Knižníblázen Knižníblázen diskuze u knih

☰ menu

Dokud dýchám, doufám… Dokud dýchám, doufám… Tereza Šiklová

Kniha rozhodně neobvyklá tématem,ale velmi čtivá. Rozhodně zaujme,nejen čtivostí,ale i prostředím,ve kterém se nachází. Je zde zakomponované i téma šikany,kterou si Amélie musela projít. Konec byl nečekaný. Myslela jsem,že Rosemary si udrží odstup. Jenže se dozvídáme,že Rosemary je bisexuálka. Dozvídáme se také o jejích neúspěšných vztazích a její život je zaměřený hlavně na její práci,a to učitelství na základní škole. Není tedy divu,že když má o ní někdo zájem,ještě kupodivu mladá dívka,že podlehne. Hlavní dějová linie příběhu je víc,než zajímavá. Když jsem četla anotaci,myslela jsem,že to bude příběh mezi Amélií a učitelkou,která ji učí.Ale asi by to bylo neetické,a tak autorka vymyslela postavu učitelky,se kterou se náhodně Amélie potká na venkově,když trénuje na závod. Zajímavá myšlenka byla,že se malé děti vzdělávaly v oblasti zemědělství. Myslím,že by nebyla škoda něco podobného zavést na zš,samozřejmě existují různé edukační programy a v předmětu Svět práce se okopávají pozemky. Ale podle mého názoru to není zcela dostačující. Bylo bydobré,že by trávily více času v přírodě a třeba by to někoho zaujalo,ale zase chápu,že to není pro každého.Co se týče jiných postav,např. matka Amélie,ta podle mě se zachovala jako většina lidí,kteří by se dozvěděli,že jejich dítě není heterosexuál. Na druhou stranu tu máme tolerantního otce,což je protipól matky. Nakonec se dozvídáme,že Amélie a Rosemary mají spolu dítě. Není napsáno,jak k němu přišly. Zda došlo k adopci,nebo umělému oplodnění. Jen je tu zmínka o jejich známých,kde se jedna z nich nechala uměle oplodnit. Pak rozhodně nemohu zapomenout na to,jak Rosemary přišla za Amélií s tím,že je viděla ředitelka školy,kde učí Rosemary,a že by mohla kvůli tomu Rosemary přijít o práci. Na povrch vyplavalo,že s ředitelkou má problémy už několik let,ale že to nebylo tak nehorázné jako předtím. Divím se,že když to byla malá vesnická škola,že na závěrečném večírku deváťáků,kam se přišla Amélie podívat na vystoupení Rosemary,ředitelka nepoznala,že Amélie není z její školy a ještě se jí zeptala na to,kam chodí. Samozřejmě,že osmnáctiletá dívka je snadno zaměnitelká s patnáctiletou dívkou. Ale nějaká dávka slušnosti by neškodila.Nejspíš se ředitelka chtěla jen ujistit,zda Rosemary nečiní něco nekalého. Knihu doporučuji všem,kteří se blíže zajímají o tato témata,nebo je dokonce řeší. Není to úplně známá kniha,ale já na ni narazila v knihovně,což mě překvapilo. Spíše se dá sehnat na internetu,ale může se vám poštěstit i jinde.

04.05.2024 5 z 5