Měňavka
diskuze u knih
Stehlík
Donna Tartt
Dostat do rukou knihu, která má 730 stran, to je výzva. Anotace mne příliš nenalákala, ale byla jsem zvědavá, jaké je to čtení, když získalo tak důležité ocenění. Hned jsem se bez problémů začetla a zvědavě hltala stránku za stránkou. Děj byl zajímavý, dramatický, čtivý a hlavní postava měla výborný psychologický rozbor. Nemohla jsem uvěřit tomu, že dokázala dospělá žena tak přesně vystihnout život, pocity a myšlenky 13-letého kluka. Byla jsem z knihy nadšená, ale po 500 stránkách jsem začala být zklamaná. Dočítala jsem už jen s tím, abych věděla, jak to dopadlo. Proč? Přestože byl text tolik obsáhlý a podrobný, autorka výrazně opomněla do děje promítnout vliv drogové závislosti hlavního hrdiny a to, jak s ní bojoval. Poskytla tomu příliš malý prostor. Druhá věc je ta, že spisovatelka určitě neví nic o drogách, vzniku závislosti a jejich účincích. Myslet si, že někdo, kdo je pod vlivem, bude lpět na nějakém přátelství, poctivosti a napravení chyb, je naprosto naivní. Lidé tohoto druhu touží jen po jediném – uspokojit svou potřebu. Když se pokusím shrnout děj – kluk odnesl po teroristickém útoku z muzea obraz za miliony dolarů a léta ho doma schovával. Pak v opilosti prozradil svému kamarádovi svoje tajemství a „kamarád“ mu obraz odcizil (vyměnil). Jelikož hlavní hrdina balíček pak nerozbaloval, nevěděl, že obraz už vlastně nemá a léta se trápil tím, co s ním má vlastně udělat. Pak se objevil jeho starý přítel (dealer drog a závislák), kterého hryzalo svědomí a chtěl mu ukradenou věc vrátit. Nakonec se oba zapletli do nečestných událostí v Holandsku, postříleli padouchy (jak typické pro americkou kulturu) a utekli před smrtí do bezpečí. Závislák pak zavolal na policii, udal zbytek padouchů a dostal za objevení obrazu milionovou odměnu, kterou odnesl svému příteli (pořád ho hryzalo to svědomí). No není to prostě pohádka????Ze závěru jsem opravdu rozčarovaná. Za námět a těch prvních 500 stran dávám 3 hvězdičky,ale je to teda s odřenýma ušima.
