nightlybird komentáře u knih

Běžná detektivka vhodná na ukrácení deštivého večera, žádný velký zázrak, navíc pěkně zmršený překladem. Docela mne vytáčelo, když překladatelka v textu vysvětlovala význam zkratek, který běžný čtenář americké krimi zná a na druhou stranu zcela běžné Joe Doe přeložila jako Josef Novák (sice věcně správné, ale rozhodně rušivé a nepatřičné). O jejím unsubovi ani nemluvím a o kvalitě ostatního překladu raděj nepřemýšlím.

... národ, který zapomene na své hrdiny, už žádné mít nikdy nebude...

Pro čtenáře, kteří si oblíbili Orwellovu knihu 1984 by možná bylo docela zajímavé si přečíst tuhle knížku v podstatě krátkých esejů psanou s jistou dávkou kurasovského humoru až sarkasmu (ze kterého ale občas takřka zamrazí). A dovolím si ocitovat z úvodu:
"Tímto směrem svět spěje.
V našem světě nebudou žádné emoce než strach,
vztek a sebeponížení.
Ale vždycky zde zůstane opojení mocí.
Vždycky zde bude požitek z pošlapávání bezmocných.
Chcete-li nějaký obraz budoucnosti,
představte si botu šlapající na lidskou tvář - navždy.
Ponaučení z toho je jednoduché.
Nedopusťte, aby se to stalo.
Závisí to jen na vás."
George Orwell

Tak tohle mne smířilo s přemírou severské krimi. Dokonalá ukázka toho, že jde napsat poutavá kniha, která nijak nepřekypuje akčním dějem, ani tam ta Sibiř ve skutečnosti není, jen je to jakási metafora vzdálené touhy po úniku ze všednosti bytí. Kniha mne okouzlila především jazykem a způsobem, jakým se slovy autor dokáže vyvolat pocity u čtenáře.
I když je hrdinkou žena, či spíše dívka, nemyslím, že by měla být automaticky "ženskou knihou", je sto oslovit daleko širší okruh čtenářů svou jakousi melancholickou atmosférou.

13 16.04.2016

Soumrak se sklání
Lehké, tak lehounké je větříku vání
Déšť tiše, tichounce šumí
Splývavou jívu skrápí bez přestání

Sweetest love, Ido not go,
For weariness of thee,
Nor in hope the world can show
Afitter love for me;
But since that I
Must die at last, 'tis best
To use myself in jest
Thus by feigned deaths to die.

Yesterday the sun went hence,
And yet is here today,
He hath no desire, nor sense,
Nor half so short a way:
Then fear not me,
But believe that Ishall make
Speedier journeys, since Itake

Zpravidla se vyhýbám cizojazyčným citacím. Tento úryvek z Písně ale vkládám úmyslně, i když anglicky nemluvím. Mám totiž neodbytný pocit, že Hronův překlad poněkud za originálem zaostává a dokonce se místy autorovu textu vzdaluje. Byl bych opravdu rád, kdyby se zde našel někdo dostatečně znalý anglického jazyka, kdo by mi tento v podstatě intuitivní vjem vyvrátil nebo potvrdil, nerad bych panu Hronovi křivdil (za sebe a možná i za Johna jsem ale do jisté míry zklamán).

V dnešní době probíhajícího "stěhování národů" jsem si vzpomněl na pasáž z Když.... Ono je Brombield trošičku kýčovitý, ale následující pasáže mají přesto něco do sebe:
"Koho máte rád, Američany?
Ne!
Angličany?
Ne!
Rusy?
Ne!
Němce?
Ne!
Francouze?
Ne!
Tak koho máte rád?
Mám rád své přátele!"

"Proč jsou atleti tak hloupí a inteligenti tak břichatí?" (povzdech).
Uvedené citace mohou být po 1/2 století od přečtení nepřesné.

Kdy se vrátím domů? Nevím.
V horách, za deštivé noci
podzimní, jezero přetéká.
Jednou se zase sejdeme.
Za svitu svíčky budeme sedět u okna na západ
a já ti budu vyprávět, jak jsem si na tebe vzpomněl
dnes v noci na rozbouřené hoře.
(Li Šang-jin)
Jak je vidět i v dystopii je možné narazit na zajímavého básníka (kterého jsem navíc neznal).

11 22.06.2015

Nemám přehled, kolik existuje různých knih, které se tváří, že po jejich přečtení se stanete úspěšným literátem. Nemám literární ambice a tak tyhle věci nečtu, navíc si myslím, že schopnost napsat poutavou knihu je dar a nedá se to naučit. Naučit se dá řemeslo, nikoliv umění.
Přesto všechno si myslím, že tahle Ecova kniha by měla patřit k četbě, kterou by si neměli adepti na "literární Parnas" nechat ujít. Není to sice návod na napsání bestselleru, ale přesto....
Navíc je to Eco - a to je bezesporu pan spisovatel, od kterého se vždycky něco zajímavého dozvíte.

8 16.06.2015

Pravda o zkáze Sodomy má nesporně mnohem širší záběr, než jen naši tehdejší socialistickou realitu, je to apokryf mnohem komplexnější a postihující celou škálu společenských jevů - je třeba ale dodat, že v době svého vzniku byla kniha vnímána především jako zrcadlo nastavené především naší tehdejší socialistické společnosti a to nejen čtenáři, ale především našimi mocipány a to byl nepochybně důvod, proč se ocitla svého času na indexu (a mám dojem, že i autor si to docela kádrově "pohnojil").
Osobně mám pocit, že znalost reálií té doby spíš umožní knihu plně vychutnat, nežli naopak a nemohu jinak, musím souhlasit se Stammelem, který to přesně vyjádřil.

4 30.04.2015

Moje první kniha od Egelanda - četl jsem ji jen jako ukrácení času a nečekal jsem žádný zázrak a žádný zázrak se ani nekonal.. Potěšilo mne ale pojednání o Vigenérově šifře, kterou jsem, přiznávám se, neznal. Současně mi to připomnělo dětská léta, kdy jsme si s bratrancem dopisovali kódovaně pomocí mřížky. Dopisy ještě mám - obsah sdělení je tajný, protože jsem tu mřížku někdy v běhu času ztratil. Stejně ale vyvolaná hezká vzpomínka.
A ke konci je citace z Ecovy knihy Jméno růže. Tu by si měli mnozí (zejména lehkovážní) čtenáři zapamatovat a aplikovat i na spoustu jiných knih :
"Knihy se nepíšou, aby jim lidé věřili, nýbrž aby je zkoumali."
A ono je opravdu za touhle citaci zhruba asi 10 stránek odkazů a vysvětlivek ke zkoumání.

3 22.04.2015

Tahle knížka je opravdu stará a je z rodu robinsonád. Vyšla u nás pouze dvakrát a to vlastně neúplně, poslední část trilogie Die Höhlenkinder im Steinhaus z roku 1920 nebyla dosud přeložena, natož vydána.

Je celkem zajímavé, že komentáře ke knize jsou možná rozporuplnější než kniha sama. Z mého pohledu jde o nenáročnou oddechovku psanou jednoduchým stylem, členěnou do krátkých kapitol, možná by byla dobrá na čtení v originále pro procvičení angličtiny. S Brovnem ji spojuje především zakomponování historického tématu s náboženským podtextem do vlastního syžetu jinak standardní detektivky, mohla by tedy vyhovovat čtenářům, kteří preferují tento druh žánru. Neklade žádné přehnané nároky na mozkovou kapacitu. Jediným pozitivem jsou motta u jednotlivých částí, která připomínají klasiky a tak je tady ocituji :
"Bůh je mrtev! A zabili jme ho my!" F. Nietzche
"Běda těm,kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou." Bible, Izaiáš 5.21
"Ten, kdo ovládá současnost, ovládá minulost. Ten, kdo ovládá minulost, ovládá současnost." Orwell.
V celé řadě jiných obdobných knih se nenajdou ani taková zrnka moudrosti.

4 07.04.2015

Jak už jsem se zmínil jinde, padla mi do ruky Na věrnosti Tany French a tentokrát mi nějak obzvlášť sedla (byla už 3 její knihou). Tana se mi obecně dobře čte – je to možná mou jakousi umanutostí na Iry (nevím proč, v Irsku jsem nikdy nebyl, jediné irské slovo, které znám je „Slainté!“). Asi nějaké zatoulané geny. No nic. Na věrnosti jsem ale kupodivu nevnímal jako detektivku. Ano, je tam detektivní zápletka, jsou tam patřičně zakomponovány i mrtvoly, jedna současná, jedna 20 let stará. Zdá se mi to ale podružné, jen jakási úlitba čtenáři. Spíš je to ale jakási (takřka sociologická) sonda do irské duše a povahy lidiček odstrčených na okraj společnosti. Asi tak jsem to alespoň já vnímal a tentokrát mi ani nevadila jisté míra rozvláčnosti, kterou zpravidla Taně vyčítám. Prostě jsem si docela početl a vám přeji totéž.
Už mnohokrát bylo řečeno, že kniha má být čtena v určité době, v určitém věku, atd., atp.
Kdybych byl nějaký vyznavač astrologie, začal bych nejspíš tvrdit, že i za jisté konstelace hvězd – jistě na tom ale možná něco bude – proto má smysl se k některým knihám vracet a testovat, jestli už nepřišla jejich chvíle (pochopitelně ne ke všem, které jste v životě pohodili znechuceně do kouta – jenom k těm některým, vyvoleným).

4 02.04.2015

Tak tohle mne nijak zvlášť nezaujalo. Už jsem si mohl zvyknout, že je teď pomalu každá kniha bestseler, stejně si ale čas od času naběhnu. Nejvíc mi vadily ty dvě dějové linie - sice se v závěru spojí, stejně tam ale zůstávají díry na domýšlení - zkrátka a dobře, nesedlo mi to.
Ale je tam pěkná věta :
"Televize je slepé střevo společnosti, nepoužitelná součást systému, jehož jedinou funkcí je vypouštět ven sračky."

4 01.04.2015

S touhle knihou je to vlastně zajímavý propletenec - Waltari napsal dvě verze jednu pod názvem Nuori Johannes (česky Temný anděl) v roce 1951, o rok později se k tématu vrátil a přepsal je jako Johannes Angelos (česky Pád Cařihradu).
Knihy vyšly až po jeho smrti - druhá verze jako první (i když je uváděno, že jde o pokračování té první). Oficiální kritikou jsou označovány za jeho nejlepší díla, hodnocení čtenářů ale už tak vysoké zdaleka není (a asi ani Waltari si je bůhvíjak nepovažoval, když je strčil do šuplete). Sám jsem četl pouze slovenskou verzi ta obsahuje (údajně) obě verze redakčně upravené a můj názor je , že kniha zůstává trochu ve stínu jeho známějších historických románů. Stejně jako jeho méně známé Jeho království.
Jenom doufám, že Waltariho knihy nezapadnou pod hromadou "severských detektivek" a budou se číst dál.

Tak tuhle neskutečnou publikaci bych potřeboval přečíst někdy okolo roku 1975, když za mnou přišla se slzičkami v očích dcera a dožadovala se vysvětlení, cože jsou to ty skautské ideály - když jim už po třetí rozpustili oddíl s odůvodněním, že tyto propagují. Jejdanáčky, jak já bych jí to po přečtení té publikace dokázal vysvětlit, takhle jsem z neznalosti musel musel blekotat jakési fráze (a tím narušovat svůj obraz všehoznalého Otce) a utěšovat ji s tím, ať si to tak nebere, že se zase ta jejich banda sleze dokopy pod jinou hlavičkou zase někde v týpí ( tee-pee). Howg.

Uvažoval jsem, proč právě ENTASIS, pojem známý a aplikovaný spíš v hodně staré architektuře. Naznačuje snad autor, že stejně jako sloužila v architektuře v podstatě k vytvoření optického klamu (a tím ošálení lidského oka), že i ty verše mají vytvářet jakési „ošálení mysli“ (protože i ta je náchylná k povrchnímu vnímání a tím k omylům)?
Možná i neobvyklé grafické zpracování, kniha je uvedena fotkou z rukou autora, svádí k úvaze, že všechno je možná jinak, než se na první pohled jeví. Je to oko (do básníkova světa okno),či achátová drúza nebo záběr mikrosvěta?
Těžko usuzovat. Jak známo, do konzervy člověk nevidí – tím spíš těžko vidět do hlavy člověka, navíc takového mága slov, kterým Mirek bezesporu je. Který dokáže na miniaturním prostoru vytvářet ze slov obroušených až na dřeň obrazy
„Chmurovnadá, abstraktního pěvce,
lyra pro internované bohy,
višňové texty,…“
které si čtenář může promítat v mysli, jakkoliv se mu zlíbí. Záleží jen na něm, na jeho schopnosti imaginace – musí se předem smířit s tím, že bude za autorem jen škobrtat a pokulhávat. Na druhou stranu ale báseň x-krát čtená, je s to vytvořit x rozdílných pocitů a vjemů, aby se čtenář s autorem mohl říci třeba, že
„….Na oky posetém
okraji světa
jsem si vystoupení z řady
nikdy nepředstavoval jinak
než jako krok KUPŘEDU,“
a nebo přemítat, kdože to
„za očima má koláže
a za nimi pláče dítě…“
aby s údivem zjistil, že se také občas nevejde do svých kostí. Nejspíš by se o té stovce stránek dalo povídat ještě dlouho. Co je podle mne podstatné – autor odvedl svoji tradiční práci, jeho verše neztrácejí s množstvím svou stále novou a novou obrazotvornost, je to Mirek mimořádně hravý jak s náměty, tak i se slovy a teď je na čtenáři, aby se nechal unášet do kouzelného světa fantazie.
A kdokoliv tuhle knížku otevře, najde úplně jiné a jinak vnímané verše, kdokoliv by o knize něco napsal, napíše nejspíš úplně jiný text. A v tom je ta krása poezie.

7 03.03.2015

Sansomova Nadvláda si doslova říká o porovnání s Harrisovou Otčinou. Já vím, je problematické porovnávat podobné knihy rozdílných autorů. Beru ta ale jen z pohledu čtenáře, navíc naladěného poněkud harrisovsky. Dějově jsou obě knihy podobné, klasická alternativní historie, vycházející ze skutečnosti, že Německo neprohrálo 2WW. Sansomova verze událostí se na rozdíl od Harrise odehrává v Anglii, její "nosnou" částí je zápletka spíše "dobrodružného" typu na rozdíl od Harrise, který staví na zápletce kriminální. Tím je dle mne dána i větší akčnost a spád Otčiny, Nadvláda se odvíjí pomaleji, jejím kladem je ale pohled zaostřený na obyčejného Angličana, způsob jeho uvažování a jeho postoje k celé té podivné době, kdy směřování Anglie řídí pronacističtí politici a starý tlustý WCH je v odboji (právě zmínka našeho onemana Zemana o něm mne k přečtení přimněla).Těžko radit, co přečíst - nejlépe obě. Harris je Harris, je čtivější. Ale ani Sansom není marný - i když spíš kvůli tomu vhledu do duše Angličana.

5 13.02.2015

Jó, takhle to dopadá, když je člověk předem moc natěšený. Na knihu jsem se, namlsán Vzpourou, těšil jak děcko na Vánoce. Žel, dostavilo se zklamání a to hned ze dvou důvodů. Věcně - domníval jsem se, že se dovím spoustu nových věcí (přece jen, vývoj a poznání jde vpřed mílovými kroky a jeden nestíhá), nestalo se tak, věcně mne potěšila tak slabá třetina informací, zbytek jsem znal už odjinud. To by konec konců tolik nevadilo - absolutně mi nesedlo spíš zpracování. Autor se snažil uchopit téma "literárně" a ta jakási perzonifikace přírody a jejích procesů mi vadila. Tyhle dva momenty se zákonitě podepsaly na hodnocení knihy, takže ho berte s nadhledem, připouštím, že je značně subjektivní. Za přečtení ale rozhodně stojí - pokud vás ovšem takový druh literatury baví.

2 28.01.2015