Lenka Lanczová

Začala jsem jí číst někdy kolem třicítky ale přesto že nejsem na naivní knížky tak její knihy jsou mi velmi blízké a člověk se vrátí do svého mládí. Takže paní autorko děkuju Za příjemně strávený čas u vašich knih

Tuto autorku snad zná každá :)

Krásné romány, někdy naivní, někdy se v nich sami najdete. Trilogie Počkej na mě Radko, nebo Lucky Luk patří mezi mé nejoblíbenější.

Moje nejoblíbenější česká autorka, která mě svými knihami v období školní docházky držela nad vodou.
U paní Lanczové se mi líbí, že její knihy jsou že skutečného života a její hlavní hrdinové řeší stejné problémy jako plno jejich čtenářů.
Děkuji za Vaše úžasné knihy.

Má nejoblíbenější spisovatelka. Celé roky jsem toužila mít sbírku jejich knih což se mi povedlo až v minulém roce. Současně jsem si splnila sen se s Lenkou setkat a jít po stopách jejích knih. Za obojí jsem neskutečně šťastná. Její knihy mě provedli těžkým obdobím v pubertě. Všechny jsem četla několikrát a ráda se k nim vracím jako k relaxu.

Tuhle autorku jsem měla nejvíc oblíbenou, když mi bylo náct a i pak kolem 20 let. Spoustu jejích knih mám doma. Někdy se k ní rada vracím, už jen z nostalgie. A taky autorka a její knihy se mnou rostou. Když teď občas napíše knihu o ženě po 30 nebo kolem 40 tak si ji kupuju a znovu ráda čtu. Její knihy jsou čtivé a ze života.

Když mi bylo tak 14 - 16 let, tak jsem dívčí romány od Lenky Lanczové hltala. Je to pro mě taková nostalgie. Mám jich doma spoustu, vždycky jsem čekala, až autorka vydá novou knížku a nemohla jsem se toho dočkat. Dostávala jsem je k narozeninám, svátkům, k Vánocům.... Bylo to čtivé, o problémech dospívajících děvčat. Kolikrát jsem se od toho nemohla odtrhnout a musela jsem číst a číst... Před nedávnem jsem si jednu z knížek vzala s tím, že bych to zkusila a znovu se začetla, ale bohužel už to pro mě nemělo takové kouzlo a nebavilo mě to. Pro náctileté ale určitě super čtení.

První knihu jsem si od Lanczové přečetla minulé léto. Díky ní jsem začala tak číst. Asi se shodneme na tom, že konec je sice předvídatelný, ale co si budem, rádi se k ní budeme vracet. Letní, čtivé, vtipné...K vodě naprostá idylka :)

V mojí pubertě se četl Stanislav Rudolf, ale díky "lanczovkám" začala číst moje dcera a já jsem byla zvědavá, tak jsem je hltala taky. Moje nejoblíbenější jsou trilogie o Radce a Šeptej. O dovolených se k nim dokonce ráda tajně vracím.

I já mám nějakou tu Lanczovou v knihovně. Na základce a střední škole jsme ji s holkama děsně žraly. Byla to krásná doba. Teď mi ji připomněla švagrová, která si Těžkou noc objednala od Ježíška pod stromeček. Asi si ji budu muset od švagruše vypůjčit. Chci totiž vidět, kam se paní spisovatelka od té doby posunula.

Na začátku mateřské jsem si dala takový úkol – napsat komentáře ke všem knížkám Lenky Lanczové. Jsem totiž její věrná čtenářka, všechny knížky jsem četla nejmíň dvakrát, ty oblíbené snad dvacetkrát. Nějakou lanczovku (s malým el, podle vzoru mayovka) mám pořád v koupelně, abych ji mohla namátkou otevřít a přečíst aspoň pár stránek třeba ve vaně. A když nemůžu večer usnout, občas namísto počítání oveček vzpomínám na jména hlavních hrdinek podle abecedy nebo třeba na to, kolik jich mělo jednoho sourozence, psa, rozvedené rodiče, bydlelo v Nížanech... Ale konce se nedohrabu, protože usnu. No prostě úchylka – navzdory které mám fungující rodinu, nežiju životy těch vymyšlených holek. Mateřská je u konce –a já jdu s kůží na trh. Snažila jsem se hodnotit objektivně, zmínit klady i zápory a moc ráda bych byla i konkrétnější, ale chtěla jsem se vyhýbat spoilerům (třeba u Království za botu nebo trilogie o Radce bych se rozepsala, jéje!). Spousta mých známých říká – a jé, Lanczová, zkusila jsem ji v jedenácti a byla to blbost. Já si ale myslím, že spousta těch, které je odsoudily, prostě po lanczovkách sáhla v nesprávném věku. Většina hrdinek řeší problémy, jaké my holky známe a jaké jsme prožívaly taky, a je vždycky sympatické zjistit, že někdo je na tom podobně, má podobné starosti a mindráky... Třeba to i pomůže v životě – řada z nich nabízí i poučení nebo varování, a to formou snadno přístupnou, jak by řekl Jára Cimrman. Navíc knížky paní Lanczové leckoho mohly přivést k četbě – nejen románků, ale i jiných knížek, které bývají zmíněny; stejně jako filmy nebo různé zážitky. V lanczovkách se ovšem autorka nevyhla ani některým nešvarům – především to je jistá šablonovitost postav, ať už jde o dívky-vypravěčky, nebo jejich protějšky (ach ty úzké kožené kravaty!). A také bych měla výhrady ke stylu, jímž jsou psány hlavně pozdější románky – některé výrazy se opakují tak často, až má čtenář pocit, že za jejich užití dostávala paní Lanczová prémie (za každé úsměvné situace použité „bavím se“ nebo časté „krátkozraké švidrání“). No, zamáčknu slzu v oku, přidám sem nějakých šedesát komentářů a napustím si vanu...

Precetla jsem skoro vsechny knizky, az na tu posledni jednu nebo dve. Libi se mi, ze ty posledni uz jsou pro ctenarky, ktere vlastne s jejimi knihami dospivali a uz jim neni nact. Rada se k jejim knizkam vracim i po letech. Driv jsme se smaly, ze si spoluzacky mamka pujcovala tyhle romany v knihovne... No a uz vim proc :D

zatím přečteny 4 knihy ,je to skvělá autorka která mi vždy vylepší náladu

LENKA LANCZOVÁ - moje nejoblíbenější česká autorka :-)
Zbožňuji její popisy konkrétních míst. Je poznat, že je má v malíčku.
Mám přečteno 95% jejich knih a i když jsou spíše pro pro mladší kategorii,
moc ráda se k nim vracím,protože mi vždy zlepší náladu.
Díky Lenko !

Na románech autorky jsem prakticky vyrůstala. První jsem dostala ve dvanácti letech a tím odstartovala moje posedlost Lanczovou. Její knížky jsou velmi čtivé. Většinu z nich jsem přečetla jedním dechem v ten den kdy jsem je koupila. Nejvíce se mi líbí její propracovanost. Velmi oceňuji, že postavy z některých románu se objevují po několika letech v románech s jinou ústřední linkou. Taktéž vítám, že romány jsou zasazeny do stále stejného okruhy měst a vesnic ( Bakov, Nížany atd). Lence vděčím za to, že jsem začala dávat kniham přednost před televizí i náctiletá a vydrželo mi to doteď. Aktuálně již píše romány o starších hrdinkach což vítám, protože i já jsem zestárla a mám svou rodinu, takže již se nedokážu vcítit do patnáctileté postavy. Doufám jen, že autorka bude dále pokračovat v psaní abych svou kompletní sbírku mohla neustále rozšiřovat a následně předat své dcerce.

Autorka je báječná, strašně ráda se ponořím do jejího světa

Knihy Lenky Lanczové mě provázely celým dospíváním a teď po deseti letech jsem se k nim z nostalgie znovu vrátila. Jsou knihy, které jsou pro mě naprostými srdcovkami, jako Lucky Luk 1+2, Kapky rosy nebo Postel plná růží. Lenka prostě dívčí romantické duši rozumí :-)

Knihy Lenky Lanczové jsou dvojího typu - pro mladší teen slečny a pak pro ty o něco odrostlejší. Obzvláště tu druhou skupinu mám i ve věku 25 let pořád ráda. Odpočinu si při nich a dopřeji trochu více, či méně předvídatelnou romantiku.

S tou první skupinou knížek je to horší. Často dojdu k tomu, že sama sebe konfrontuji s postavou hrdinčinných rodičů, nebo kohokoli dospělého a dívám se tedy na příběh z jiné, občas nervy drásající perspektivy... Ale jako mladší jsem milovala i je.

Co z toho vychází? Že autorka psát umí a navždy bude symbolem mého dospívání, který mnohdy potěší i v přítomnosti.

O této autorce se všeobecně říká, že píše hlavně pro mladé (pubertální) dívky, nicméně jmenuji se Pavel, je mi 28 a jako správný knihomol si myslím, že by měl každý čtenář knih číst všechno, kde jsou nějaká písmenka a kde je nějaký děj. Teď jsem začal číst autorčiny knihy a i přesto, že hlavní hrdinkou je žena a většinou je to o romantice (a já ji rád), tak její styl psaní mám rád. Koneckonců si myslím, že čtení je o pestrosti

Díky této spisovatelce jsem se navrátila ke čtení, její knihy pohladí duši. Jsou velmi dobré na čtení a já si u nich dobře odreaguji. Dokonce jsem jednou vyhrála soutěž o její knihu. Poslala mi ji i s věnováním.