Raksa.A
diskuze
Pamatuju si strašnou spoustu knih i autorů a téměř všechno, co jsem přečetla (až na červenou knihovnu, kterou jsem louskala při nočních na Kaučuku - 8 až 10 kusů za noc).
ALE! Jako holka, asi tak před 52 lety, jsem četla takový válečný román. Dodnes si pamatuju, ře hlavní hrdinka se jmenovala Tanis Coleová. Pracovala jako vychovatelka u britského diplomata, zamilovala se do jeho staršího syna Marka a jeho matka ji vyhodila.
Pokouší se dostat domů z válčící evropské pevniny a potká svého bývalého zaměstnavatele, nyní gauleitera Bělehradu, a dozví se od něj, že letí někam letadlem, řekne to svému příteli novináři a letadlo je sestřeleno.
Nepamatuju si ani autora, ani název knihy. Neříká vám to někomu něco?
V češtině.
Ve slovenštině a ruštině - těch mám hodně, protože v nich čtu stejně jako v češtině.
V polštině - těch mám už méně, protože většinu jsem věnovala polské snaše své kamarádky a nechala jsem si jen obzvlášť oblíbené škváry. A taky je louskám hůř.
V angličtině minimum, neb moje angličtina je rezavá, ne-li přímo v háji. A jelikož knihu nevyhodím, pořád je mám.
Vřele doporučuji Richard Feynman: To snad nemyslíte vážně a pokud seženeš od Oriany Fallci. Ak zomrie slnko (je to slovensky, česky to myslím nevyšlo). Obě jsou v něčem podobné - jsou psané s láskou a vášní - u Feynmana k životu a fyzice, u Fallaciové k životu a bodoucnosti. Rozhodně pro mně hodně znamenaly.
No, kdybyste chtěli knihu s hlavní hrdinkou ne Rómkou, ale cikánkou, vřele doporučuji od Jolán Földés Zlaté náušnice.
Konrad Fialkovski, kniha povídek Pátý rozměr. Rozhodně to, jak píšeš o té klinice, je povídka Biohazard (bez té televizní hlasatelky).
Já jsem na tom líp, já si přečetla i Vojnu a mír v originále. Díky laciné sci-fi, kterou prodávali v Ruské knize jsem se propracovala do stavu, kdy čtu rusky jako česky.
Když Meyrinka - tak Golema!
Jediná kniha, kterou jsem si koupila kvůli ilustracím je Bible - ilustroval Gustav Doré. Text mám ovšem radši ze staré Kralické.
Jediná kniha, kterou jsem za svou dlouhou čtenářskou kariéru nedokázala přečíst, byla Malacijská tapisérie od B.Aldisse. A to jsem dokázala přelouskat ledacos...
První Kdo seje vítr - se Spencerem Tracym - je to sice jen část knihy Clarence Darrow obhajuje, ale moc se mi to líbilo.
Tak asi 15 - 20, záleží na tom, co to je a jak je ta kniha čtivá - jestli je autor dobrý vypravěč nebo jestli byl dobrý překladatel. A taky jestli to není polsky - to mi trvá déle. Česky, slovensky a rusky čtu stejně rychle, ale když jsem četla od Bažova Malachitovou škatulku, tak jsem se s tím mořila dost dlouho - ten pacholek psal v nářečí. A třeba Dějiny Indie čtu už asi 4 roky, vždycky chvílema.
No, a teď si spočítejte, co všechno jsem přelouskala za 62 let svého čtenářského života...
já toho strašně moc přečetla ve škole pod lavicí, ale mělo to dva nechtěné následky. Za prvé jsem si pro vysvědčení chodila s nákupní taškou na všechny knihy, které mi byly během pololetí zabaveny, a za druhé jsem je pak musela dočítat o prázdninách. Jinak - teď už v pelechu.
Jako česky čtu slovensky (moje slovenská babička se nenaučila za 40 let v čechách česky, takže žádný problém) a rusky - to díky tomu, že v Ruské knize měli všemožné sci-fi za pár šupů. Ale byla to legrace, protože po 11 letech od matury jsem si tam koupila první knihu a neměla jsem slovník. V té době jsem na vedlejšák uklízela na VÚSEI (Výzkumný ústa sociálně-ekonomických informací), kde pracovaly dvě do Čech provdané Rusky, takže jsem je občas obtěžovala. A když jsem pak měla slovník, tak už jsem byla ve stádiu, že co jsem nevěděla, ve slovníku stejně nebylo - a tak jsem dál obtěžovala , protože ta jedna paní měla za manžela lingvistu a ten věděl všechno. Až jsem nakonec přečetla v originále bez problémů i Vojnu a mír.
Čtu i polsky, ale s tím už je to horší - to si v duchu překládám.