Petratra diskuze

Tak, první bod výzvy splněn aniž bych to plánovala ale není čím se chlubit. Nebyla to kniha čtená za jeden den ale za pouhých dvacet minut - Moudrost z knihy Čtyři dohody.

Bezva věc. Slibuju si od toho, že konečně přečtu ty knížky, které mám doma na poličce a pořád se k ním nemohu dostat, protože je spousta jiných zajímavých.

Většinu knih mám jen půjčených z knihoven. Některé dostanu jako dárky. Kupuju si hlavně ty, které mě zaujaly a vím, že se k nim budu vracet. Koupila bych si jich klidně víc, ale nekupuju hlavně z kapacitních důvodů - není kam je dát.
Mamka v mládí kupovala kdeco, ani všechno nestíhala přečíst a teď má knihy kromě domácích knihoven asi na třech místech po všemožných koutech ČR od sklepa až po půdu. Takhle bych nechtěla dopadnout, zdá se mi lepší chodit do knihovny :)))

Pro Prahu...

http://www.knihobudka.cz/

http://www.mlp.cz/cz/projekty/akce/dejme-kniham-dalsi-sanci/knihy-pro-knihovnu/
http://www.mlp.cz/cz/projekty/akce/dejme-kniham-dalsi-sanci/ctenari-ctenarum/
http://www.mlp.cz/cz/projekty/akce/dejme-kniham-dalsi-sanci/den-pro-vymenu-knih/?knihovna=

Tahle problematika je strašně moc složitá.... Ale vymlouvat se na rodiče nejde, ať už dělali cokoli.

moserova: Jojo, větu jako " já mám tyto problémy proto, že jsem se narodil do špatné rodiny" by mohl říct skoro každý druhý... Jde o to, o těch problémech vědět a něco s nima dělat.

binysek: Koukám, že máme ideál docela podobný. Myslím, že je fajn, když oba v páru zvládají leccos a pak dělají to, co je zrovna potřeba. K tomu ta svoboda být i sám za sebe bez partnera a bez rodiny. Jenže tyhle věci se často bohužel nebo i bohudík předávají podle toho, v jaké kdo žil rodině. Pokud má jeden víkendové rodiče a druhý rodiče, kteří jsou nonstop společně 24 hodin denně a 365 dní v roce, bude to takovému páru fungovat jen hodně těžko.

Ženy versus muži bych v nadpisu vynechala, ženy A muži nebo muži A ženy působí daleko líp :)

Když jsem četla ten první příspěvek od Plútarcha, napadalo mě "Ale já potřebuju demokratický vztah." Po jeho dočtení do konce mi to došlo, protože i ke slovu demokracie tam má jakýsi moudrý komentář. Ve vztahu nejde podle mě o demokracii a o to, že by ženy chtěly práva mužů. Muž má být mužem a žena ženou. Neznamená to, že by měli být stejní a dělat všechno stejně nebo napůl, ale měli by spolupracovat. Spolupráce, respekt k osobnosti druhého a vzájemné naslouchání je podle mě základ dobrého vztahu.

Znám spoustu mužů, kterým vyhovuje, že zrovna jejich žena je tak trochu generál. Jsou i muži, kteří jsou rádi, že dovolenou zorganizuje žena a oni se tím nemusí zabývat. Když to vyhovuje oběma, proč ne. Zároveň si ale myslím, že muž, který očekává, že mu žena jen bude plnit přání a potřeby a vše dělat podle něj - takový muž podle mě není správným mužem. Spíš je slabochem, který si potřebuje tímhle postojem dodávat jakýsi falešný pocit hodnoty ve stylu "já jsem muž, jsem lepší". Lepší není ani muž ani žena. Prostě jsme jiní a tuhle jinakost je třeba respektovat, využívat a brát ji takovou jaká je.

Ženatý věřící kamarád z Moravy mi napsal: "Nezapomeň, že chlap potřebuje pořád něco dělat a žena zase musí o něco, nebo někoho pečovat či starat se... Moudrost z Moravy." Souhlasím s tou jeho moudrostí a líbí se mi. Ale došlo mi při ní, že my s přítelem máme tyto vlastnosti oba dva. I já potřebuju jako žena pořád něco dělat, i on jako muž má sklony o mě pečovat. Vaří rád a líp než já a dělá mu radost, když mi může udělat oběd. Proč bych ho o tuto radost měla ochuzovat? I jeho potěší, když se naučím posekat trávu, štípat dříví a jezdit autem. Pomůžu mu tím a můžu to udělat za něj tehdy, když on třeba zrovna nemá čas nebo dělá něco jiného. Stejně tak je lepší umět si vyměnit žárovku než tři dny sedět potmě. Ví, že teplé večeře každý den nedostane a chápe, že máme 21. století, kdy i ženy chodí do práce. Nejde o kariéru. Ale 8 hodin v práci, do toho péče o děti, úklid a vaření. Vlastně ty ženy, které v tomhle režimu zvládají vařit každý den večeře obdivuji, že to zvládají. Já na to sama nemám dostatek energie a nemám potřebu být tak dokonalá superžena. S tím souvisí i to, že mu opravdu nebudu naklepávat polštář a zouvat boty a nebudu ho vždy vítat s úsměvem. I když bych chtěla, někdy to prostě nejde. Nebudu se mu vždy a každý večer přizpůsobovat a on to ani nečeká. Po chvilce klidu si budeme naslouchat vzájemně a pohodlí si uděláme společně :)

Nemáme už 50. léta a to je prostě fakt se vším všudy. Doba nebyla tenkrát tak uspěchaná a jistě to mělo i svoje výhody. Bylo snazší všechno uklidit, uvařit a čekat voňavá, tichá a usměvavá, když žena byla celé dny doma nebo končila v práci ve dvě odpoledne. Pokud tohle v dnešní době zvládají pracující ženy, je to u mnohých na úkor jejich vlastních sil a mnohé z nich zapomenou samy na sebe. Zapomenou, že nejsou jen uklízečky, chůvy a kuchařky ale taky i ženy. A chlap si jich pak přestane vážit a najde si jinou, která třeba nemá každý večer navařenu teplou večeři, ale pořád je tou ženou. Z těch všech bodů a rad bych souhlasila s tím klidem a úsměvem na přivítanou. A hlavně s tím, že není dobré hned na přivítanou chlapa zahltit problémy a stížnostmi. To opravdu platí i teď a rozumná ženská tohle ví. Rozumný chlap zas neočekává, že mu dnešní žena splní body seznamu z 50. let.

Líbí se mi to, co napsal VíťaNT.

Teda, stala se z toho koukám velmi zajímavá a docela vážná debata... Myslím, že na všechno se dá koukat z více úhlů a tudíž na vše lze mít různé vnímání a to platí i pro historii.

Někteří třeba nesouhlasí s návratem Volyňských Čechů zpět do ČR, ale moje babička se tam narodila, přišli tam její prarodiče a vyprávěla mi o životě tam. Když jste v něčem citově zavázáni, vnímáte okolnosti jinak. Takové ústní a osobně prožité dějiny jsou pro mě cennější než mraky knih. Ale samozřejmě byl její náhled na danou věc subjektivní, to tak holt bývá.

Myslím, že pohled na české dějiny z venčí nemusí být ten "správný" ale určitě je hodně zajímavý a přínosný. Taky jsem četla Gottland od M. Szczygiela a určitě doporučuji. Asi to není čtení úplně pro každého a někomu ta kniha bude možná až nepříjemná... Nic jiného k tématu neznám, historií se nějak detailně nezaobírám.

Ale ještě přidám jedno doporučení pro odlehčení tématu. Je to psáno s humorem a nadhledem. Kdo nečetl, zařaďte si do jarní, letní četby :-) Já se u toho smála a usmívala. Je třeba nebrat se příliš vážně.
http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-jsme-se-nedali-aneb-kapitoly-z-dejin-narodniho-upeni-6898