Raksa.A
diskuze
My kupujeme syrové - řeknem řezníkovi, že chceme bachor (ten je nejlepší), když se dobře očistí a umejou, stačí vařit už ve třetí vodě. Taky to chce kus žebra a když je, tak morkovou kost a uvařit hovězí polévku, aby toho bylo dost. Krupky nedáváme, jen jíšku. Ale řeknu ti, když jsem krájela kdysi těch deset kilo, tak jsem měla dost. A byl toho hrnec prádelňák, a muž s klukama se tím cpali takovým tempem, že jsem nestačila mrkat.
encyklopedie, máš pravdu, nevědí, co je to dobrota. Ale musí se umět uvařit! Měli jsme teď na chalupě - mňam, mňam! Ovšem ty časy, kdy jsem vařila dršťkovou z deseti kilo dršťek, jsou už pryč. Tenkrát totiž stály 5,- Kčs za kilo...
Pro milovníky bratří Strugackých - 1.8. v 1,20 dávají na Russia CH1 Obydlený ostrov.
encyklopedie, mám dotaz. Dávali na Artu film o Belmondovi. A jeden z filmů, co natočil, se jmenoval Opice v zimě - s Gabinem! A já si nemůžu vzpomenout, jestli to tady vůbec běželo. A to si nemůžu vzpomenout už podruhé - poprvé to bylo, když byl film o Gabinovi. Nevíš náhodou něco bližšího? Nebo jestli by se to někde nenašlo?
jaccku, nebuď idiot. Sovětská armáda vypadla hned po válce, takže nás jaksi okupovat nemohla. Dokonce si pamatuju vtip z šedesátého osmého - víte, proč tank na Smíchově má číslo 23? Za třiadvacet let přijdem zas...
Z pohádek taky žádné trauma, měla jsem vlastní. A jestli mi někdo řekne, že je to nemožné, aby si devítiměsiční batole pamatovalo, tak mu přeju svoje sny asi do devíti let. Pamatuju si bombardování Prahy z února 1945. Vysypalo se na mě okno - bydleli jsme Na Moráni. Léta jsem měla sny o sirénách, o tom, jak vybuchují bomby a pamatuju se, že když letělo letadlo, tak jsem zalézala do baráku. Postupem času jsem se toho zbavila a naučila jsem se přivolat si hezký sen. Ale horrory nečtu. A pokaždé, když čtu, nebo slyším, jak někde padají bomby, myslím na ty dole...
R.E.M. - miluju toho chlapa - ještě Buňka, medúza a já!
Co takhle David Eddings - Elenium, Tamuli, Belgariad a Malloreon?
Eicheriku, vyřadila jsem. Všechny knihy v polštině, až na pár, jsem věnovala snaše své kamarádky pro polskou školu (a že jich bylo). Prodala jsem nějaké, když jsem potřebovala na štěně. Něco si vzal syn. Něco jsem dala dole v baráku na stolek. A pořád se tu nehnu...
Jo, a některé nedám! A nedám!
Má to jednu nevýhodu - když hamouníš 70 let, máš v knihovně fakt těsno...
Zatím co moje knihovna je to, co jsem nahamounila cestou...
Nejen mohla - je to ona. O jejím tatínkovi se píše v knize První Američan.
Zrovna čtu fantasy od své oblíbené autorky. Psala i sci-fi. A byla dcerou poměrně známého antropologa, po kterém si nechala i své prostřední jméno.
Eicheriku, já koukala na ruské televizi na představení Maxima Galkina (pokud neznáš, je to humorista a parodista, fakt dobrej a taky manžel Ally Pugačové) a ten nastínil úplně jiný výklad. Předvedl ruské první tajemníky a prezidenty - od Lenina po Jelcina, pravil, že vypadají jak z Marsu, a vysvětlil, že jsou to mimozemšťani, co je na Zemi poslali v tunguzském meteoritu a postupně rozmrazovali. A když se obecenstvo zasmálo, tak jim vysvětlil, že poměrně nedávno byl ten čeljabinský meteorit...
Je to ono, a máš babu. Nevím jak komu, ale mně to stojí za to - je to jedna z knih, které jsem si vybrala sama, když jsem jako prcek chodila s mámou do knihkupectví, protože mi tenkrát vysvětlila, že je to o tom pánovi, co má sochu u nás na náměstí (Karlově).
Jen ta kniha je Za modrou orchidejí.
Já si pamatuju hlavně to, co jsem přečetla - když mi někdo něco vykládá, tak si to moc nepamatuju. Asi mám skrz hlavu od jednoho ucha k druhému díru.
Takže když jsi připomenul beletristicky zpracovanou historii, tak já taky jednu. Ale spíš je to životopis. Byl to zahradník, sběratel, cestovatel, odborník v oboru botaniky a zahradnictví, nositel různých řádů a vyznamenání. Za 4 roky to bude 200 let, co se narodil.