Na Sibiř
Per Petterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155928/bmid_na-sibir-b16-155928.jpg
4
120
120
Jesper a jeho malá sestra vyrůstají na dánském venkově za druhé světové války, vypořádávají se s odtažitými rodiči, početnou výstřední rodinou a chladným větrem. Jesper sní o cestě na jih do Maroka, zatímco jeho sestra touží dostat se na Sibiř. Sebevražda jejich dědečka, nástup puberty a především německá invaze však jejich idylické dětské vztahy zpřetrhají. Po letech se Jesperova sestra marně snaží zakotvit v některém ze skandinávských měst. Uzavřena do své samoty doufá ve znovusetkání s bratrem… Něžně melancholický, poutavý portrét výjimečné ženy od autora románu Jít krást koně (Knižní klub, 2007), vydaného ve 37 jazycích. Próza Na Sibiř byla nominována na Severskou cenu za literaturu.... celý text
Přidat komentář
Petterson je skvelý autor, ale asi nie je nutné prekladať od neho všetko... myslím že hodnotenie okolo 75% je adekvátne, ale nič by sa nestalo, keby som toto nečítal i keď silné momenty to malo. Nepredpokladám, že si budem dlho pamätať o čom to bolo, ako v prípade Poďme kradnúť kone, alebo Odmietam, ale na zahodenie to nie je.
(SPOILER) Jako špatné to vůbec nebylo, právě naopak...i když lásku rodičů, aby tam člověk pohledal...
Melancholický a poetický príbeh inšpirovaný životným príbehom spisovateľovej matky.
Bylo to lepší než Proklínám řeku času, to určitě. Předlohou pro hlavní postavu byla autorova maminka, nejspíš chytrá a odvážná žena. Moc hezky je zachycený vztah sestry a o něco staršího bratra, ke kterému ona vzhlíží a oba navzájem si pomáhají. Ostatní vztahy v rodině byly horší, nejvíce pak chování tvrdé, nábožensky zaměřené matky. Vyprávění z pohledu dívky a potom mladé ženy, se četlo dobře, občas bylo popisnější, občas se skákalo v čase, ale bylo v něm napětí i pocity. Vždycky obdivuji, když autor-muž vypráví příběh ústy ženy a působi to přirozeně, věrohodně.
Pěkný, smutný i nostalgický příběh. I když občas trochu rozvláčné. Jinak pěkné čtení.
Po Proklínám řeku času jsem se na tuhle knihu těšila. Bohužel přišlo zklamání. Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla a příběh byl nijaký, nesourodý. Autor skákal z jednoho místa na druhé a občas mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jediný plus bylo vyobrazení sourozenecké lásky.
Nádherný, smutný, nostalgický příběh vyprávěný ústy mladší sestry, jejíž jméno po celou dobu nepadlo. Skoro z každé stránky fičel prudký dánský vichr a svíral mě chlad. Žádný domov, nesplněná přání, smrt jediného milovaného, samota. Po každém podobném příběhu si říkám, jak je možné toto vše ustát, žít dál a nezbláznit se. Je mi úzko ještě po dvou dnech od přečtení. Za mne opravdová krása.
Dlouho jsem se nemohla začíst, kniha na mě působila trochu zmateným dojmem. Občas jsem se ztrácela v tom, co je reálné a co vzpomínky. (Pokud jsem to dobře pochopila.) Jediné plus vidím v popisu sourozenecké lásky.
Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Byla celkem čtivá, ale občas jsem se ztrácela. Příběh hezký, ale někdy mi přišlo, že rozpitvává momenty které nemusí a naopak jsou tam chvíle, které by zasloužili rozvést. Konec je zvláštní. Hrdinka mi přijde jako velice silná žena, která umí překonat jakoukoli překážku a i vnitřně se smířit s věcmi, se kterými se ne každý smířit dokáže. Líbil se mi vztah s bratrem, myslím, že i to byla hlavní myšlenka té knihy a proto i ten konec je velice smutný. Knihu už si nikdy nepřečtu, ale je pravda, že i když z ní nemám 100 % dobrý pocit, tak stejně tato kniha zůstane v mé hlavě asi i pro její zvláštnost. Proto 3 hvězdičky.
Tato kniha, nevím proč, se mi líbila o něco víc, než "Proklínám řeku času", ale hodnocení dávám stejné.
Tyhle dva sourozence jsem měla moc ráda. Jesper byl starostlivý a dobrodružný klučina, který toužil po Maroku, teple a slunci. Jeho sestra, (prosím, řekněte mi někdo, jak se jmenovala, protože si nejsem úplně jistá, jestli to bylo v knize psáno?) toužila po Sibiři, nevím proč. Stejně jí, a vždy i mně při čtení, byla zima. A přesto prožila život plný cestování, jen ta Sibiř nevyšla. Měla krásný, klidný a úspěšný, dalo by se říct, život, spokojené dětství, i když asi ne tak docela.. Její rodina byla vcelku zvláštní. Matka boží fanatik, a otec bez úsměvu a s hrbem. Do toho špatná doba.. Kniha kolem 2.sv jen tak prošla, jakoby ani netrvala tak dlouho, ale přesto se díky ní událo moc věcí..
Bylo to moc hezké čtení.
Komorní příběh dvou sourozenců, kteří k sobě mají velmi blízko...
Jejich porozumění je niterní, ale touhy každého jiné...
Jasper touží po slunném Maroku, jeho sestra sní o cestě na Sibiř..
Následkem německé invaze dochází k jejich rozdělení a oni světem bloudí každý sám..
To je klidné intimní čtení, nebude pro každého.
Kniha se mi moc líbila, i když je trochu slabší než Proklínám řeku času, kterou jsem četla jako první. Chyběla mi větší propracovanost příběhu a o některých důležitých momentech v životě sourozenců bych si ráda přečetla více do hloubky. Doporučuji pro ty, kdo mají blízko k severským autorům :)
Zajímavé, ne že ne - hlavně co se vyprávěcích postupů týče -, ale něco tomu prostě chybělo. Nebo tam něco přebývalo. Nejsem si jistá. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale vracet se k ní nebudu. Dílo Pera Pettersona však sledovat budu, řekla bych, že jiná kniha by mi mohla "sednout" o něco více než tento zvláštně melancholický příběh.
Zvláštní jazyk, atmosféra, skutečně vás ovane sever. Bavilo mě číst si o dětství sourozenců a jejich pevném poutu, ale zdálo se mi, že se příběh v druhé polovině knihy nikam neposouvá. Posledních dvacet stran jsem se nedonutila dočíst.
Dětství a dospívání v Dánsku 30. a 40. let, spíš než příběh, sled obrazů prodchnutých lehce melancholickou a mrazivou náladou. Pod povrchem dřímají náznaky rodinných dramat a pro vyvolání nálady to úplně stačí.
Hezká kniha o tom jak děti vnímají svoje okolí a rodinu. Děj se odehrává (hlavně) před druhou světovou válkou na dánském venkově v takové typické (ne úplně funkční) rodině. Myšlenkové pochody jsou vyprávěny z pohledu vypravěčky zhruba od jejích 8-30 let. Kniha je sice tenoučká, ale rozhodně se nečte sama. Člověk se musí soustředit a nechat na sebe působit tmu a zimu...
Tak tohle mne smířilo s přemírou severské krimi. Dokonalá ukázka toho, že jde napsat poutavá kniha, která nijak nepřekypuje akčním dějem, ani tam ta Sibiř ve skutečnosti není, jen je to jakási metafora vzdálené touhy po úniku ze všednosti bytí. Kniha mne okouzlila především jazykem a způsobem, jakým se slovy autor dokáže vyvolat pocity u čtenáře.
I když je hrdinkou žena, či spíše dívka, nemyslím, že by měla být automaticky "ženskou knihou", je sto oslovit daleko širší okruh čtenářů svou jakousi melancholickou atmosférou.
Přestože se jedná o útlou knihu, která má necelé dvě stovky stran, tak je tu zachycena hloubka příběhu, která místy až bere dech. Postavy jsou velmi dobře propracované a tím vynikne jejich vývoj v myšlení i pocitech. Z dětí se postupně stávají dospělí lidé, kteří si však ponechávají trochu snů a tužeb.
To čtenáře nutí, aby se ponořil až do útrob příběhu, který ve vás zanechá dojmy i po otočení poslední strany. Jedná se o skvělý literární požitek, který přivál až z chladného severu a díky knize tam můžete i nahlédnout.
Na Sibiř je smutný příběh ženy, plný melancholie, která prostupuje celým jejím životem a dělá jej výjimečným. Na tuto knihu od dánského autora dlouho nezapomenete a rádi se k í budete vracet.
Štítky knihy
Dánsko venkov norská literatura sourozenci rodinné vztahy ze života romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jít krást koně |
| 2013 |  Na Sibiř |
| 2020 | Muži v mé situaci |
| 2015 | Proklínám řeku času |
| 2014 | Odmietam |
Hezká a příjemná knížka. Autor je moc šikovný vypravěč. Umí hezky přenést čtenáře do prostředí, včetně atmosféry a pocitů postav. Není to ani hořké a ni sladké ani přehnaně melancholické. Chuťově prostě výborně vyvážené. Peterson si zase s námi hraje hru na nevyřčené a nutí pracovat naši fantazii. Je to radost, číst takové knížky. Trochu mi tam chyběla nějaká větší pointa, ale pokud je to hold jeho matce, tak tomu rozumím a chápu, že je to takto zakončené.