martinelk komentáře u knih

Takže tahle recenze nebude jen na tuto knihu ale rovnou na celou trilogii Planiny ledového větru. K těmto knihám jsem se dostal ze dvou důvodů, za prvé mám rád svět Forgotten realms a ze druhé R.A.Salvatoreho mnozí chválily a jeho sérii o Drizztovy vynášely na přední místa fantasy literatury. Takže jsem do toho šel celkem pozitivně naladěn. Ovšem jaké bylo mé rozčarování když jsem se začetl. Knihy bohužel trpí mnoha fantasy klišé, prakticky jakékoli klišé vztahující se k fantasy vás napadne se zde vyskytne. Problém je už v samotných hrdinech kteří mají reprezentovat kladné charaktery, ovšem ve všech knihách vystupují jako naprosto nesympatičtí a jen na sebe myslící jedinci. V knihách je mnoho situací kdy "hrdinové" vyhrožují i nevinným lidem nebo těm co jim zrovna nejsou po vůli ( hlavně Bruenor ). Další katastrofa jsou souboje, za celou trilogii se protagonisté ani jednou nezapotily při likvidaci různých nepřátel. Je až zarážející jak Salvatore nedokáže vykreslit souboj který by naše hrdiny alespoň potrápil. Hrdinové bez problému kosí zástupy nepřátel jako by se nechumelilo, nepřátelé jsou zde jen potrava pro meče a jsou likvidování jak na běžícím pásu.

Dovolím si zde malou narážku na uživatele Walkyrka a její koment. Je pravda že pokud by hrdinové byly nemotorná trdla která se nikdy nepoučí a ze všeho vyváznou se štěstím asi by to moc zábavné nebylo. Nicméně zde je zase druhý extrém, a i když snad náhodou hrdinové utrpí zranění tak se nic moc neděje většinou to není vážné a stačí se oklepat a jede se dál. Zde uvedu další výtku a sice naprosto nereálné schopnosti protagonistů ( hlavně Wulfgar ). Např. Wulfgarovy nedělá problém zvednout nad hlavu muže jež je 3x těžší než běžný muž a vrhnout ho na skupinu nepřátel jako projektil ( to se v knize fakt píše, sám jsem tomu nevěřil a několikrát jsem si musel danou pasáž přečíst :D ), a podobných perel je tam hodně. Hlavně Wulfgar působí jako kombinace Arnolda, Stalloneho a Herkula. Jindy zase trpaslík Bruenor na jeden švih seká vejpůl orky. Zkrátka souboje jsou nudné protože vždy víte jak to dopadne a Salvatore neumí dodat hrdinům adekvátní výzvu což je průser. Chápu že stěžovat si na realističnost u fantasy může působit divně ale i fantasy má svá pravidla a své meze.

Bohužel výčet špatných zpráv nekončí. Celá trilogie na mě působila značně zkratkovitě. Např. v prvním díle se setkáváme s nebezpečným šíleným mágem který pomocí krystalu chce ovládnout svět ( vím originalita nic moc ale na tu se tady ani nehraje ). Upřímně tohle se mohlo rozvinout na celou trilogii ale místo toho se mág zmůže jen na pár trapných akcí a nakonec se vše vyřešilo v jedné knize. To je další neduh, nejenže běžní nepřátelé jsou zoufalí ale oni i ti hlavní padouši jsou naprosto neschopní.

A jako poslední povzdechnutí přicházík samotnému stylu psaní. Nevím jestli to takhle je i v originálu nebo to je dodrbaný český překlad ale když budete číst tyhle knižky tak chvíli nebudete vědět co si o tom všem máte myslet. Slovní obraty zde použité jsou leckdy naprosto směšné. Jakoby dané věty psala autorka dívčích románů.

Mají tedy knihy nějáké klady? No navzdory všemu se knihy poměrně svižně a čtivě čtou ( resp. se čtou dobře do dalšího odstavce po kterém máte chuť danou knihu spálit ). A taky mají hezký obal.

Abych to tedy shrnul. Dle mého tyto knihy dnešním čtenářum nemají mnoho co nabídnout, jsou klišovité a Salvatore má až obludný problém vykreslit dané hrdiny realisticky ( tedy tak abyste si nemuseli myslet že jsou to potomci nějákých bohů, navíc nejsou moc uvěřitelní ani po stránce emoční a tak nějak lidské ), nepřátelé jsou chudáci a styl psaní v některých částech je otřesný. V 80. letech to snad byl nadprůměr dnes je ovšem mnoho daleko lepší fantasy četby. Pokud si chcete užít svět Forgotten Realms zahrajte si starší Baldury a Icewind Dale.

1 30.11.2014