Proklínám řeku času přehled
Per Petterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270387/bmid_proklinam-reku-casu-yLK-270387.jpg
3
66
66
Je podzim roku 1989. Komunistické zřízení ve východní Evropě se hroutí a v troskách se ocitá i svět Arvida Janssona – jeho čeká rozvod, jeho matce právě diagnostikovali rakovinu. Arvid odjíždí do chaty na dánském pobřeží, kde strávil dětství, a pokouší se tam přehodnotit svůj život. Vybavují se mu letní dny na pláži ve společnosti bratrů, první lásky i mladistvý levicový idealismus, který se postavil mezi něj a sny jeho matky. Teď kolem ní Arvid váhavě krouží a není schopen se jí svěřit s tím, co ona už stejně dávno ví... Mistrné vyprávění bez námahy proplouvá řekou času a znovu čtenáře přesvědčuje o autorově hlubokém porozumění lidské duši. A nejen čtenáře – Peru Pettersonovi byla za tento román udělena Literární cena Severské rady, nejprestižnější ocenění, jaké lze za umělecké dílo napsané v některém ze severských jazyků získat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Jeg forbanner tidens elv, 2008
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Proklínám řeku času. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)
K jisté geniální literatuře se sem tam musí člověk prokousat. Tedy pročíst...
Všední dny života pomíjejí jako dým z vykouřených cigaret. Občas se vynoří vzpomínka na událost, jejíž význam léty vybledl. Zůstává chlad severského prostředí a skrývané vnitřní obavy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2009 -
Literární cena Severské rady
Kniha Proklínám řeku času v seznamech
| v Přečtených | 78x |
| ve Čtenářské výzvě | 20x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 33x |
| v Chystám se číst | 35x |
| v Chci si koupit | 8x |
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jít krást koně |
| 2013 |  Na Sibiř |
| 2020 | Muži v mé situaci |
| 2015 | Proklínám řeku času |
| 2014 | Odmietam |
Kniha, která nemá jasně daný děj, natož pečlivě vystavěný příběh. Prostě jen tak plyne, jako náš život – můžeme si plánovat, co chceme, ale přiznejme si, ne vždycky vše vyjde podle našich očekávání, až se někdy skoro bojíme ještě nějaká očekávání mít...
Ač to není nikde uvedeno, autor zřejmě píše i tak trochu o sobě, alespoň rok jeho narození zhruba odpovídá narození hlavního hrdiny Arvida. Ano, na Arvida můžeme pohlížet jako na muže, který nikdy pořádně nedospěl a nikdy ničeho nedosáhl, a tak je pro něj vrcholem všeho snažení pokácení vzrostlé borovice rostoucí u chaty jeho rodičů v Dánsku. Arvid se tak najednou stává kýmsi, kdo se nebojí chlapské a do značné míry nebezpečné práce, tedy někým docela jiným, než floutkem, který se opije na na matčiných narozeninách.
Odhlédnu-li od Arvidova mladického okouzlení komunismem, což už dávno jaksi vyšlo z módy, podobný typ hrdiny bychom našli dnes a denně kolem sebe. Někoho, jehož manželství je před krachem, a on neví, co si počít. Někoho, jehož matka je vážně nemocná – a on netuší, zda a jak jí může pomoci. Myslím si však, že v Arvidově nedokonalosti se může tak trochu najít každý, kdo si dovede přiznat své minulé, často i opakované chyby a promarněné příležitosti. A nezáleží na tom, kde a kdy žijeme. Důležité je, abychom se dokázali zvednout ze země, i když je to obtížné, a alespoň se pokusili překonat sami sebe, i když nám to může připadat téměř zbytečné...