zuza.floderova diskuze
svět je kruté místo
kde každý najde smrt jisto
nechá nás ochutnat štěstí a lásky
ze struku velké krásky
matičky země
poté však přijde krutý pán
jménem smutek a žal
on rozdává kruté rány
které jen matkou mohou být slíbány
život však nedává druhé šance
na to jsme tu příliš krátce
Ahoj, bohužel se nemohu zúčastnit. Certifikát mi začíná platit až od 12.8.
POEZIE DUŠE
vím o tobě
cítím
že mě sleduješ
stojíš vždy opodál
stranou
ve stínu
pamatuji si
kde jsme se poprvé potkaly
za městem u jezera
seděla jsi pod tou vrbou
hleděla jsi do vody
a najednou jsi vstala a skočila
když jsem to uviděla
rozplakala jsem se
ani nevím proč
v té době jsem tě neznala
to až později
ale možná jsem cítila
že je to začátek konce
jsem si jistá
že bych bez tebe nemohla žít
a byl by to tedy konec nás obou
s kým bych se jinak dívala na hvězdy?
Tak co kluci? Sraz se nám kvapem blíží a už nemůžeme být v uzavřených prostorách bez roušek. Co tedy budeme dělat? Nešlo by to radši zase u Pavla? ????
no já určitě přijdu, už se moc těším a taky mi přijde dobrý těch 16h :)
no jestli mluvíme o září, tak jsem spíš pro pátek, o víkendu budu chodit na brigádu, ale domluvte se a já si to nějak zařídím ;) i když bych preferovala spíš pátek :D
SUPER další sraz
tak já jsem jako Nokid, je mi jedno kdy nebo kam, hlavně když mě vezmete sebou :)
Ahoj bylo to super, moc děkuji za krásné odpoledne. Už se moc těším na příště :)
STÍNY SVĚTLA
jako malá jsem viděla světlo
věřila v právo na štěstí
doufala v dobro
dívala se dopředu
netušila, že se za mnou plíží zlo
když jsem to nejméně čekala
tak mě dostihlo
kdysi jsem bojovala
a cestu z nešťastného koloběhu hledala
po pár letech jsem to vzdala
všechny zuby jsem si na hrbolaté cestě života vymlátila
nehty do krve polámala
jak jsem se pevně držela jeho stěn
srdce vykrvácelo z ran od tolika "přátel"
nyní tu stojím zničená
nevím, proč ještě stojím na svých nohou
ještě mě nějaký provázek stále drží nad tou propastí
nevím, kde je
nevím, za co drží
co tak důležitého mě s životem pojí
stále jdu proti zdi
doufám v zázrak, že se to změní
najdu ze smutného koloběhu vytržení
provázky se obnoví
a život začne být zase růžový
PODZIM LÁSKY (OČIŠTĚNÍ)
slýchám tvůj smích
v šelestění listí
už to zní šíleně
a není to všechno
zabíráš si pro sebe moje myšlenky
nedáš mi odpočinout chvilku
vídám tě ve své hlavě
tak často, jako by ani nebyla moje
nedáš mi spát
a když přeci jen
jsi v každém mém snu
ale je to beznadějné
ty mě nevidíš
neslyšíš
a když přeci jen něco zaslechneš
děláš, že nic
proto jsem své city uzavřela do této básně
když vzpomínám na to, jak mi bylo krásně
při psání těch pár řádků
ale musím vykročit dál
nedívat se zpátky
jinak neuvidím, co se přede mnou rozprostírá
a jestli pro mě něco nového svět nechystá
jsem na tom stejně, hromady knihy na které nebyl čas a teď konečně je :)
V pohodě, mám právě nabídku na pokladní do Alberta, ale jelikož mám astma, tak jsem prý náchylnější na ten coronavirus nebo co, takže bohužel nemůžu nastoupit...
no u nás se nějaká zábava najde, ale je pravda, že jsem nikdy neměla doma tak uklizeno, uklízím a u toho poslouchám audioknihy a čtu s tátou tu Divočinu, on papírovou a já e-knihu
no já jsem lásku ke knihám zdědila po babičce a dědovi, babička přečte tak pět knih za týden, hlavně od té doby, co má kartičku do knihovny, žádný lepší dárek pro ni mě nemohl napadnout a naštěstí padl na úrodnou půdu, akorát teď má knihovna zavřeno, tak chodí vykrádat mě :D bydlím s tátou hned vedle ve vchodě, takže to má naštěstí kousek
Ano, a mně se tedy zdá, že je to pravda. Můj táta by za normálních okolností nesáhl na knihu ani dvoumetrovou tyčí a dneska jsem ho načapala jak si čte Divočinu :D mám z toho velkou radost, konečně začíná oceňovat moji obří knihovnu, kde si najde čtení i on ;)
Ahoj tak to vypadá, že sraz pro zatím padá, že? Když jsou zavřené všechny ty hospody atd...