vas
diskuze
Ad alekis Děkuji za vlídnou reakci, která mě potěšila. Jinak velcí krokouši (kajmani černí) jsou zde také, stačí jenom zajet na nějaký boční přítok. Přes den, kdy tam jezdím na kajaku ale neútočí. Mějte se všichni moc fajn a užívejte léta.
Ad terror Dobrý nápad a toho mravenečníka si tady asi přímo odchytím, i když zde žije jenom kapesní verze - stromová tamandua.
Mravenci, muchničky a moskyti. Tak ti všichni se na mě aktuálně podepsali na řece Demini (to je ta Marešova řeka, co po ní plul ke Kurupiře). Ležím teď v manauském hotelu a váleje se v klimatizovaném pokojíku, prohlížím si štípance. Nejvíc to bolí od místních mravenců, protože ti vás nejdřív štípnout kusadly a pak do vás píchnou žihadlo. Jsou to pěkní prevíti a ani to, že si objednávají knížky na Amazonu je v mých očích roztomilými nedělá. Nejhorší je, že jsou úplně všude.
Zdravím z Amazonie Eicheriku. Tak si to pádluji po zatopených pralesích a teď se mi dokonce podařilo ve zdejším hotýlku připojit k internetu a tak si mohu s radostí sjet zajímavé diskuse. Marešův opus magnum Hrůza zvaná Kurupira je složený ze dvou již před tím vydaných knih a originálně dopsané závěrečné části o garimpeirovi Regovi. Jarek v knize použil moji fotku Perimetral norte a dokonce se o mně letmo zmínil, jako o pitomci, který se neúspěšně pokoušel dobýt Kurupiru na gumovém člunu. Bylo to sice trochu jinak, ale být součástí tohoto kultovního příběhu je pro mě samozřejmě poctou. Mějte se hezky milí knihomolové a dávejte na sebe pozor.
Díky za inspiraci, tohle je fakt dost dobré téma: "Proč vlastně čtu?"
Napadají mě pouze tři důvody pro tuto destruktivní a veskrze neužitečnou činnost:
1. geneticky podmíněné puzení
2. výchovné působení
3. vrozená neschopnost vetnout se (zapadnout) do takzvaně normální společnosti
Knihy mi rozhodně více vzaly než daly, samozřejmě kromě dioptrií. Vždycky, když jsem něco přečetl, začal jsem to realizovat, což samozřejmě končilo většinou katastrofálně. V tanečních jsem hovořil šroubovaným jazykem vévody z Buckinghamu, takže mi ta hezká bloncka dala košem, stejně jako oslňující krasava na vejšce, kterou jsem zase zásoboval veršíky, ne nepodobnými lyrice jezerních básníků. Po těchto děsivých zkušenostech s romantickou četbou jsem se vrhl na cestopisy a to už pak bolelo jenom fyzicky.
No nic, jdu si zase něco přečíst...
Ad alekis
Určitě jsou na světě zajímavé věci, které jsou mimo naše chápání a vnímání. Stačí se jenom posunout v čase. Kdyby mi někdo vysvětloval (třeba před třiceti lety), že si budu moci s někým povídat vyťukáváním písmenek na klávesnici na vzdálenost 200 kilometrů, tak bych si nad takovou "duchařinou" taky poklepal na čelo. Myslím, že toho o světě (a to i tom materiálním) kolem nás víme strašně moc málo. Mějte se fajn, Vás i paní Janu, zdraví VAS
ad Janadvorackova
Myslím, že tak nějak to bude. Kdoví, co se za těmi beránky skrývá. Jinak se trochu omlouvám za svůj podivný příspěvek. Ani nevím, co mě to napadlo to sem psát:).
Ad setkání zvláštního druhu
Pro vysvětlení - psáno před půlnocí s plechovkou piva a nostalgií po dávných časech.
Svěřím vám jeden z podivných příběhů, který se mi stal v dětství. Jednou jsme (někdy kolem poledne) s kamarády sledovali světlý mrak, který visel nad jedním z paneláku přerovského sídliště na ulici Interbrigadistů. To by nebylo nic divného, kdyby se po jeho horním okraji neprocházel černý muž v jakési "bekovce". Bylo mi asi osm let a tak není divu, že mi to přišlo divné a tak jsem se zeptal jednoho ze svých stejně starých druhů, jestli je to normální. "To víš, že jo. Na mracích jsou přece elektrárny, to přece každý ví", zněla logická odpověď. Je to zvláštní, ale mě ta divná věc po tomto zcela prozaickém vysvětlení už vůbec netrápila. Přemýšlet jsem nad ní začal znovu asi tak ve dvaceti a tu a tam se znovu vynoří, jako právě teď. Pak se ale uklidním a řeknu si: "Na mracích jsou přece elektrárny, to přece každý ví".
S Harrisovou knihou Otčina mám spojený psychadelický a zašmodrchaný zážitek (píšu o tom právě teď v recenzi, ale do této vláknité rubriky se myslím hodí). Stejnojmenný film se totiž natáčel v Praze, takže na místě samém vlály prápory s haknkrajcem a chodili statisté ve štramáckých náckovských uniformách. A pak jsem na scéně objevil já, člověk vracející se po měsící pobytu v Ázerbájdžánu, kde jsem se připletl - také jako poněkud vytřeštěný statista - ke konfliktu mezi Ázerem a Arménií. No a teď, když jsem vylezl, ještě vyklepaný jako rezeň z práglovského letiště, co to nevidím - náckové jsou opět v Praze. Bylo to nejbizarnějších pět vteřin mého života, než jsem si uvědomil, že je to jenom kašírovaná iluze a já nepojedu via Osvětím, jako můj udatný legionářský prastrýc. Imbecilní měsíc, kdy jsem byl považován za ztraceného a naše ambasáda mě - na popud mých novin - hledala, tak nemohl mít podivnějšího vyvrcholení. Do válkou sužovaného Ázeru jsem se dostal v podstatě omylem, když jsem na letišti v Šeremetjevo v Moskvě chlastal s Ukrajincem Igorem, který v Baku už léta bydlel. Jako novinář již neexistujícího ostravského Moravskoslezského Dne (Zdravím Slávku Navrátile) jsem měl však jiný úkol a to doletět do Akťjubinsku za kazašskými Čechy. Leč přes zakoupenou letenku se zkrátka neletělo - prý není dost kerosínu. A tak mě hodný Igor pozval k sobě do Ázeru, že prý je tam hezky. Změnil jsem tedy letenku (Ach, mladosti!) a letěl do Baku. Igor mi ovšem neřekl, že tam tak trochu mají válku. Mezitím mě moje redakce začala hledat po širé Rusi a přilehlých guberniích, páč v Kazachstánu se mě nějak nedočkali a mobily debily tehdy nebyly. Díky Igorovým mafiánským kontaktům jsem pronikl až do prezidentského paláce v Baku a udělal - jako vykoupení za Kazachy - rozhovor s ministrem zahraničí Vafou Mirzaga ogly Goluzadem. Ten mi v dobrém rozmaru nabídl pobyt ve vládní vile na březích Kaspiku, ale já investigativec s plastovým aparátkem chtěl vidět opravdovou válku a tož jsem odjel autobusem (sic!) s vojáky na frontu a viděl a slyšel dunění děl a také pohyb tisíců uprchlíků. Radostně jsem se pak vracel do mírumilovné české kotlinky. No a pak ti náckové v Praze a to je tak asi všechno.
POKUD SE CHCETE NA CHVÍLI ODDĚLIT OD PROBLÉMŮ TOHOTO SVĚTA.
https://www.youtube.com/watch?v=rRbyZ3eD-9M
keri.H
Musím vás před oběma tituly co nejúpřimněji varovat. Bratři Grimmové i Erben psali přece jenom zajímavější pohádky než je Prasátko a Mimozemci jsou (čteno zpětně) spíše pomatenou kronikou mého života než beletrií. Obávám se však, že jsem zaplevelil diskusi svou ich formou.
Mějte se všichni na DK moc hezky, jdu si číst. VAS
alekis: Ta poslední věta mě dostala:) Děkuji za zlepšení nálady!
P. S. Pohádka Vánoce zlatého prasátka byla útlounká knížečka (bez uvedení jména autora) a dávala se k čokoládám nebo kolekcím značky Orion někdy před naším letopočtem. Vyšla nicméně v gigantickém nákladu (odhaduji, že kolem 100 tisíc výtisků).
alekis: .. a autor si myslel, jak to pěkně napsal...
No, a já, jako představitel literární pralesní ligy (entity mimo soutěž) k tomu mohu jen dodat, že moje suverénně nejblbější knížka (Vánoce zlatého prasátka) měla více než slušný ohlas, zatímco Mimozemci z Lekotilu, v jejichž úspěch jsem tak trochu zoufale doufal, jsou totálním propadákem a to tak velkým, že se možná za sto let stanou kultovním čtením mezi kryptopankáči.
Eicherik: No, ona je ta kauza , o kterou jde, vlastně moc smutná. No a eurovyslanec se rozhodl, že bude na svých stránkách a blozích ventilovat "pravdy" pouze jedné strany sporu a ještě uvádět plná jména mých nejbližších. Ve zkratce: oběť domácího násilí je označena za agresora. Boj s eurokafemlejnkem je samozřejmě marný a tak nechám zasvištět bič svého literárního neumětelství a káži mu dopadnout zvláště drásavým způsobem na uši i záda padouchů. Na databázi vás však už týrat svými veršíky nebudu:)
Hezký víkend přeje VAS
Eicherik: Díky za podporu. Budu ho tepat a trýznit svými verši, jak jenom to půjde:)
Naštval mě eurovyslanec a především básník Zdechovský. Náš spor je v silně osobní rovině (on si začal), a proto jsem ničivým protiúderem zparafrázoval jeho básničku Kapka. Opus jsem nazval: Stříkot jeho kapek.
Básník černých slov
hraje prsty umrlce,
na rudé šmouhy strun.
Lež je pravda,
pravda lež.
Jsem tvůj soudce,
chce mi říci.
Ten, co temnou stranu ladí.
Opožděně děkuji za milá slova. Jo, a ten clip se opravdu točil na Kubě.
Zdraví VAS
Eicherik: No, já bych tipoval Havanu, ale fakt nevím. Možná nějaká Francouzská Guyana.
Něco z tropů před pondělkem. Už aby tady bylo jaro!!!!!!!!!!!!
https://www.youtube.com/watch?v=6THHrPyZQuQ