Raksa.A
diskuze
Děsně mě naštvala dnešní nová úprava bazaru. Připadá mi totálně nepřehledná - dřív jsem proletěla všechno za dobu mé nepřítomnosti ve chvilce, teď bloumám v obrázcích obálek, které mohou, ale nemusí patřit mnou hledané knize (má-li víc vydání).
Vy jste mi dali!
LucieRej:
Naše paní učitelka češtiny, dej jí pánbu věčnou slávu, říkala - když nevíš mě/mně, řekni si tobě/ti.
Děkuju za toho Endeho. A pán byl samzřejmě Cyrus Smith, inženýr a všeuměl.
Dámy a páni, zadejte...
Tak něco obzvlášť lehkého:
"Stoupáme?"
"Ne! Naopak! Klesáme!"
"Je to ještě horší, pane .....! Padáme!"
Kdopak to byl, ten pán? O autorovi se nezmiňuji, toho určitě znáte všichni.
To nemůžu, vždyť píšu, že jsem to jen viděla. A ačkoliv si pamatuju knihy, které jsem přečetla, téměř dokonale, s titulkama u filmů je to jaksi horší. A v tom filmu ten dráček vypadal jak jeden pes, co tu u nás chodí.
Takže se omlouvám.
Sakra, to jsem nečetla, jen viděla. A ten pes se jmenoval Falco?
Autor napsal pravděpodobně nejlepší román o největším vúdci povstání otroků ve starověku. To bylo moc jednoduché, takže si vybereme hrdinu z jediné jeho dětské knížky, který je na tom stejně jako já - vzhledem k národnostnímu původu.
"Já žádný nemám," řekl x, když přišel na řadu, a tím začalo první kolo mezi xy a paní učitelkou.
"Každý má nějaký národnostní původ," pravila paní učitelka přísně. Tím ovšem myslela každého ve třídě kromě sebe, neboť lidem jako paní učitelka nikdy ani ve snu nenapadne, že by mohli nějaký národnostní původ mít. "Odkud pocházejí tví rodiče?"
"Tatínek je z Brooklynu," řekl x, což paní učitelka musela považovat za odpověď spíše vzdorovitou než informativní. "Maminka je ze státu Washington. Jmenovala se za svobodna MacTavishová, ale její matka byla napůl Indíánka a napůl Švédka. Její otec byl Skot, jenže jeho matka byla z Haiti. A moje babička, myslím tatínkovu maminku, je Italka a já se jmenuji x po jejím otci, jenže to byl Francouz z Marseille, ale jeho matka a otec byli Italové, a pak teprve přišli do Marseille - tam se totiž stěhuje spousta Italů, jenže jeho otec byl napůl Němec -"
"Čí otec?" zvolala paní učitelka.
"Jeho dědečka," odpověděl x, tak rychle, až se zajíkl. "A můj tatínek je Žid, vlastně jeho otec byl Žid, ale moje babička ta ne, ta byla trochu Francouzka, trochu Němka a trochu Italka, ale můj dědeček byl napůl Rus a napůl Litevec, jenže byl taky Žid, a ten Litevec si vzal tu Polku - nu a tak já ho nemám."
"Koho že nemáš?" zašeptala paní učitelka a v tu chvíli se jí zmocnil pocit, jako by se rovná podlaha třídy začala pod nohama proměňovat v písek a chtěla ji pohltit.
"Národnostní původ," vysvětloval x. "Až na to, že tatínek přišel v roce 1912 z Brooklynu."
Čtu poměrně rychle a bohužel hrubky vidím. A nic nesnáším víc, než když mě z ponoření do knihy vytrhne přiblblá hrubka, kterou si mohl pachatel odpustit. Protože knihy dneska stojí fůru peněz, mohl by je někdo gramotný přečíst, než jdou do tisku.
Kdežto hrubky v internetových diskuzích mě uvádějí do varu jen v případě, že se pachatel ohání svým vzděláním, inteligencí a nadřazeností.
A jinak mám pochopení, jelikož mám v rodině dva dyslektiky, kterým průběžně opravuji chyby v dopisech.
Dobře. Autor psal životopisné romány, dokonce jeden i o autorovi zde již zmíněném. Postava je pravděpodobně nejznámější advokát vůbec a podle části knihy byl natočen velmi známý film se Spencerem Tracym.
Omlouvám se. Není to první kniha autorů, ani první jejich kniha, která u nás vyšla. A asi jsem to přepískla, protože tahle postava je na uhodnutí asi dost těžká.
Proto se přiznávám - jmenuje se Leonid Andrejevič Gorbovskij. A jeho obhajoba povalování mě svého času opravdu okouzlila.
"Člověk se musí povalovat," odpovídal přesvědčivě Gorbovskij. "Je to nevyhnutelně nutné z filozofického hlediska. Neuvážené pohyby rukou a nohou nutně zvyšují entropii vesmíru. Já bych strašně rád řekl celému světu: Lidi! Ležte více! Mějte strach z tepelné smrti!"
Zvířátko je vyvenčené.
Autoři svého hrdinu hned v první knize odsoudili k smrti. Ale potom ho vrátili v mnoha dalších povídkách i knihách, i s jeho oblíbenou otázkou (netypickou pro hvězdoletce) - můžu si lehnout? Ačkoliv nebyl hlavním hrdinou (kromě té první) žádné další knihy, je pro mnoho z nich velmi důležitou osobou.
Nemůžu - musím venčit zvířátko - zatím si tu užívejte.
Vzhledem k tomu, že znám houby docela dobře, tak mám atlásek od Reader´s Digestu o váze asi kilo a půl a všechno, co vidím poprvé v životě, donesu domů (nebo si pamatuju) a konzultuju tam.
To snad nemyslíte vážně! Já myslela, že jste zmizeli na víkend. Tak dobře.
Narodil se 11.5.1918, zemřel na rakovinu 15.2.1988. V roce 1951 začal učit na Caltechu, kde působil do své smrti. Byl i v prezidentské komisi, která vyšetřovala havárii raketoplánu Challenger.
A když zemřel, vyvěsili jeho studenti na univerzitu transparent - Dicku, máme tě rádi!
