Pink Martini
diskuze
Možná jsem to já pochopila špatně, v pořádku. Přihazuji nový kousek na hádání:
(Stále mrazivé a smutné.)
Za oknem nebyla ani cesta, ani hřbitov, ani zahrada. Běsnila tam vánice, vzduch byl zamžený sněhem. Vypadalo to, jako by ho bouře zpozorovala a vědouc, jak je strašná, radovala se z dojmu, jakým na něho působí. Hvízdala a skučela a všemožně se snažila upoutat jeho pozornost. Z nebe, vlna za vlnou, snášela se na zem v nekonečných smotcích bílá tkanina a ovíjela ji v pohřebním závoji. Vánice byla sama na světě, neměla soupeře.
Když Jura slezl z okna, prvním jeho přáním bylo obléknout se, běžet ven a něco podniknout. Hned ho děsila představa, že klášterní zelí zavěje sníh a že je nedostanou ze země, hned zas, že sníh tam venku zavalí matku, a ona nebude s to se proti tomu bránit, že se propadne ještě hloub a dál od něho.
Zase to skončilo slzami. Probudil se strýc, vyprávěl mu o Kristovi a utěšoval ho, ale pak zíval, přistupoval k oknu a přemýšlel. Začali se oblékat. Už svítalo.
jestli nevadí, že jsem netrefila dílo, což Agi učinila znalecky, tak ukázku za pár minut připojím.
Kdyby mi šlo líp odpovídat pomocí skrytých narážek, bylo by to gut, ale na to jsou jiní magiči. Takže jdu tvrdě pro ostudu. Obraz Doriana Graye od největšího ze všech Oscarů?
To bude tím, že jsem zkrátka přepálila ten úryvek, ale viděla jsem odstavec s chudým spisovatelem-dramatikem a kočkou a přišlo mi to geniální. Asociace mají nevyčerpatelnou zásobárnu překvapení. Po zmínce o soše Chmelnického jsem si vzpomněla na návštěvy Kyjeva a dostala jsem šílenou chuť na vareniky s višněmi a zakysanou smetanou, po kterých jsem se tam mohla utlouct :)
Výborně, je to on!
Omlouvám se, jestli jsem napoprvé zvolila příliš těžký nebo nevhodný úryvek, příště budu chytřejší :)
je-li to hra náhody, tak poklona tomu štěstí. Autorovo jméno zde už padlo. Akorát ukázka není ze slavného M&M, ale z románu, který vyšel spolu s ním v Trojce - velké řadě Lidového nakladatelství roku 1987.
Pohyblivý svátek je výborný, ale netroufla jsem si dát ukázky ze dvou Hemingwayů po sobě.
Už jste skoro tam. Onou sochou není pan Wolodyjowski (vážně tam je? A já ho ani jednou nenašla..), myslela jsem ten obří monument Chmelovi na Sofijském náměstí. Nicméně se jedná o Kyjev. Bravo!
Bod tři: úkol zní trefit žánr. Pokud bude žánr, je prozrazen téměř celý název.
PS: A bacha na kočky a především kocoury. Nebylo to v ukázce náhodně, i když nebyla hrdinova kočka zdaleka tak akční a světácká jako jiné, které autor vytvořil.
Přesně tak, nedopsaná.
K druhé nápovědě: Před pár dny jsem dočetla Ohněm a mečem. Jedna z hlavních postav má vskutku monumentální sochu ve městě, kde se narodil autor hledaného díla.
Povídka to není, bylo by to něco jiného, kdyby zůstalo více času a sil..
Mohu přisolit několik nápověd, jak koukám, dotyčnou bichli příliš lidí nečetlo. Ale když ležela vedle stolu, lapla jsem ji.
Pokračuji v trendu klasiků. Zde to je:
Pak jsem utratil poslední peníze za přepsání dvou úryvků a odnesl je do redakce jednoho tlustého literárního měsíčníku. Za čtrnáct dní přišly zpátky. Nahoře v rohu bylo připsáno: "Nehodí se." Odstřihl jsem zamítavý posudek nůžkami na nehty a odnesl ukázky do jiného měsíčníku. Za čtrnáct dní se mi vrátily se stejným zamítnutím.
Potom chcípla kočka. Přestala žrát, zalezla do kouta a přiváděla mě svým mňoukáním k nepříčetnosti. To trvalo tři dny a čtvrtý den jsem ji našel zkroucenou a zcepenělou v koutě.
Vypůjčil jsem si od domovníka lopatu a zakopal jsem kočku na plácku za naším domem. Zůstal jsem sám jako kůl v plotě, ale ve skrytu duše jsem si oddechl. Nešťastné zvíře mě značně zatěžovalo.
Potom nastaly deště a mne rozbolelo rameno a levá noha v koleně.
pozdrav vespolek :)
a kdyby vaše srdce prahlo i zde po Larise Larcher, jsem zde coby Růžové Martini :)