inainu diskuze u knih

Plně se přiznávám, že jsem knihu nečetla a že ji číst neplánuju. Nejsem dost masochistická, abych četla 350 stran tohoto. Píšu sem tento komentář vlastně z jediného důvodu - vidím, že tuto knihu z nemalé části čtou rodiče. A z osobní zkušenosti vím, jak to vypadá, když rodičovi, který není otevřený trans tematice, vyjde dítě jako trans… je to hrozné. Vyjít trans někomu je už dost těžké samo o sobě a potom se potýkat s tím, že vás doma odmítají, je peklo. Pro dítě, rodiče, i celé jejich blízké okolí.

A toto je důvod, proč tolik transgender (a ostatně i jiných) lidí se ozvalo na protest kvůli vydání „Nevratného poškození v Česku. Je to kniha, jež zpochybňuje jejich identitu. A samozřejmě, je jednoduché odbýt je jenom jako skupinu šílených aktivistů - ale prosím pochopte, že je to pro ně opravdu citlivé, bolestivé téma, o němž se musí hovořit opatrně. A už jen dát knize podtitul „jak naše dcery propadají transgenderové mánii je zcela jasným indikátorem, že autorka tuto tematiku opatrně rozebírat nebude.

Kam tím tedy směřuju - jak jsem na začátku psala, cílím tímto komentářem především (ale samozřejmě ne výhradně) na rodiče. A žádám vás tedy - pokud vám vaše dítě vyjde jako trans, nedělejte z toho něco otřesného. Já to chápu - je to nové, divné, jiné a vy se bojíte o své dítě. Ale vězte, že tím, že ho okamžitě odmítnete, že nazvete to, jak se identifikuje, zlou iluzí, opravdu nic nezískáte. Ba naopak - vaše dítě se vás začne bát a přirozeně, třebaže se ho budete snažit zaškatulkovat tak, jak si ho představujete vy, se od vás časem odcizí. Bude nešťastné, vystrašené, bolest, kterou kvůli své identitě zažívá, se nijak nezlepší, bude trpět - a vy ho časem ztratíte.

Vaše dítě se nepřestane identifikovat jako trans, když mu řeknete, že není. Proto s ním prosím komunikujte, ptejte se ho, jak se cítí, co máte dělat, aby mu bylo lépe a snažte se mu vyhovět. Navštivte specialistu, ať vám řekne, jaké mají být vaše další kroky a dovolte svému dítěti experimentovat v tom, jak se vyjadřuje, jak se obléká, apod. Může vám to připadat divné, ale pro vaše dítě to bude nejzdravější a ostatně, i pro vás - vaše dítě se vás nebude bát, bude vám otevřenější a budete moct tedy otevřeně diskutovat o tom, co dál.

Chápu, že chybovat je lidské a určitě, ať se budete snažit sebevíc, uděláte chybu. A to je v pořádku. Všichni chybujeme. Ostatně, já rodičem nejsem a nedokážu si představit, jaké to je. Ale co vím, je, že jsou chyby, které jen tak odpustit nejdou, které opravdu poznamenají člověka na dlouhou dobu a možná i navždy. A tak buďte opatrní a nenechte tuto knihu být tím jediným, co si o transgender tematice přečtěte. Čtěte příběhy trans lidí, o potížích, jimiž si procházejí, i o štěstí, které mohou prožívat, když je jejich identita v souladu s tím, jak se prezentují - transgender historie je také velmi dlouhá a fascinující a je škoda, že nemůžeme mít o takovýchto tématech debatu, nýbrž musíme ihned vždy zacházet k démonizaci trans lidí.

Ano, transgender lidi tu jsou, ano, jejich život není jednoduchý a ano, přirozeně jich časem přesto bude víc. A tudíž bychom se mohli snažit poslouchat nejen o nich, ale i od nich - a zůstat při tom empatičtí. Neboť jinak ono „nevratné poškození trans lidí skutečně nastane, ale ne kvůli jejich tranzici - nýbrž kvůli tomu, jak se k nim staví ostatní.