Raksa.A diskuze

Dudu, jsou to idioti. Naše radnice (Praha 3.) nás v každém vydání svého plátku krmí tím, jak budou vysazovat stromy, jak budeme zelená městská část a podobnými kecy. Zatím u nás v ulici porazili jeden kvetoucí strom - asi sakura, ale nevím, který potřeboval jen uříznout suchou větev - to na jaře. V létě porazili za důchoďákem jabloň, která sice moc jablek nedávala, ale na jaře krásně kvetla (byla zdravá), zatímco u okolních šeříků už několik let neostříhali odkvetlé laty, takže jsou to taková košťata. A včera jsem koukala, jak o ulici výš rozřezávají zcela zdravý strom o průměro 60-70cm.
S gustem bych je nakopla...

Bohužel už ten patent o cenách dobytka už nemám (viz výše), tady jsou to vlastně kolky. Štemplovaný papír ceně 2, 15 a 45 krejcarů podle druhu listiny, nebo hodnoty o kterou se jedná. Podrobně, ba až blbuvzdorně popsáno, včetně trestů a pokut za falšování a seznamu těch, kdo jsou od této daně osvobozeni.
Jo, a ten patent je původní - oni tenkrát likvidovali nějaký archiv a tohle skončilo v antikvariátu ve Zlaté uličce - byl v jednom tom domečku.

Kdybych chtěla číst něco fakt starého, tak si můžu přelouskat patent Marie Terezie o štemplovaném papíru, který byl dán, jak je na konci švabachem, na Královském hradě Pražském Pátého Dne Měsýce Prasynce / Léta Páně Sedmnáctistého Cžtyrycátého Osmého.
Pardon, nemám v počítači švabach.
Koupila jsem kdysi za bůra ve Zlaté uličce. Jestě jsem měla jeden o cenách dobytka, ale ten mi někdo šlohl, neb neodolal cenám za vola zdejšího, uherského a tak.

Bábu má Dáda, ale: jestlipak víte, že tuhle expedici si platil sám a že Vildovi kamarádi i jeho rodina dlouho nevěřili, že je mrtvý? Měl totiž fotit nějaké indiánské vesnice někde dál od tábora...

Zkus ještě přímo kde v Peru...

Ajaj, zase skleróza. Nevšimla jsem si, že jsem na řadě. Tak jednu lehkou.
Můj táta fotograf měl kamaráda, slavného, taky fotografa. A letos je to 50 let, co kamarád zahynul. Kdo, a kde?

To je něco, co mě trápí už léta.

ijcro, to je Souček, Bratři černé planety...

Asi si něco od Petersona přečtu.

Kniha je Těžké melodično od Pratchetta, ale kde je, to je taky hádanka. Takže nic...

Budulínku, měla si tě liška nechat.

Ale všechno dobře dopadlo a koneckonců, život byl v podstatě sranda.

No, já měla víc potíží s pozdními příchody. Když jsem dělala učňák na Kaučuku, tak mě učitel přes stroje a zařízení nechtěl pustit k výučním zkouškám s odůvodněním, že mě nikdy neviděl. Ony ty hodiny byly od sedmi a já měla plné zuby vlastní pracovní doby...

Taky mám maturitu, taky z ruštiny, ale z angličtiny jsem si odnesla jednu frázi, protože jsem věčně chodila pozdě - I am sorry, i am late....

Abyste věděli, tak já jsem tak stará, že jsem viděla s titulky Bílou velrybu s Gregory Peckem a taky Cida s Cherlesem Hestonem (tenkrát nové filmy) a i se svou miniangličtinou jsem jim rozuměla! Do dneška si pamatuju, jak začínala Bílá velryba, jak jde ten chlápek a říká - Tell me Ismael...

Tak jsem své mladší sestře koupila v bazaru k sedmdesátinám knížku Zuzanka objevuje svět, aby si připomněla, že a proč se jmenuje Zuzana. Myslíte, že mě zabije?

Zničený muž - schvaluji!

Jelikož to byl kamarád mého táty a často se u nás vyskytoval, tak to samozřejmě vím - ale která kniha to je, to nemám ani páru.

To zní jako něco od Vildy Heckela.

Proti depresi: Můj muž se zdárně vrátil z nemocnice s opravenými cévami a já si přečetla jeho spis. A na mou duši v tom odstavci o prohlídce stálo: Jazyk vlhký. Plazí středem.
A deprese byla pryč!