gwineth
diskuze u knih
Prašina
Vojtěch Matocha
SPOILER
Jestli se někomu kniha líbila na dvě hvězdičky nebo na pět, je pochopitelně věc čistě subjektivní a spadá do kategorie hodnocení: mám rád špenát, nesnáším špenát. Jinak ale s tebou musím, knihomole, absolutně nesouhlasit:
Při hodnocení knihy bychom především neměli ztrácet ze zřetele, v jakém se pohybujeme žánru. To, že jsou v literatuře pro mládež dospělí neschopní, nemorální, senilní nebo celkově apatičtí, je docela běžné. Konečně to i kopíruje, jak mládež sama dospělé vnímá. Myslím, že je to, pokud to nepřesáhne únosnou míru, úplně normální a v pořádku. Dospívajícím se to takto líbí, mluví jim to z duše, hřeje to jejich ego a celkově to dodává příběhu patřičné koření. Tady to únosnou míru opravdu nepřesahuje, neruší to, ale musím přiznat, že i mě to zaujalo a svým způsobem mi to taky trochu vadilo, ale celkově to hodnotím jako něco, co je naprosto v pořádku.
Zázračné náhody jsou i v životě a vlastně jich není tak málo. Člověk za život zažije víc chvil, kdy si říká, kdyby tohle bylo v knížce nebo ve filmu, tak řeknu, že to bylo přitažené za vlasy a tady to mám přímo před očima. Dlužno dodat, že příběhy se obyčejně vyprávějí o lidech, kteří měli z pekla štěstí než o těch, co umřeli nešťastnou náhodou v půlce potenciálního příběhu. Víc nás to přitahuje, protože to vede k tomu, co chceme – k happy endu. Kromě toho, v Tisíce a jedné noci je příběhů, kde hlavní hrdina v půlce umře, celkem dost a myslím, že hodně lidem by se to takhle fakt moc nelíbilo. Není vůbec překvapivé, že literatura cílící na mládež je v tomto směru s našimi přáními zcela konformní a naopak si myslím, že je to úplně v pořádku.
Do stejné kategorie problému spadá i zmíněný podnikatel-sociopat. Propracovanější figuru by bylo smysluplné požadovat v literatuře pro dospělé. Tento, jakož i jeho pohůnci, jsou dostatečně autentičtí, aby nepůsobili nepatřičně, ale nějaké jemné nuance by tady byly úplně absurdní. Nejen z hlediska žánru ale i z hlediska příběhu. Jinak teda přemýšlím, pokud někdo dejme tomu napíše román inspirovaný vraždou Kuciaka, zda budeš taky trochu roztrpčený, že je podnikatel-sociopat tak trochu klišoidní. Inu, člověk po pár dekádách života kupodivu zjistí, že lidé občas bývají trochu zbytečně šablonovití i v reálném životě. Takže literatuře pro mládež bych tohle opravdu, ale opravdu nevytýkala.
Nevyužitý potenciál Prašiny je nevyužitý proto, že charakter spádovitého příběhu, který se odbude reálně během pár hodin, resp. dnů, to skutečně neumožňuje. Třeba nám autor dopřeje si Prašinu víc užít v nějaké příští knize. Na rozdíl od jiných mi osobně naprosto nevadí, že Prašina by se do Prahy nevešla. Tohle je ten typ nelogických zápletek, které se lidem BUĎ budou líbit, ANEBO se jim líbit nebudou. Mě osobně se to líbí, a kdyby měla fiktivní Prašina začínat mezi domem mým a mého souseda, to poslední, co by mi vadilo, by byl fakt, že se nám mezi ty baráky nějak nevejde. Holt někdo špenát nerad, někdo by se ho ujedl… Všem se zavděčit fakt nedá.
Co mě naopak na Prašině jakožto sociální pracovnici znervózňovalo doopravdy je to, jak by skutečná Prašina skutečně vypadala a žádní roztomilí podivíni by tam určitě nebydleli. Bylo by to ghetto par excellence a to množství bezdomovců si umím vyčíslit fakt rychle. Zejména při lokaci Prašiny do velkoměsta. Oprostit se od téhle představy pro mě bylo mně osobně celkem těžké a přesto se mi ta myšlenka, jakkoli pro mě totálně mimo, zdá super a autorovi přeju, aby se mu příště zadařilo stejně, protože za mě to byla skvělá četba a osobně se k ní určitě vrátím, až ji nebudu muset číst tajně, poněvadž je to původně dárek pro manžela, tak nesmí vědět, že to tu mám :D
