Zpověď mladého romanopisce
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187865/zpoved-mladeho-romanopisce-187865.jpg
4
53
53
Svůj první – a nejslavnější – román Jméno růže vydal Umberto Eco, když mu bylo téměř padesát: ve svých osmdesáti letech je tedy coby romanopisec vlastně mladíkem – a právě o tomto „romanopiseckém mládí“ pojednává jeho nová kniha. Se stylistickou elegancí sobě vlastní se v ní autor vyznává z celoživotní fascinace literaturou; ve čtyřech esejích nechává čtenáře nahlédnout do romanopiscovy kuchyně a zároveň předvádí svůj pověstný literárněteoretický a kritický um. S jeho použitím pak vysvětluje, proč nás literatura dokáže pohnout k slzám, v jakém smyslu „existují“ Anna Kareninová, Řehoř Samsa či paní Bovaryová, anebo proč musí být dobrá non-fiction vystavěna jako napínavá detektivka. Lze dodat, že podobně napínavě je vystavěna i jeho Zpověď.... celý text
Literatura naučná O literatuře
Vydáno:
2013
,
Argo
Originální název:
Confessions of a Young Novelist, 2011
více info...
Přidat komentář
Zajímavé myšlenky a postřehy.Bohužel jsem četl předtím než jsem přečetl
Jméno Růže.
Chvílemi jsem se fakt dobře bavil (zvláště u závěrečné části o seznamech), jindy už trochu moc mudrování tak trochu o ničem. Na druhou stranu psáno lehkou rukou, je vidět, že Umberto je sice grafoman, ale také si uvědomuje, že se nesmí brát tak moc vážně. Kdybych si tuhle knihu nepřečetl, asi bych o moc nepřišel. Ale nelituji.
Bavilo mě hodně povídání o přípravách k samotnému psaní a reakce jednotlivých, pozorných čtenářů, což je to, co jsem od knihy očekával. Pak se nicméně Eco strhne k prostému vypisování jednotlivých výtahů z jeho románových knih a obhajobě, proč ta či tamta postava se chová zrovna takhle. Pak k tomu ještě přihodí sémiotické výčty, nekonečně nudné výpisy různých seznamů a bylo po legraci.
Kdo zná Umberta Eca, těžko by jej považoval za mladého romanopisce. Ovšem opak je pravdou. Tak Umberto chápe sám sebe, neboť první román napsal až v pokročilém věku a tudíž, skutečnost je taková, že jako romanopisec je skutečně mlád. Pomalu se připravuje na svůj prvovýstup a za sebou má už slušný trénink.
Zpověď je vlastně taková oddechová kniha. Pozvání k posezení s Umbertem Ecem u kávy, řekl bych. Jako byste vytahovali nejrůznější knihy a vzpomínali, jak vznikaly, jaké dobrodružství kniha zažije u nakladatele, než dojde k jejímu zjevení se. Drsnějším pokračováním je kritika knih, ale mnohem vážnější rána je nepochopení. A tak se Umberto Eco snaží ve svých knihách, ale i v jiných klasických dílech a u jiných autorů objasňovat nejrůznější úskalí a zákruty fenoménu knihy. S nadějí, že čtenář skočí do proudu myšlenek a po boji se silným proudem, peřejemi, vodním vírem, ale i nedostatkem vody v řece, v důsledku letního úmoru, na knihy nezanevře, i když v zápětí musí počítat s přívalovými dešti anebo záplavami v důsledku jarního tání.
Ve stručnosti, jde o zamyšlení nad knihami, jejich autory a čtenáři, na hranici literární vědy. Však víte. To je Umberto Eco.
Nemám přehled, kolik existuje různých knih, které se tváří, že po jejich přečtení se stanete úspěšným literátem. Nemám literární ambice a tak tyhle věci nečtu, navíc si myslím, že schopnost napsat poutavou knihu je dar a nedá se to naučit. Naučit se dá řemeslo, nikoliv umění.
Přesto všechno si myslím, že tahle Ecova kniha by měla patřit k četbě, kterou by si neměli adepti na "literární Parnas" nechat ujít. Není to sice návod na napsání bestselleru, ale přesto....
Navíc je to Eco - a to je bezesporu pan spisovatel, od kterého se vždycky něco zajímavého dozvíte.
Skvělá kniha nejen pro ty, kteří četli Ecovy romány a rádi by se dověděli něco málo "ze zákulisí". Zhltla jsem ji za chvíli a tak trochu lituji, že nebyla delší (jak je u Eca zvykem), ale to už by zřejmě byla kniha o něčem jiném, než o čem je. :-)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Velmi zajímavé čtení.