Stehlík přehled
Donna Tartt
Donna Tartt je výrazným a ojedinelým zjavom súčasnej americkej literárnej scény, literárna kritika hodnotí každý jej román ako výnimočnú udalosť. Za román Stehlík dostala v roku 2014 prestížnu Pulitzerovu cenu. Theo Decker má trinásť rokov, milujúcu matku a otca, ktorý ho zanedbáva. Priam zázračne prežije nehodu, ktorá ho pripraví o všetko, čo dovtedy poznal a ľúbil, a v New Yorku zostane sám. Našťastie sa ho ujme bohatá rodina a zdá sa, že chlapec napokon dospeje na muža. Theo však trpí. Chýba mu jeho minulosť a len ťažko nadväzuje nové vzťahy. Smútok je aj dôvodom, prečo chlapec silno lipne na obraze stehlíka, fascinujúcej maľbe holandského majstra Carela Fabritia, ktorý je jeho jediným spojivom so spomienkou na mŕtvu matku. A práve toto vzácne dielo ho zavedie do dobrodružného sveta, kde sú starožitnosti najvyššou métou, pre ktorú sa ľudia neštítia ničoho. Obraz stehlíka je Theovým talizmanom v nepreniknuteľnom labyrinte sveta, v ktorom za každým rohom číha nebezpečenstvo. Theovo putovanie vrstvami americkej spoločnosti je modernou odyseou o dozrievaní, prvých láskach a lúčení sa s nevinnosťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Slovart (SK)Originální název:
The Goldfinch, 2013
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stehlík. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (134)
Předně obdivuju autorčin přehled v mnoha oblastech lidské činnosti, poradila si s truhlařinou, uměním, rozborem traumatu, dokonce zvládla se ctí i slovanské jazyky. Překvapily mě četné zmínky o Češích a Praze. Ale to, díky čemuž člověku ten román tak přiroste k srdci, je její neuvěřitelný talent popisu. Čehokoli. Pokud jde o mě, nejvíc jsem si užívala popisování Pippy, jak třeba působí její dotek, nebo jak to po ní voní v koupelně, nemohla jsem se toho nabažit, možná proto, že to byl popis milované bytosti. Nerozumím komentářům, jež označují Borise za špatného člověka, nemám pocit, že by Thea využíval, naopak by za něj položil život, takových přátel rozhodně není moc. Souhlasím se čtenářem Camelotem, že si kniha hraje na víc intelektuální, než ve skutečnosti je, na druhou stranu dokázala zprostředkovat hodnotu lidství a to, jaký smysl má v životě umění.
Stehlík by mohl být (a samozřejmě je!) literární zážitek díky výjimečnému jazyku i tragickému, napínavému příběhu, ale ve skutečnosti je ještě něčím mnohem více - dokáže se dotknout čtenářova srdce stejně jako se Thea dotkl obraz Stehlíka. Jak už tu někdo psal, připadám si jako bych celý Theův život prožila já sama, když se bál, bála jsem se taky, když byl v depresi, byla jsem taky. Jsem ráda, že kniha je tak tlustá a plná zdánlivě nepodstatných dialogů či popisů, na 200 stranách by nebylo možné utvořit si k příběhu tak silný vztah. Tak nadšená jsem byla zatím snad jen z Malého života. Navíc je tu jedna z top negativních literárních postav, se kterými jsem měla tu čest se potkat, Boris- a takto ho hodnotím pro jeho divokou nepředvídatelnost.
P.S. Někteří si tu stěžují na to, že množství drog a alkoholu, které postavy zvládnou zkonzumovat, je nereálné. Pak doporučuji autobiografii Matthewa Perryho, ono to totiž bohužel reálné je.
Související novinky (1)
Velký knižní čtvrtek
12.10.2015
Citáty z knihy (22)
„Zní to praštěně, ale byla bych naprosto šťastná, kdybych mohla až do konce života koukat jen na těch pár obrazů. Nedokážu si představit lepší způsob, jak se připravit o rozum.“
„V případě krásné holky bych se mohl utěšovat tím, že bych na ni nikdy neměl; skutečnost, že mě takhle sužovala a pronásledovala i její obyčejnost, neblaze naznačovala lásku přesahující pouhou tělesnou náklonnost...“
„Byla zlatou nitkou, která se vinula úplně vším, lupou, která zvětšovala krásu, takže celý svět vypadal ve vztahu k ní, k ní jediné, jako proměněný.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Ocenění knihy (1)
2014 -
Pulitzerova cena
(Beletrie)
Kniha Stehlík v seznamech
v Právě čtených | 27x |
v Přečtených | 686x |
ve Čtenářské výzvě | 145x |
v Doporučených | 70x |
v Knihotéce | 237x |
v Chystám se číst | 670x |
v Chci si koupit | 118x |
v dalších seznamech | 9x |
Stehlík je román osudových ztrát..Theo a jeho život jakoby byli soukromé hřiště "pana Osudu", kde je všechno dovoleno. Na 730 stránkách sledujeme, jak Theo přichází o milované bytosti nebo alespoň lidi, které považuje za jakési jistoty, které by se jeho zraněné, labilní já mohlo držet. Den, kdy v muzeu bouchnou bomby, Theo ztrácí osobu nejdražší. Co hůř ale, v den výbuchu získává Stehlíka, který se stává otevřenou ranou, ze které bude mnoho let proudit stres a strach. Stehlíka, který ovlivní jeho kroky víc, než cokoli jiného.
V Las Vegas Theo potká Borise, bezprizorního kluka, syna přistěhovalce. Boris, celou dobu velmi rozporuplná postava, Thea na jednu stranu okradl, naučil ho pít, krást a fetovat, na druhou stranu se stal jeho nejlepším přítelem, jakkoli paradoxně to zní. V době života v Las Vegas mu poskytoval to, co Theo potřeboval nejvíce, pozornost, oporu, bratrství, které mu jeho otec neposkytl ani vzdáleně. Po letech se díky Stehlíkovi znovu setkají a my znovu nevíme, co od Borise čekat, bude Theův přítel nebo ho podrazí? Naveze ho do problémů, aby pak pro něj riskoval život. A Theo se věčně potýká se ztrátami, jak lidí, tak Stehlíka, což vnímá o mnoho bolestněji. Na rozkolísané houpačce nejistot se nedokáže podržet stabilních postav, které mu osud jako náplast přihrál a bloudí údolím zmaru, smutku a depresí. Hledá spřízněnou ženu, ale nebojuje o ni, ačkoli čtenář by mu už kousek radosti tolik přál.
Rozhodně zajímavá kniha, bohatá na krásné popisy citů a pocitů, vztahů k lidem i věcem a v neposlední řadě k osudu a spravedlnosti.