Československo: Stát, který zklamal přehled

13.06.2024

Četla jsem Kaplanův Boj o hrad, Rádlovu válku Čechů s Němci i Ferdinanda Seibta, takže s autorčiným pojetím dějin nemám problém. Spíš mě překvapila ta hysterie vydavatelství a co všechno předcházelo českému vydání.

09.02.2023

Nejsem historik, tak nevím, jestli můj názor určitě objektivní, ale zase jsem o této knize nechtěl zatím přečíst žádné recenze, abych se nedal ovlivnit názory jiných, ale hned jak to sem dám. Chci o této knize najít, co nejvíc informací, co o tom píšou jiní, abych viděl, jak moc se můj názor liší.
Předně si vážím toho, že je někdo schopen napsat takovouto náročnou knihu a neopírá se o nějaký standartní výklad, není zatížen předsudky a zkusí to napsat pěkně poctivě znova, o to víc ocením, když se do této práce pustí zahraniční autor, který není zatížen, nějakými předsudky, dějepisem z dětství, národní hrdost, či bolest.
Přestože jsem o 20. století přečetl řadu knih, oceňuji, že spoustu věcí autorka otevřela z jiného pohledu a zařadila do jiného kontextu. Z knihy mě zaujaly hlavně kapitoly o pražském jaru a následující normalizaci, kde si myslím, že mám díry ve vzdělání a rád se do toho zase pustím.
Celkem mi tam ale vadilo nálepkování autorky. Působí to na mě, že autorka si vymyslela název, stát, který zklamal, tedy mám nějaké tvrzení a snažím se ho obhájit, proto nastuduji české dějiny a co toto můj pocit uspokojuje použiji a co ne, to ne. Prostě mám nějakou senzaci, všechno je jinak, než jste si mysleli, a to se bude prodávat.
Určitě není dobrý pohled, jak zveličujeme naše charaktery a děláme ze sebe slušný národ, který nikdy nikomu neublížil. Ale autorka to kyvadlo podle mě úplně obrátila. Daleko raději bych četl nějakou vyváženou knihu, samozřejmě popsat to, jak jsme se zachovali k Němcům, což považuji za naši národní bolest, nebo absurditu, jak k platnosti západní části republiky se použil historický kontext a k východní národnostní, což jde úplně proti sobě.
Autorka ale měla popsat i pozitivní stránky první republiky, takto z toho Masaryk a Beneš vychází, jako dva kariéristi, kteří si vymysleli svoje Československo, tedy vysloveně negativně, autorka strašně nálepkuje a používá jen půlku informací. Například tam popisuje, jak Viktor Dvorčák, založil východoslovenský národní výbor, protože dle něj jsou východní Slováci samostatný národ, ale vůbec nezmiňuje že to byl placený agent Maďarska, pochybuji, že to autorka nečetla, prostě se to do tohoto konceptu československých hajzlíků nehodilo.
Docela osobně jsem si bral poznámky o uplakanosti české hymny, národního divadla, které jsme si založili, abychom ukázali naši českou nadřazenost, či to, jak jsme my vyprovokovali druhou světovou válku mobilizací, možná si to ani autorka neuvědomuje, nebo to zde nezmínila, ale přesně tohoto se Beneš dle názoru Prokopa Drtiny bál, abychom nebyly vnímáni, jako důvod, proč byla válka a proto přistoupil na Mnichovský diktát a český národ ho pak bral za zrádce, bylo to dle mého názoru přesně naopak, než píše autorka.
Ale i přesto bych bral knihu, jako pozitivní, nebýt jedné poznámky. Zde je vidět, jak málo někdy stačí, aby kniha byla vnímána pozitivně, či negativně, pohár, který přetekl, způsobila poznámka pod čarou (63 kapitola 6), když Češi soudili Franka, kde se zmiňuje, že Ti největší zločinci, odsouzeni nebyli, protože umřeli včas a mezi nimi tam zmiňuje i Háchu, tento ničím nepodložený faul, mě naprosto otrávil dojem z této knihy, Hácha, který byl nemocný stařec nad hrobem, prezidenství vzal, protože k tomu byl přesvědčen a několikrát zlomen, táhl tu svoji káru protektorátu celou válku, nevím o tom, že by někomu vědomě ublížil, tak je autorkou vnímán jako daleko větší zločinec než Frank, který má na svědomí desítky lidských životů a vypálení Lidic a Ležáků. Nebýt této poznámky, bych asi dal i přes výhrady lepší hodnocení, takto nemohu dát víc než 2 hvězdičky.