Mychaela
diskuze u knih
Pod Annapurnou svítá modře
Jiří Fišar
Já na cestopisy moc nejsem.
Zastávám názor, že raději chci cestovat a objevovat sama, než si číst o tom, jak si to užívá někdo jiný. Ale tentokrát jsem udělala výjimku a jsem za to moc ráda.
Kniha byla skvělá. Čtivá, dobrodružná, plná zajímavých myšlenek, nad kterými stojí za to se zamyslet... Chvílemi jakoby mi mluvil z duše. Básně Nostalgie a Otevři dveře mě dostaly.
Jen jedna věc mě trochu štvala, vlastně dvě - až moc náhod v jedné knize a za skoro celou dobu "ani jeden mráček na obloze..." Až na příhodu, kdy si málem sám přivodil infarkt, na mě kniha působila tak nějak až moc idylicky. Parta, kterou potká, nemohla projít průsmykem, bo byl týden zavalený sněhem, on přijde po nějakých 3 dnech a vše bez problému, ani jedinkrát nemá problémy se zažíváním, v Káthmándú vejde do jednoho ze stovek super marketů a zrovinka v té samé chvíli v tom samém super marketu je i Anne. A v Pokhaře zase čirou náhodou potká Boba, nebo Jima, či jak se jmenoval. Tak nevím, podle svých zkušeností musím říct, že takovéhle náhody se v životě moc nedějí... Nebo alespoň mně ne :-D Jak jste na tom vy?
