Pod Annapurnou svítá modře
Jiří Fišar
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390570/bmid_pod-annapurnou-svita-modre-yyp-390570.jpg
4
143
143
Kniha Pod Annapurnou svítá modře je rozkročena mezi opravdu inspirativním příběhem a cestopisem. Hlavní hrdina je obyčejný bankovní úředník, který žije svůj zdánlivě spokojený, úspěšný a "nalinkovaný" život. Ovšem jen do chvíle, kdy se "něco" stane a on odjede do Himálaje, aby absolvoval 220 km dlouhou pěší pouť kolem Annapurny. Neuvěřitelné? Možná, Ale občas musíte všeho nechat a vylézt na kopec, abyste uviděli svůj život z jiné perspektivy. Cesta a náhodná setkání s lidmi utvářejí a mění názor hlavního hrdiny na svět, vlastní život a ostatní lidi. A vedou až k okamžiku, kdy musí volit a vybrat si svoji další životní cestu. Otevře nové dveře a vstoupí do neznáma?... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla naprostá bomba. Četl jsem před roční cestou do Indie a nemohl jsem si vybrat lepší knížku, která by mě na cestu na dálný východ navnadila. Mísení beletristického dobrodružství s reálnými poznatky o Nepálu mi přišlo super.
Pěkně napsaný příběh s krásnými fotografiemi.Škodá té podle mne,zbytečné zápletky s Anne,která knize ubírá hodně na realitě.Ale jako cestopis velice pěkné.
Moje chyba, že jsem si nepřečetla, že se nejedná čistě o cestopis, ale o beletrii. Z toho mi vyplývá, že všechny ty historky, které mi přišly neuvěřitelné jsou vymyšlené. Neříkám, že je to špatně, ale čekala jsem trochu něco jiného. Autorovy Americké prázdniny se mi líbily o poznání více.
Pocit,
kterému nevěnuješ příliš pozornosti,
vnitřní neklid,
utajená energie,
výkřik radosti,
a přitom se právě rozhlížíš po zaprášeném sklepě,
důležitý je totiž úhel pohledu,
a zadržovaná energie si najde cestu ven.
A to se pak začnou dít věci!
Úvodní část této knížky mi připomněla jednu starou písničku od písničkáře Pavla Dobeše, jmenuje se Něco o lásce, její text totiž odpovídá téměř dokonale počátku příběhu hlavního hrdiny Marka – „převrhněte stůl, opusťte dům, fikusy rozdejte sousedům, nechte vanu vanou, ať si přeteče“ … a hurá do Himalájí!
Jiří Fišar se totiž rozhodl, že místo cestopisného vyprávění či příběhu (s úžasnými fotografiemi) napíše motivačně-cestopisný příběh. Podle mě to nebyla moc dobrá volba. Knížka má cca 260 stran a téměř celou její polovinu (věčnost) trvá, než se hlavní hrdina Marek patřičně namotivuje na cestu (právě na tu cestu, na kterou se, jako čtenář, nejprve si prohlížející krásně zpracovanou knihu s úžasnými fotografiemi, celou dobu těšíte!). Její druhá polovina, to už je jiná káva, právě ta je totiž tím výborně napsaným cestopisem – o putování nejvyššími horami světa a hledání sebe sama! Část, která byla příliš krátká!
A tak si z této knížky odnáším smíšené pocity …
… z její první poloviny … neurčitý pocit manipulace, která měla být nejspíš motivací, ovšem, jejím výsledkem je spíš nenápadně se tvářící vmanipulování do pozice (koho právě tato část příběhu nějakým způsobem oslovila, zkuste knihu – Mnich, který prodal své ferrari, zkuste Coelha /kterého ostatně hlavní hrdina čte, a který první zmíněnou doporučuje/ … častého (a opakujícího se) vzorce chování hrdinů těchto „inspirativních“ příběhů … osudové setkání, po němž následuje vybočení z komfortní zóny,
… z její druhé poloviny … pak velmi určitý pocit překvapivě upřímné zpovědi, doplněný dechberoucími fotografiemi! S druhou polovinou knížky jsem tak strávila příjemné chvíle při putování krásnými horami, kde hlavní hrdina – teď už mohu říct cestovatel – poznává hory, jak mohou být záludně nebezpečné, poznává lidi, jak mohou žít úplně jinak, poznává sebe, poznává život …
Skrze majestátnost hor,
skrze klid a harmonii,
jež provází veselé barvy modlitebních praporků,
jež provází zvuk modlitebních mlýnků,
a vůně cizích koření.
Skrze vznešenost hor,
skrze jejich nebezpečnost,
jež učí vidět život v jeho různorodosti,
jež učí vidět život v jeho nevyzpytatelnosti,
plný zvratů.
Koloběh života!
… a zjišťuje, že na tu nejdůležitější otázku, si musí odpovědět sám!
Jak naložit se svým životem?
„Ano, chůze je meditace. A každý schod vzhůru je jedním otočením modlitebního mlýnku. … Soustředím se na pohyby nohou, práci svalů a dech, který naplňuje mé plíce horským vzduchem. … Jdu zvolna. Schodů jsou stovky, možná tisíce …
…
Říkám si, že v těch horách tady kolem je zapsaná moudrost věků … pramení z nadhledu nad světem a krása, která s ní jde ruku v ruce, zase z jednoduchosti. Možná proto jezdí lidé do hor.“
Cestopisný román ,který skvěle doplňují krásné fotografie. Na příběhu se mi líbilo, že trochu rozebírá mysl člověka, a kniha se tak mírně stává i motivační a o hledání smyslu života.
Skvělý cestopis/román z Nepálu, úplně mě to nalákalo něco takového v budoucnu také podniknout :)
Knížku jsem četla jedním dechem, fotografie výborně doplňují text. Místy je nicméně opravdu cítit, že je to román více než cestopis, ale knížka se mi i tak moc líbila a doporučuji ji.
Kniha mě celkem zaujala jako cestopis a fotky potěšily, příběh už méně. Je plný otřepaných klišé, která jsou jistě založená na pravdě, ale přijde mi dost zbytečné, že člověk musí dojet na druhou stranu světa, aby si uvědomil, že se naše společnost honí za penězi a kariérou místo toho, aby se soustředila na ty skutečně důležité věci. Žádné opravdu objevné uvědomění od knihy nečekejte, jak už psali ostatní, je to spíš taková oddechovka a pohádka pro dospělé. Moje zklamání nicméně pramení hlavně z toho, že mi kniha byla doporučena jako něco hlubokého a duchovního, takže věřím, že čtenáře, kteří takové očekávání nemají, může hodně potěšit.
Moc hezká kniha, která mě nakonec velmi oslovila. Začátek mě ještě úplně nezaujal, ale jak Marek opustil hlavní město do hor, příběh a cesta začaly být velmi inspirativní. Moc se mi líbily zápisky v deníku, kniha člověka opravdu donutí popřemýšlet o podstatě lidského života a takovou cestu by v dnešní době a západním uspěchaném komerčním světě potřebovala podstoupit většina lidí. Kdo by se na takovou cestu rád nevydal. Hodně by mě zajímalo, do jaké míry bylo vše autentické a z jaké části se jedná o vymyšlenou fikci. Jestli se vše opravdu stalo tak, jak je v knize popisováno, na skutečné autorově cestě, nedivím se tomu, že se jednalo o cestu, která člověku promění po všech stránkách jeho celý život. Ale nevím, zda vůbec šlo alespoň zčásti o autorův autobiografický příběh skutečné cesty. Konec mě trochu zaskočil, ten spíše podpořil domněnku jisté fikce o pohádce o životní pouti po horách ..
Děj místy působí jako pohádka pro dospělé, ale není to vlastně to, co všichni čas od času potřebujeme? Nedávno se mě jeden známý ptal, proč vlastně tolik čtu.
...abych mohla žít víc než jen jeden život...
Prostřednictvím této knihy jsem se mohla dostat do míst, kam se s největší pravděpodobností nepodívám a měla jsem tolik kuráže, kolik mít v životě nejspíš nebudu... A o tom to je :-)
Sebrat se, odejít od rutiny a prožít nějaké to dobrodružství. To bylo na knížce fajn. Jinak to byla příliš velká pohádka. Hrdina bez zkušeností a po letech sezení za stolem obejde sám půlku Himalájí. Žádné popisy puchýřů, vyčerpání, žádná zažívací traumata. Prostě výlet na Kokořín. Potkává jen přesně ty typy lidí, které potřebuje. Meditující mnichy, volnomyšlenkářské kamarády, sexy medičku, lékaře s operační výbavou v batohu. Trekové hůlky se míhají, nohy žerou kilometry, počasí krásné, hory panoramatické a na konci čeká sebeuvědomění.... a možná láska.
Nádherná pohádka pro dospělé. Vlastně hrdinovy knihy závidím. Prožil krásný a inspirativní příběh.
Taky bych chtěla tohle prožít. Ale tolik odvahy nemám. Škoda. Musí to být neskutečny. Tohle poznání sama sebe.
Čtivá kniha, fotky jí dodaly ten správný punc cestopisu - zároveň rozebírá vnitřní pocity člověka, který se vydává na cestu (nejen jako turista, ale hlavně za svým - třeba - osudem), zamýšlí se nad skutečnostmi dnešní doby a odlišnosti moderní civilizace od života lidí v horách. Mám ráda knihy k zamyšlení a i cestování, takže splnila mé očekávání. Dějová linka s Anne je tak krátká a drobná, že mi tam nepřekážela, navíc, co by byla cesta vstříc osudu bez lásky, že :-)
Začátek a zápletka ve mně vzbuzovala tak trochu dojem červené knihovny, ale popis samotné cesty v horách to napravil. Kéž bychom dokázali všichni, co nežijeme svůj pravý život, ale většinou život, který je nám nalinkován výchovou, obavami z toho, že někoho zklameme, nebo že se to nemá, udělat ten správný krok a žít život, který naplní naše představy.
Knihu jsem začal číst hlavně díky větičce v anotaci: "je rozkročena mezi opravdu inspirativním příběhem a cestopisem. A musím říct, že po jejím přečtení jsem si to pro sebe zhodnotil asi takto:
Jako cestopis kniha určitě obstála, je vidět, že autor v Himálaji nějaké kilometry nachodil, zná historii a především umí poutavě vyprávět zejména o lidech které tam potkal. O zápletce a vyvrcholení příběhu hlavního hrdiny, který je předpokládám literární fikce, jsem ale úplně přesvědčený nebyl. Místy mi to dokonce připomínalo spíše nějakou telenovelu.
A jestli může měsíční pobyt člověka v Nepálu úplně obrátit jeho pohled na svět? Až tak, že dokáže od základu přehodnotit svůj dosavadní život? Nevím... Já o tom ale nejsem přesvědčený ani po přečtení této knihy. Ale možná se tyto věci musí opravdu spíše skutečně prožít, nejenom číst...
Výborná publikace, podaná zajímavým způsobem, dostal jsem se do Nepálu a prožíval jsem tamní život jako turista, to je můj obdiv, kniha je doprovázena poutavými obrazy, cíl Annapurna byl splněn. vše popisuji dikcí autora knihy
Úžasná kniha. I cesta je cíl... myšlenek na přemýšlení přehršel. Zajímavostí o lidech, krajině i o životě vůbec. Nehledě na nádherné fotografie. Hledala jsem v mapě, chtěla si znovu vše projít , prožít a popřemýšlet. Všem doporučuji i mladým.
Štítky knihy
cestopisné příběhy cestování Himálaje cestopisy motivační knihy české cestopisy inspirace české hory a pohoří odvahaAutorovy další knížky
| 2018 |  Pod Annapurnou svítá modře |
| 2021 |  Americké prázdniny |
Za mě dobré. Nepál mám rád, takže jsem možná nekritický. Snad jen love story s Anne byla na můj vkus zbytečně růžová. Jinak moc hezké, místy jako kdyby to byl skoro cestopis.