Klaris 99
diskuze u knih
Hvězdy nám nepřály
John Green
No, tak se mi dostala do rukou nejlepší kniha roku. A já kdybych nemusela spát tak ji mám přečtenou za pár hodin. Ale v něčem cítím zklamání a v něčem zase radost a překvapení.
Tím narážím na to, ze se neskutečně dobře četlo. Žádné zdlouhavé zbytečnosti, ale krásný čistý příběh, kterého mi sem tam naskakovala husí kůže, protože až tak je rakovina stašidelná.
Super bylo, že autor s příběhem nezacházel v rukavičkách, bral to všechno tak jak to doopravdy je. Neříkám, že to nebylo někdy hnusné, ale prostě rakovina je hnusná, dokáže z někoho tak úžasného, jako je Gus udělat úplnou trosku.
Také filozofické rozmluvy mezi Hazel a Gusem měli smysl, nebylo to takové plané kecy, ale opravdu hlubokomyslné projevy autorovy inteligence.
O humoru platilo, že sranda musí být i na pohřebě, ale když je to ten ,,nejvtipnější smutný příběh´´, tak jsem čekala trochu víc. Něco bylo fakt trefné, ale já čekala, že se budu na každé druhé stránce smát.:D
Sama hlavní hrdinka mi přišla hodně sympatická, až do té doby než Gus umřel. Já jsem jí totiž věřila, že Guse miluje natolik, aby se po jeho smrti zhroutila. A že se zhroucení nekonalo, tak jsem si říkala jestli fakt tak silná, nebo to z Gusem nebylo tak horké, ale bylo vidět, že jí to není úplně lhostejné a až teď si uvědomuju, že asi autor chtěl pouze poukázat na to jak je silná.
A Gus byl prostě zlatíčko, kterému se nedá nic vyknout.:D
Samozdřejmě to mělo své mouchy to má snad každá kniha a u titulu nejlepší kniha tohoto roku pořád váhám, ale u mě ta kniha dokázala vyvolat tolik emocí a byla tak úžasným způsobem smutná, že si jiné hodnocení, než pět hvězdiček nezaslouží.:D
