi. Mě na ni upozornily až poznámky. Předpokládám že ta deprese přišla až ve chvíli, kdy se Faust "lekl" pokračovat ve studiu magie, protože v tu chvíli neví co jiného by ho dokázalo nadchnout.

Jedy. (Já mám vždycky nejdřív nejjednodušší myšlenku.) Takže si myslím že když přišla morová epidemie, tak než aby Faustův otec hledal lék k vyléčení, tak používal jed. Možná jen pro ty beznadějné. Ty kteří měli šanci se uzdravit, opravdu léčil.