PomněnkaPrvní diskuze u knih

Není to snaha vykřičet do světa nespravedlnost, že Vaše předlouhé a fundované komentáře "tolik" palců nezískávají?
Nebo snad reklama na jakýsi Váš blog ;)
Řekla bych, že jsme na pohodovém a zájmovém fóru. Což takhle to nekazit a být tolerantní k nám, ostatním smrtelníkům?

První třetina knihy super. Vtipné, nabité energií, jiskří to. Oddechovka, od které se nemůžete odtrhnout a čekáte, jak to bude pokračovat dál. Ale jakmile se děj přesune do Francie, kniha se stává zdlouhavou a nudnou. No kdo ví, jestli to nebyl záměr autorek - protože když se z příběhu červené knihovny dostaneme do reality, když se hlavní hrdina začne chovat jako každý jiný chlap, chodí do práce od nevidím do nevidím a odcizí se Vám, už to moc připomíná běžný život, nikoliv romanci na sobotní večer. Místy mi bylo při čtení smutno. No každopádně, knížka je slabá. Charaktery obou hlavních postav velmi málo vykreslené. Zajímalo by mě, když jeden je stále v práci a druhý trajdá po Paříži, jaktože mají stále krásně naleštěná okna, jejich povlečení voní, Anselovy košile jsou perfektně nažehlené a nic tam neleží pod vrstvami prachu. Postava Mii mi přišla zajímavější, škoda ale, že jsme se o ní nedozvěděli víc. Nemohu si pomoct, ale Ansel mi přišel místy tak nějak nemužný. Nemohla jsem mu uvěřit, že je advokát pracující na případu století. Spíš bych ho tipla na 18letého kluka, který se životem plácá a neví pořádně, co chce. Nejvíc se mi na knížce líbil konec, když jsem zjistila, že už to skutečně skončilo a že druhý díl už bude o jiné dvojici (Harlow a Finnovi).

Ano, myslím, že jste na to kápla a díky za Váš postřeh. Už se mi to stalo víckrát, že jsem viděla báječný film a po nějaké době jsem nebyla schopná říct, zda byl černobílý nebo barevný, zda dabovaný, nebo s titulky, zda k němu hudba seděla, nebo to pokulhávalo, jestli všechny herecké výkony byly uveřitelné, nebo se nějaká scéna dala podat lépe... Bylo to jedno, protože divák byl vtažen do děje a na zkoumání formy neměl čas. To je asi sen každého tvůrce. (Příklad s filmem Želary - většina lidí kolem mě nadšená, já jsem ale měla při sledování filmu čas zkoumat kameru, hudbu, herecké výkony..., a to je prostě špatně). Už jsem narazila na několik romancí pro ženy, které byly utrpením pro čtenáře. Styl psaní ubohý, dialogy prostoduché a naprosto neuvěřitelné, hlavní hrdinové nesympatičtí, děj nezáživný, bez jediné inteligentní zápletky nebo zvratu. Asi nikdy nezapomenu na větu "Všichni se smáli a jí se zdálo, že moře se směje si nimi." U toho jsem vybuchla smíchy, že takové ptákoviny autorka ani nemůže myslet vážně. Naopak Padesát odstínů mě vtáhlo do děje, neměla jsem čas důkladně zkoumat formu. A pokud jsem už po padesáté četla "pozdějc bejby", brala jsem to se shovívavým úsměvem. Naopak džínová bunda s nápisem Never again na zádech mě vytáčela k nepříčetnosti. (Měla jsem opačný problém, tématicky mě to oslovilo velice, ale styl pana Jonassona mi prostě nesedl.)

Tak potom už mě napadá jenom jediné vysvětlení, a tím jsou čtenáři, kteří prostě sáhli po žánru, který jim nesedí. A jsme zase zpátky u té reklamní kampaně, která zamlčela, že je to romantická oddechovka pro ženy. Je to hodně individuální. Třeba mně oslavovaný Stoletý stařík nesedl, zatracovaný Baudelaire se mi líbil, zbožňovaný Pán prstenů mě vůbec neoslovil, s rozpaky přijímaného Kafku jsem si já užila. Trpěla jsem u Babičky od Boženy Němcové, ale zamilovala jsem si Karla Čapka. A když jsem se dobrovolně a s plným vědomím toho, že jde o červenou knihovnu, pustila do Padesáti odstínů, byla jsem spokojená. V tomto žánru to mělo vše, co má červená knihovna mít. Tak bych doporučila knihu hodnotit podle žánru, ke kterému patří.

Jistě, tato trilogie není bůhvíjaké slovesné dílo. Ale pořád mi nebylo jasné, že by spousta čtenářů byla tak moc kritických a náročných a tolika lidem se jevily slova a věty ubohé, stejné, stupidní... A pak mi to došlo. Na internetu jsou totiž tyto knihy ke stažení, s profesionálním překladem, ale také s amatérským (a to je opravdu zoufalý výsledek). A tak dávám tip budoucím čtenářům, kteří hodlají knihy stahovat, nikoliv kupovat či půjčovat. Ověřte si, že čtete originální překlad do ČJ ;)