Petratra diskuze u autorů

Harry Potter je skvělý nápad a taky to byly první knížky, které můj mladší bráška dokázal číst, protože pro něj nebyly nudné. Na první tři díly jsme dělali doma pořadník všichni čtyři i s rodičema. Famfrpál, nástupiště devět a tři čtvrtě, spousta originálních nápadů... Jenže s počtem dílů se originálnost a nápady začaly vytrácet, děj byl místy rozvleklý a trochu nelogický. Poslední 7. díl jsem dočetla už jenom já a byla z něj docela zklamaná. A dneska jsem se dozvěděla, že poslední díl nebyl posledním. Tak cítím trochu rozpaky a pochybnosti, jestli to číst nebo ne. To samé s jejími detektivkami. Nevím, jestli by to pro mě nebylo další zklamání podobně jako ten 7. díl. Ale přesto má paní Rowlingová nezastupitelné místo v dětské literatuře a za četbu Harryho Pottera jsem ráda :)

Lanczová a Rudolf, moje náctileté čtení. Přesto je Rudolf ale něco o dost jiného. Že by to bylo tím, že dívčí románky od chlapa nejsou tolik cukrové? Metráčka četla i moje máma. Navíc v dětství jsem kamarádila s vnukem tohoto spisovatele a přála si, aby mi pan Rudolf ty své knížky někdy podepsal. K tomu nakonec nedošlo, leccos odvál čas, ale bylo to milé.

Vzpomínám, jak jsem její románky dostávala jako dárek když mi bylo tak 11-13 a potom v patnácti jsem je půjčovala spolužačkám. Jojo, tenkrát mě to čtení bavilo, ale srdcová záležitost jako některé dětské knížky z toho nikdy nebyla.

Radůza o čtení:

My máme na záchodě vždycky spoustu čtení. Abysme se nenudili, když kadíme. Já si tam taky čtu. A proto je dobře, že máme záchody dva. Nejlepší časopis je Dikobraz. U dědy a u babičky to nejni takový. Záchod je v chlívě a musí se tam přes dvůr. Je prkennej a číst se tam nedá, protože je tam tma. Člověk sedí a kouká na uhlí. Je složený v koutě, co dřív stávaly krávy. V zimě je to dost nepříjemný. Ale jak ubejvá uhlí, blíží se jaro, je teplo a člověk tak nevymrzne, když běží přes dvůr. A Dikobraz děda s babičkou taky nemaj. Jenom Haló sobotu. Ale tu nesmim dědovi číst, aby moh luštit křížovku.
Můžu si ale pučovat jeho knížky. Má jich spoustu. Nejlepší jsou Povídky od Němcový a Kytice. Ale už jsem četla i Švejka, Annu Kareninu a Psohlavce. Toho Lomikara jsem se dost bála. Naši vůbec nevěděli, že už si čtu. Ani děda s babičkou. Mysleli, že jenom znám písmenka. Jenže teď už mi jsou čtyry, tak jsem se naučila i slova.Když někdy musim do školky, dá mi soudružka učitelka pohádky, abych je četla dětem. Většinou těm dědovejm knížkám nerozumim, ale stejně je čtu. Potom porád votrapuju a ptám se na různý slova, co nevim, co znamenaj. Revoluce, špičatý nůsek, hejtu a voni se divěj, kde jsem to sebrala. Ale já to neřikam, kde. Třeba by mě pak nenechali chodit do školy a já bych nedostala aktovku. A mně se jednou zdálo, že ta aktovka je lítací. Že když si ji vemu na záda, tak začnu moct lítat. A to potřebuju vyzkoušet.

http://www.baobab-books.net/raduza-cap-nejni-kondor

Pokud máte rádi tohoto autora, přečtěte si Paměti růže od jeho manželky, Consuelo de Saint-Exupéry.