martinelk diskuze u knih
Rád bych zde reagoval na komentář od Walkyrky která se nesprávně domnívá že nejsem srozumněn o světě DaD. Na rovinu přiznávám že s papírovýmy hrami ze světa DaD jsem nikdy nepřišel do styku ovšem zato jsem hrál PC hry na nich postavené takže malinko vím jak ten svět funguje. Nicméně tady se nebavíme o hře ale o knize. Kniha Rubínový klenot stejně jako ostatní ze světa Forgotten Realm vychází z daného světa nikoli ale z daných pravidel! Podle mě je docela vtipné že by si měl čtenář představovat když hrdinové bojují jak se v pozadí hází kostkou atd. Tyto knihy jsou určeny taktéž lidem kteří k danému světu nikdy nepřičuchli a sám Salvatore to potvrzuje v předmluvě.
Navíc to že se něco odehrává ve fantasy světě neznamená že automaticky přestanou platit zákony přírody a přitažlivosti atd. To že Wulfgar zvedne 3x těžšího muže nad hlavu je zkrátka nejen nemožné ale doslova idiotsky směšné. Ve fantasy se sice meze nekladou ale zároveň to nesmí vypadat naprosto hloupě. Abych se znovu vrátil k Wulfgarovy tak co ospravedlňuje jeho sílu? Magie, vypitý lektvar, nebo snad je potomkem bohů? Ne autor to prostě okecá jeho sílou ačkoli je to směšné.
Trpaslíci sice mohou být v daném světě jacíkoli ale Bruenor je v knihách jako kladná postava ( nebo je to tak zamýšleno ) , ovšem kladná postava nejedná tak jak jedná on. Ostatně žádná postava z hrdinů nejedná jako čistý klaďas ačkoli se autor je tak snaží prezentovat.
Jinak všechny knihy které Walkyrka jmenovala jsem dávno přečetl a mnoho jiných ( Pratchett, Lukjaněnko i když on není čistě fantasy autor ale spíše sci-fi, nicméně pár fantasy děl napsal, Knaak a tuny dalších ) takže ve fantasy vodách nejsem nováček. Jinak ještě k těm pravidlům v knize. Je zajímavé že např. mnoho jiných knih výcházejících ze světů které jsou postaveny na herních nebo papírových pravidlech nemá podobně směšné pasáže jako zde. Tohle totiž není o pravidlech ale o autorovy a jeho schopnosti vykreslit uvěřitelné prostředí a lidi.