nightlybird diskuze

Alfons : A co takhle anglický gotický román? Je to vlastně předchůdce hororu. Je tam řada autorů a románů - je to ale cca 200 let, staré styl dnešnímu čtenáři nemusí dvakrát sedět. Nebo Urbanovo Sedmikostelí - vychází v podstatě z AGR, ale je psáno v současnosti, takže je čtivější. Jsou to ale vesměs tlustopisy ikdyž dnes je 500 stran v podstatě standard.

s-reader: Ocelová játra vinšuju (i pro všechny další dny). A s těma tatrankami jsi mne dostal. „Hle, typický knihožrout a ještě k tomu závislák!“, zařval jsem v duchu.
Na vysvětlenou moje rozdělení uživatelů knih:
0 knih/rok………………………………chudáček,
1 – 25 knih/rok ………… ……………čtenář,
26 – 100 knih/rok …………,…………..knihomol,
100 – 200 knih /rok ……………………knihožrout,
nad 200 knih/rok ……………………….šílenec,
podkategorie závislák se vyskytuje takřka ve všech skupinách, jakmile nemá svou drogu, čte cokoliv včetně reklamních letáků a stranického tisku jakékoliv strany;
mezi knihomolem a knihožroutem je mimo počtu zkonzumovaných knih i rozdíl kvalitativní – asi jako mezi gurmetem a gurmánem.

Pajonek: Zmiňovaného Howarda jsem nečetl, vyjádřím se proto jen v obecné rovině. Nemyslím si, že by námět knihy apriori opodstatňoval její zařazení do diskutované kategorie LB. To bychom tam mohli zařadit Schaefera, Harta, Dextera – s indiánkami třeba Cartera, Bergera nebo Coopera (jen tak namátkou, na které jsem si zprudka vzpomněl) a to je dozajista pitomost. Vím, že to nejspíš nic jednoduchého nebude, měli bychom se ale hlavou společnou snažit vyprodukovat nějaká obecná kriteria nebo hlediska, protože u jedné konkrétní knihy se určitě neshodneme.
A přeji spousty kvalifikovaných a zanícených „zákazníků“ v tvém novém klubu, můj názor znáš a tak vždy jen tak nakouknu – něco podnětného nebo dokonce zajímavého nebo nedej pámbů chytrého se ale ode mne s největší pravděpodobností nedočkáš – tak ať se daří.

s-reader:Tak jste mne s pajonkem zlomili a vyzkoušel jsem svou první a asi poslední audioknihu. Obávám se, že tohle pro mne nikdy nebude - do ucha mi breptá Štěpnička, na monitoru probíhá barevná kreace schopná vyvolat epileptický záchvat, požitek nulový. Aby mi kniha pronikla do mozku a vyvolala jakékoliv emoce a zapsala se mi aspoň trochu do paměti, musím ji prostě vidět. Mám dojem, že jsem ti popsal šílený způsob mého čtení - asi to s tím souvisí a jak se říká, "starého psa novým kouskům nenaučíš".

Tan: Noční klub nikolivěk skrzevá štítění se denního světla jsavši upíry, ale proto, že to byla oblíbená místa (a drahá) mému srdci od dob, kdy jsem odrostl dětským bačkůrkám a byl natolik obratný, abych se vysápal na sesli no a --- jak jsem pravil výše.

Všeobecně : Pojal jsem téma debaty vědecky a prováděl jsem hloubkový průzkum mezi řadou respondentů a v podstatě jeho výsledek souzní s tady vyslovenými nebo naznačenými názory a jeho závěr je následující a dá se shrnout asi takto:
Literární brak (dále LB) jakéhokoliv druhu a žánrů je slovesný útvar jehož existence je pro lidstvo zásadní a nezbytná z následujících důvodů:
1) přiláká ke knize i jedince, kteří by se i přes znalost čtení knihy nedotkli ani dvoumetrovým bidlem a řada z nich dříve či později přejde ke knihám vyšších kvalit,
2) LB je lakmusovým papírkem umožňujícím nám poznat krásu knih – jedině v kontrastu s jejich šeredností totiž vynikne ( proto mnohé dámy si volí přítelkyně řekněme diplomaticky méně vzhledné a když je potkávám samotné, jda se svým přítelem Baribaldem of the Yellow Hill vykřikují:“Ten je rozkošný, mohu si jej pohladit?“ Houbeles, potřebují kontrast – Barčí je mops.) a proto, abychom si schopnost poznávat krásu uchovali a občas ji obnovili, ukrýváme v koutcích svých knihoven s tichou nostalgií „hříchy mladosti“,
3) umožňuje obživu jedincům s hloubkou nitra srovnatelnou s Balatonem – jdete kilometr a pořád mělčina – kteří by se jinak museli živit nekalým způsobem, protože na pořádné psaní nemají hlavu a na poctivou práci ruce a hlavně chuť.

Andrys: Asi budu muset zkontaktovat Woodyho a ukecat ho, aby ze svých tří knížek vybraných novinových sloupků udělal ještě jeden (tzv. výběr na druhou) a vydal to pod názvem Vedlejší přiznání" s podtitulem aneb Vykrad jsem sám sebe, jinak že budu za blba, nejsem si ale jistý, jestli to pro mne udělá.
Samozřejmě, byl to přebrept můj - přiznání/příznaky - nebyl to test tvé bystrosti - a omlouvám se za něj. Dej si na mne tamtéž o 70 stran dál Paměti lupiče.

Pánové, asi si řeknete, že jsem neandrtálec, mně tyhle technická udělátka nic neříkají. Dostal jsem Formánka Zloděje příběhů a ještě jsem ho do mašiny nestrčil, takže ani nevím, kdo ho mluví. O elbůcích různých druhů ani nemluvím. Můj poněkud excentrický způsob čtení vyžaduje nekompromisně klasickou knihu - podotýkám, že nepatřím k týpkům očuchávajícím knihu a slintajícím blahem jak voní novotou, tiskařskou černí, stromem co na ni padl a jak krásně šustí...
Poznámka k Váchalovi - nemůžu považovat za výrobce braku maníka, který čapne kudlu a fošnu a vyřeže si z ní knihu jen tak, pro radost, aby mohl pár kousků vytisknout pro kámoše. A to nemluvím o tom, jaký to byl exot - to by bylo na esej "Váchal a jeho doba". Neměla by se brát v úvahu - mimo pouhé formy - také osobnost autora a jeho motivace?
A musím se pochlubit. Narazil jsem mezi starými Trampy (časopis), které jsem se chystal vyhodit, na Hvízdavého Dana - alespoň formátem a obsahem Rodokaps (i když ne originál), vydaného v šedesátých letech.
I já, Caesare !

Andrys: Tak nevím, právě jsem narážel pro Pajonka - nejsem si jist jestli je to zrovna nealko (je to krev a tady jeden nikdy neví, na testy nebyl čas) a stejně by to bylo spíš pro ctitele Stmívání a podobných upířích skvostů. Ne, že bych měl něco proti upírům, za určitých okolností je dokonce zbožňuji. Současná „upíří hysterie“ mne ale nutí doslova k úpění. Abych ale neodbočoval od tématu, (pokud jsem vůbec odbočil) tj. LB (nezaměňovat s LSD) – je řada spisovatelů, kteří napsali něco, co lze jako LB označit. Je ale rozdíl mezi tím, jestliže někdo napíše pár pochybných věcí, aby měl co do huby a tím, který si s takového psaní udělá smysl života nebo celoživotní bussines. Dickensovi bych to odpustil, napravil hříchy mladosti knihami, které jej řadí bezesporu ke světovým klasikům.
No prosím, já kecám, kecám, místo toho, abych ti namíchal aspoň sklenku. Co takhle Allenovo Vedlejší přiznání ( Kdyby byli impresionisté dentisty)? Je to lehce okořeněno Vincentem – to by tě mohlo osvěžit.
A přijď zas děvenko – choděj sem vesměs gentlemani a pohled na dámu potěší oko i duši. A navíc mi tady snad nebude ta banda plivat na podlahu.

Dovolím si reagovat v postatě na všechny názory i když jsem z citovaných autorů většinu nečetl (asi pud sebezáchovy).
Nevím kdo a z jakého důvodu označil prodavačky za poddruh Homo sapiens se sníženou inteligencí.
Jestliže má někdo odlišný názor od vašeho, neznamená to nutně, že je to názor chybný a dotyčný je na nižším vývojovém stupni - nevyvracejte mu ho. Naprostý opak může být pravdou - a často dokonce i bývá. Život je někdy složitý.
Jinak je nejlepším kriteriem čas. Ten naprosto spolehlivě vytřídí neumětely a sezónní psavce. Škoda, že vzhledem k délce lidského života, je pro nás už sakramentsky pozdě.

Hluboká omluva panu Kašíkovi- špatně jsem to pochopil, přesněji obráceně.Kašík je, jak vidno z jeho blogu, náš kůň. Akce Bomba čenichovka se ruší!!!
A malý dotaz. Všiml jsem si tady u diskuzí,že každý má za nickem obálečku s datem - já ale nic jen datum a smazat příspěvek. Neberu to jako osobní diskriminaci, asi jsem někde něco blbě nastavil (nebo pro oči nevidím). Mohl bys mi trochu pomoct? Díky.

pajonek: Ne, to není ten maník, kterého jsem měl na mysli. Každopádně ale zajdi k němu ( když je to, jak říkáš kousek) a dej mu jednu do řepy. Ať nám nešahá na roďáky - nebejt jich, dodnes bych netušil,že jsou na Aljašce chřestýši! Představ si tu hrůzu - jdu takhle špacírem okolo Yukonu, těším se jak flusnu do Pěti prstů a bingo! narazím na nasranýho chřestýše. Ten šok, to zděšení. Obávám se, že bych ho, chudáka, navzdory svému vyvinutému ekologickému cítění, nakop rovnou pod chřestítko. Takhle ale jsa poučen, jdu flusnout do Pěti prstů, dávám bacha, obejdu chřestýše (stejně hajzlík v zimě vytuhne na kost), flusnu do peřejí a všichni spokojeně jdewme domů.
To jsem ale totálně odbočil - je to tím, že není moje doba - mrcha déštˇ mne zahnal do baráku ke kompu. A než odsud zase vypadnu - jako pro jednoho z prvních hostů v lokále ti připravuju malou laskominku - tak se zatím těš!

Literární brak je pojem zřejmě tak ošidný a těžko uchopitelný, jako ve výtvarném umění pojem kýč a řekl bych, že se tady uplatňuje hodně subjektivní pohled a platí „kouzlo chtěného“. Obecně se používá k označení literatury na okraji dalších pojmů např. triviální literatura, literární kýč, konzumní literatura. Nemyslím, že zrovna věci jmenované Pajonkem – ony slavné románové sešity po 6 krejcarech, kterých na začátku minulého století vycházela řada (a taky jsem jich pár metrů přečetl, byť jiných vznosných titulů - tahal mi je o prázdninách strejda ajzboňák), musí nutně do téhle kategorie patřit. Asi před 20 lety jsem na téma těch různých pokleslých žánrů jako červená knihovna, bufalobilky atp. cosi četl, ale nepamatuji si z toho ani ťuk, ten chlap se jmenoval nějak od mléka – kyška , jogurt, … tak nějak – ale to by byly zcela určitě akademické kydy. Navrhl bych definici – literární brak je dílo jakéhokoliv žánru, které je autorem eticky orientováno tak, že bez ohledu na klasická, věky ověřená morální hlediska leze autor svým dílem momentálně vládnoucímu etablishmentu případně převládajícím davovým názorům ausgerecht a přímo do anorectum. Kdyby mne teď slyšel jeden bývalý spolupracovník, dlaždič a seržán LE v.v., tak by zcela jistě řekl:“Merdalo! Jsi užvaněnéj jak slepičí p**a!“ a proto skončím. Jen pro zajímavost, tedˇ jsem zpacifikoval knihovnu a uvědomil jsem si, že mi neprošel rukama Čapek – Marsyas. Tam bychom jistě nějakou inspiraci k definování pojmu našli, byl to chytrý pán.

Dovolím si doplnit k již jmenovaným možným i nemožným místům:
1) ve vaně - napustit teplou vodou až po přepad, aby se dala při vychladnutí rychle dopouštět, na vanu postavit sklenku, zapálit cigárko, vybrat knihu u které neusnete - paráda,
2) v koruně stromu za mírného vánku - je vhodná kniha poezie.
Rozhodně nečíst při bivakování v skalní stěně - s tím mám nepříliš dobrou zkušenost.

No prosím, sotva jsem přivandroval, už si otvírám hospodu, nota bene nesoucí v názvu iniciály dvou mých oblíbených irských násosků - jednoho mám rád, druhý mne vytáčí k smrti. Než se mi sem podaří natahat nějaké známé štamgasty - pokud se to podaří - můžete se kdykoliv zastavit na kus řeči. Guiness naléváme virtuální, řeči se vedou reálné, však jistě víte, jak to v pubu chodí, témata jakákoliv, pokud to bude o knížkách či o životě s nimi. Kdo sem zatáhne sex, fotbal nebo politiku - dostane "držkovou", kdo zde bude pruditi, toho kopnem do .. pozadí (želbohu jen virtuálně).