LucieStoskova diskuze u knih

Paní (slečno) lvice_elaa,
škoda, že jste se na FB nepodívala dříve. Díky ukázkám byste věděla, jaký je můj styl psaní, a mohla jste ušetřit peníze.
A co se týká hlavní hrdinky. Jsem ráda, že na vás takto působí. Přesně toto jsem zamýšlela.

Zdravím všechny diskutující.

Na úvod bych ráda poděkovala za veškeré příspěvky, až už pozitivní či negativní. K některým z těch negativních bych se ráda vyjádřila.
Chápu, že ne každému kniha sedne, a ne každému vyhovuje jazyk vypravování. Nerozumím však skutečnosti, proč mě na něco podobného neupozornily osoby, jejichž rukama text prošel ještě před vydáním. Neplatila jsem je a už vůbec jsem jim nedržela nůž u krku. A dokonce to nebyli ani moji známí. Před vydáním jsem měla v ruce čtyři nezávislé posudky, které mi, co se vypravěčského stylu týká, nic výraznějšího nevytkly. Jeden z nich uveřejnila autorka jako recenzi u mé knihy právě zde na Databázi. Osobně si myslím, že ten, kdo nerespektuje připomínky beta čtenářů, je na knižním trhu sebevrah.

Jako učitelka českého jazyka, doufám že mě za zmínku o mém vzdělání neukamenujete, jsem se na vysoké škole zabývala stylistikou dosti podrobně. Práce, jež jsem odevzdávala do rukou doktorům, docentům a profesorům, byly hodnoceny celkem vysoko. Obě výše zmíněné skutečnosti mi dodaly odvahu pokusit se román vydat, což se nakonec povedlo. Jako dcera dvou češtinářů a dějepisářů jsem měla to štěstí, že jsem vyrostla v kulturně velmi podnětném prostředí. Proč to zmiňuji? Chci vysvětlit, z jakého důvodu je jazyk knihy, jaký je. Za prvé zcela koresponduje s mými verbálními projevy a za druhé, což je zajisté podstatnější, jsem se snažila navodit dojem jisté starobylosti, která má odpovídat počátku 19. století, v němž můj magický svět ustrnul. Občasné hovorové výrazy ze světa obyčejných lidí, který ale existuje v naší současnosti, jen poukazují na to, že hlavní hrdinka v tomto světě nějakou dobu žila, tudíž je zná. Navíc jsou obyvatelé magického světa s těmito „novotami“ seznamováni prostřednictvím importovaného tisku a rovněž některého druhu zde neexistujícího zboží.
Vyjádření, cituji: „…kostrbatou úchylárnou…“ a „autorce nebylo blbý (Vidíte, já bych zase rostla, kdybych musela v zakoupené knize trpět obecnou češtinu) něco takovýho vydat…“ považuji za značně přehnané. Ovšem pokud je užití přechodníků, jmenných tvarů, příčestí trpného, zájmena jenž/jež atd. považováno za kostrbatou úchylárnu, pak ano! Jazyk knihy Mezi dvěma ohni je krkolomně kostrbatý.

Co se týká wattpadu. K podobnému tématu se nedokážu vyjádřit. Nikdy jsem na něm nebyla a nikdy z něj nic nečetla, takže nemohu posoudit, zdali můj text odpovídá úrovni příspěvků zde uvedených.

Ohledně podobnosti se světem Harryho Pottera. Před mnoha lety jsem zhlédla první díl a řekla si, že na podobné pohádky nemám nervy. Tím pro mě byla záležitost chlapce, který přežil, nadlouho uzavřena. Jenže člověk míní a život mění. Před čtyřmi roky jsem dopadla na samotné dno a abych dokázala přežít mimořádně těžkou životní situaci, začala jsem psát. Paradoxně jsem utekla do téhož světa jako paní Rowlingová. V té době už jsem měla „dokoukaný“ i zbytek série, ale krom postavy nerudného středoškolského profesora a jeho tragického životního osudu, mě prostě nezaujal. Vzhledem k tomu, že jsem v té době žádné vydavatelské tendence neměla, psala jsem o prostředí, které prostě a jednoduše znám. O škole. Období studia na vysoké pro mě bylo jedním z nejlepších mého života, proto jsem svůj příběh umístila právě tam. Konec konců mnoho kantorů Medeiny univerzity ve Wolftownu má svůj předobraz právě v mých profesorech a docentech. A mými vlastními zážitky z vysoké se text jenom hemží. Později, když mě okolí začalo přesvědčovat, že příběh je fajn a měl by spatřit světlo světa v podobě knihy, jsem začala uvažovat o tom, že by mi mohla být podobnost s HP vytknuta a že bych možná měla příběh začlenit do jiného prostředí. Ale upřímně! V nemocnici, pohřebním ústava či astronomické observatoři bych si zrovna jista v kramflecích nebyla. Na univerzitě ale ano. A že používám košťata, hůlky či latinská slova? Latinu jsem chvíli studovala, je mi blízká jak z hlediska vazby na antický Řím, tak také jako tajemný jazyk středověkých vzdělanců. A ostatní rekvizity? Copak kouzelníci v pohádkách nepoužívají hůlky a čarodějnice košťata? V tomto nebyla originální ani paní Rowlingová. Co mýtičtí tvorové? Znám je odmalička, rodiče mi o nich vyprávěli před spaním místo Popelky a Sněhurky. První kniha, kterou jsem sama přečetla, byly Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. Vyhnout se jim v textu? Pokud bych to udělala, popřela bych sama sebe.
A upřímně! Kašlu na to, jestli má Rowlingová na podobný svět monopol nebo ne! Stvořila jsem vlastní svět, který, jak bude příběh plynout dál a dál, jasně prokáže, že s HP má společné leda tak kouzla a košťata. Fanfikce na Pottera? Fakt? Zpočátku jsem ani nevěděla, co to slovo znamená. Ovšem některé diskutující dámy mi pořádně rozšířily obzory. Tak teda, díky. Inspirace jednou jedinou postavou, jakou mohou být mezi námi stovky, a hned fanfikce? Se světem propracovaným do mnoha a mnoha podrobností, v němž jsem se snažila o maximální logiku a důkladné vysvětlení každého každičkého jevu? No, tak asi jo. Každý máme právo na svůj názor.

Nikdo ale nemá právo kohokoliv křivě obvinit! A nařčení, že si komentáře a recenze píšu sama, křivé JE, protože dnes zde píšu poprvé! Je mi jedno, jestli mi to věříte nebo ne, ale sama před sebou mám svědomí čisté. O tom, že je u knihy nějaká recenze, jsem se dozvěděla až z příspěvku k diskusi od paní (slečny) eslem. Označení autorčina skvadra je nechutné, jelikož ze všech komentujících a diskutujících znám pouze dvě ženy, které jsem ale k napsání hodnocení a komentáře nijak nepodněcovala!

(dokončení předchozího příspěvku)
Na úplný závěr ještě poštolky. Ve světě obyčejných lidí se jedná o dravé ptáky se zahnutými zobáky, živící se drobnými živočichy. V mém magickém světě nosí poštu. Nejsem sice žádný ornitolog, ale počítám, že by se skutečné poštolky k poštovní práci asi vychovat nedaly. A tento fakt nikomu nevadí? Asi ne, když se proti němu nikdo nebouřil. Zato zrní vyvolalo doslova erupci. Proč? Stejně jako nelze obyčejnou poštolku naučit poštovnímu řemeslu, nemůže být krmena zrním. Jenže my se přece pohybujeme v úplně jiném světě. Zde existují ptáci s názvem poštolky, který poukazuje k faktu, že nosí poštu. Prostě jen slovní hříčka. Anebo jste se snad v textu někde dočetli, jak tyto poštolky vypadají? Vážně mají zahnuté zobáky a živí se ulovenou kořistí? Jestli ano, tak to tam musel někdo těsně před tiskem ještě narychlo dopsat. Ovšem já to nebyla!
Jasně. Uznávám, že jsem je měla nazvat spíše poštovky. Otázkou je, jestli by někomu nevadilo i toto.
Toť stanovisko autorky. Pozvedněte šutry!