Chvatěrubský diskuze u knih

Dovolím si zareagovat na příspěvek pana Viléma 234.
Nikdo soudný snad netvrdí, že první Československá republika byla dokonalým státem. A opravdu není potřeba si poměry v tomto státě idealizovat.
Ovšem pokud pan Vilém píše, že "nejlepší knihy o místních dějinách píší cizinci", docela by mě zajímalo, zda někdy některý seriózní historik (z mimoněmeckého prostředí) dospěl ke stejným "odborným závěrům" ve vztahu k Československu jako paní Mary Heimann. Obdobnou míru hanobení českého národa lze pochopitelně dohledat v dílech současných publicistů typu Tomáše Krystlíka apod., ale tyto autory snad nikdo za historiky nepovažuje.
Stejnou urputnou potřebu demýtizovat české dějiny jako paní Heimann a její fanoušci měl v době protektorátu např. kolaborantský novinář Emanuel Vajtauer (viz jeho spisek Český mýtus aneb Co nám lhaly dějiny), vyznění knihy je "překvapivě" totožné...

Ještě si dovolím poznamenat pár zřejmě pozapomenutých citátů Adolfa Hitlera:
Norimberk (pro pana Viléma snad raději Nürnberg) 12.9.1938: "Bída sudetských Němců v Československu je nepopsatelná. Češi je chtějí zničit. Nesnesitelně utlačují a hanebně ponižují jejich lidství. Sudetští Němci pocítili na vlastním těle surovost českého násilí".

Berlín 26.9.1938, znovu Adolf Hitler: "Československý stát se zrodil ze lži a otec této lži se jmenuje Benesch. Tento pan Benesch se objevil ve Versailles a ujistil státníky, že prý existuje jakýsi československý národ... Celý německý národ stojí za mnou. Jsme jedno tělo a jedna vůle. ... Ich oder Herr Benesch!"

17.9.1938 rozhovor Adolfa Hitlera pro londýnský deník Daily Mail: "Bylo šílenstvím vytvořit po válce tuto nesourodou Československou republiku. Bylo pošetilostí, dát hrstce duševně méněcenných Čechů nadvládu nad menšinami, které patří k tak význačným rasám, jako jsou Němci, Poláci a Maďaři se svou tisíciletou kulturou. Sudetští Němci si Čechů nijak neváží a nikdy se nesmíří s jejich nadvládou". atd. atd.

Kdo vlastně byli partneři českých politiků v první republice na sudetoněmecké straně? Mj. takové kapacity jako Konrad Henlein, K. H. Frank (předseda klubu Sudetendeutsche Partei v československém Národním shromáždění), ale také pozapomenutý Rudolf Lodgman von Auen, rodák z Hradce Králové, který na konci 1. světové války prosazoval odtržení sudetských oblastí od Čech a Moravy, v roce 1920 se uvedl v československém parlamentu, kam byl svobodně zvolen, nenávistnou protičeskou řečí, v říjnu 1938 nadšeně vítal Hitlera v Teplicích (slovy, že to je nejšťastnější den jeho života) a po 2 sv. válce slavně zakládá sudetoněmecký Landsmannschaft, který se k jeho odkazu stále hlásí...

Největší paradox na obdobných otevřeně prosudetských výkladech dějin, jaké předvádí paní Heimann a jakým zde tleská pan Vilém, je to, že z pozice jakési morální nadřazenosti poučují pomýlené Čechy o tom, kam je údajně zavedl český nacionalismus a že je pochopitelně nezbytné se údajných nacionalistických lží a iluzí konečně zbavit... z pozice pomýleného českého "nacionalisty" jim za to děkuji. Osobně se ale budu dál hlásit k odkazu lidí jako byli T. G. Masaryk, Antonín Švehla, Josef Pekař, Kamil Krofta, Alois Eliáš, Vladimír Krajina, Milada Horáková atd. atd., protože jsem si jejich myšlenky přečetl a protože si jich vážím. Rozhodně ne proto, že mi to prý vnutila "souška učitelka", jak trapně dovozuje pan Vilém, kterého mohu ujistit, že před rokem 1989 se o zmíněných lidech ve školách opravdu neučilo.

Jeden klíčový fakt snad ani pan Vilém nemůže popřít: jaká byla úroveň politických a jazykových práv a práva na úplné vzdělání sudetských Němců v ČSR do roku 1938 a naproti tomu jaká byla úroveň týchž práv Čechů ve Velkoněmecké říši (jejíž přímou součástí byl i protektorát) v letech 1939 - 1945. To srovnání hovoří za vše. Byli to sudetští Němci, kteří v roce 1938 v drtivé většině dali před demokracií (ano, ve státě, kde byli menšinou) přednost brutální ultranacionalistické diktatuře primitivního prolhaného gangstera (jehož výplod Mein Kampf si zajisté mohli přečíst v originále a museli tudíž vědět, co je podstatou "německého světového názoru").