Československo: Stát, který zklamal diskuze

Takže podle rádoby paní spisovatelky-vědkyně je (bylo) Československo výsledkem jakéhosi dějinného omylu a největší chybou a tragédií je rozpad Rakouska - Uherska. Hleďme.
Kniha se poměrně obtížně čte. Příliš dlouhá souvětí ve kterých jsem se občas ztrácel. Ale to není snad to nejpodstatnější. Dehonestace našich předních státníků historie a charakterizovat lacinou nálepkou nacionalistů mne osobně dosti znechutil.
Co ovšem čekat od autorky vyznávající monarchistické zásady uspořádání státu a společnosti jako zřejmě ty jediné správné. Od příslušnice národa, který chladnokrevně vyhubil původní obyvatelstvo a ještě se snaží určovat jiným jejich životní styl a hodnoty.
Za mě osobně Československý stát sám o sobě nezklamal, ale byl klamán.

Když jsem napsal, že nejlepší knihy o místních dějinách píší cizinci, tak vedle Mary Heimann bych doporučil třeba Sudetští Němci 1848-1948, Piotr M. Majewski (polský historik).

Pan Chvaťerubský ukazuje, jak jsou podobné knihy potřebné. Neustále se to opakuje. Napřed se řekne…. „Nikdo soudný snad netvrdí, že první Československá republika byla dokonalým státem“., ale ihned následuje „ Obdobnou míru hanobení českého národa…“. Prostě, to co se nehodí do nacionalistického vidění světa, resp. výkladu dějin, je to špatně a kdo něco podobného píše, není historik. A ono „není historik“ v sobě obsahuje dehonestaci, protože je to myšleno „není odborně zdatný, nerozumí věci“. Prostě kdo historii nevykládá po "nacionalisticku", tak je nýmand, hlupák, v dřívějších dobách by dostal nálepku slouhy revanšistických sil.
Historie je příběh vyprávěný na základě faktů, které s uplynulým časem známe méně a méně. Někdo chce i dnes příběh česko-německého vzájemného soužití vyprávět tak, že hledá chybu jen na jedné straně, vidí v ní neustále nepřítele (např. Václav Klaus st.) a z Čechů dělá mučedníky, oběti, kterým není rovno. Jenže tento přístup, nejenže uráží rozum, on i rozeštvává lidi a z našeho nejbližšího souseda dělá dílem strašáka, dílem zdroj potenciální válečných reparací.

Pan Chvaťerubský používá také trochu unfair argumentaci, když závěry autorky knihy poměřuje s výroky Adolfa Hitlera. Tím má být nad slunce jasnější, že jsou špatné. Ouha. Pravda existuje bez ohledu na to, kdo ji říká a k výrokům jakého zloducha se je snažíme přirovnat.
Zmiňuje se „Rudolf Lodgman von Auen, rodák z Hradce Králové, který na konci 1. světové války prosazoval odtržení sudetských oblastí od Čech a Moravy, v roce 1920“. Z českého nacionalistického pohledu se jednalo logicky o padoucha. Z pohledu německy mluvících Čechů, to bylo jinak.
Jenže, a v tom se s panem Chvaťerubským neshodneme, Česky mluvící Češi neměli ve státě o nic větší právo rozhodovat než německy mluvící Češi.
Nestabilita Československa plynula z bludu o národní většině a přistěhovalé menšině, z pseudohistorického tvrzení „my jsme přišli dříve“.
Zvykem českých nacionalistů je vynášet jako nejvyšší triumf události za okupace. Jenže, třeba seriózní rozprava o „Mnichovské dohodě“ musí zahrnovat období od vzniku Československa 28. října 1918 až do dne jejího podpisu 30. září 1938. Zde ale musí vše končit. Všechny následující události, jako okupace a vznik protektorátu, vyhlazování Židů, Romů či haydrichiáda do debaty o „Mnichovu“ nepatří. Proč? Protože budoucí události nemohou (nesmí) ovlivňovat pohled na minulost.
To je jenom k poslednímu odstavci a řečnické otázce na práva Němců do roku 1938 a práva Čechů za protektorátu, tedy válečném stavu. I když, zde není místo pro polemikou nad touto otázkou, to posatvení nebylo takové, jak o tom hovoří nacionalistické mýty.
V roce 1918, ke škodě všech, nikdo z českých politiků neuvažoval nad konceptem vícejazyčného státu. Vzor hodný následování existoval právě ve Švýcarku, kde nežijí Francouzi, Němci, Italové, ale francouzky, italsky, německy mluvící Švýcaři. V Československu však neexistovala snaha něčeho podobného dosáhnout. Vzhledem k tomu, že nacionalismus představuje nejsilnější lidskou vášeň, ještě větší než komunismus, Adolf Hitler by Bohemii nebo chceme-li Česko -německo-slovensko-maďarsko zřejmě rozbil tak jako tak. Šance žít společně však existovala.

Dovolím si zareagovat na příspěvek pana Viléma 234.
Nikdo soudný snad netvrdí, že první Československá republika byla dokonalým státem. A opravdu není potřeba si poměry v tomto státě idealizovat.
Ovšem pokud pan Vilém píše, že "nejlepší knihy o místních dějinách píší cizinci", docela by mě zajímalo, zda někdy některý seriózní historik (z mimoněmeckého prostředí) dospěl ke stejným "odborným závěrům" ve vztahu k Československu jako paní Mary Heimann. Obdobnou míru hanobení českého národa lze pochopitelně dohledat v dílech současných publicistů typu Tomáše Krystlíka apod., ale tyto autory snad nikdo za historiky nepovažuje.
Stejnou urputnou potřebu demýtizovat české dějiny jako paní Heimann a její fanoušci měl v době protektorátu např. kolaborantský novinář Emanuel Vajtauer (viz jeho spisek Český mýtus aneb Co nám lhaly dějiny), vyznění knihy je "překvapivě" totožné...

Ještě si dovolím poznamenat pár zřejmě pozapomenutých citátů Adolfa Hitlera:
Norimberk (pro pana Viléma snad raději Nürnberg) 12.9.1938: "Bída sudetských Němců v Československu je nepopsatelná. Češi je chtějí zničit. Nesnesitelně utlačují a hanebně ponižují jejich lidství. Sudetští Němci pocítili na vlastním těle surovost českého násilí".

Berlín 26.9.1938, znovu Adolf Hitler: "Československý stát se zrodil ze lži a otec této lži se jmenuje Benesch. Tento pan Benesch se objevil ve Versailles a ujistil státníky, že prý existuje jakýsi československý národ... Celý německý národ stojí za mnou. Jsme jedno tělo a jedna vůle. ... Ich oder Herr Benesch!"

17.9.1938 rozhovor Adolfa Hitlera pro londýnský deník Daily Mail: "Bylo šílenstvím vytvořit po válce tuto nesourodou Československou republiku. Bylo pošetilostí, dát hrstce duševně méněcenných Čechů nadvládu nad menšinami, které patří k tak význačným rasám, jako jsou Němci, Poláci a Maďaři se svou tisíciletou kulturou. Sudetští Němci si Čechů nijak neváží a nikdy se nesmíří s jejich nadvládou". atd. atd.

Kdo vlastně byli partneři českých politiků v první republice na sudetoněmecké straně? Mj. takové kapacity jako Konrad Henlein, K. H. Frank (předseda klubu Sudetendeutsche Partei v československém Národním shromáždění), ale také pozapomenutý Rudolf Lodgman von Auen, rodák z Hradce Králové, který na konci 1. světové války prosazoval odtržení sudetských oblastí od Čech a Moravy, v roce 1920 se uvedl v československém parlamentu, kam byl svobodně zvolen, nenávistnou protičeskou řečí, v říjnu 1938 nadšeně vítal Hitlera v Teplicích (slovy, že to je nejšťastnější den jeho života) a po 2 sv. válce slavně zakládá sudetoněmecký Landsmannschaft, který se k jeho odkazu stále hlásí...

Největší paradox na obdobných otevřeně prosudetských výkladech dějin, jaké předvádí paní Heimann a jakým zde tleská pan Vilém, je to, že z pozice jakési morální nadřazenosti poučují pomýlené Čechy o tom, kam je údajně zavedl český nacionalismus a že je pochopitelně nezbytné se údajných nacionalistických lží a iluzí konečně zbavit... z pozice pomýleného českého "nacionalisty" jim za to děkuji. Osobně se ale budu dál hlásit k odkazu lidí jako byli T. G. Masaryk, Antonín Švehla, Josef Pekař, Kamil Krofta, Alois Eliáš, Vladimír Krajina, Milada Horáková atd. atd., protože jsem si jejich myšlenky přečetl a protože si jich vážím. Rozhodně ne proto, že mi to prý vnutila "souška učitelka", jak trapně dovozuje pan Vilém, kterého mohu ujistit, že před rokem 1989 se o zmíněných lidech ve školách opravdu neučilo.

Jeden klíčový fakt snad ani pan Vilém nemůže popřít: jaká byla úroveň politických a jazykových práv a práva na úplné vzdělání sudetských Němců v ČSR do roku 1938 a naproti tomu jaká byla úroveň týchž práv Čechů ve Velkoněmecké říši (jejíž přímou součástí byl i protektorát) v letech 1939 - 1945. To srovnání hovoří za vše. Byli to sudetští Němci, kteří v roce 1938 v drtivé většině dali před demokracií (ano, ve státě, kde byli menšinou) přednost brutální ultranacionalistické diktatuře primitivního prolhaného gangstera (jehož výplod Mein Kampf si zajisté mohli přečíst v originále a museli tudíž vědět, co je podstatou "německého světového názoru").

12.10.2020

Myslím si, že kdyby autorka (při tom množství času, který nad tím musela strávit, včetně studia) spojila své síly s jedním či dvěma českými historiky, díky čemuž by si navzájem opravovali případně faktické chyby či špatná východiska, mohla vzniknout MNOHEM kvalitnější publikace.

14.05.2020

Uměle propagandou vytvořený československý stát nemohl přežít. Obzvláště, když v jeho čele stál někdo tak morálně pokřivený jako byl prezident Beneš. Zasloužil se o bolševizaci jako málokdo jiný. Nechápu, jak se moderní česká státnost může hlásit k jeho odkazu.

Paulika, to sice nevím, ale jinak "ksakru"...odvozeno z latiny