Charles Bukowski

Elegán s mluvou záchodové mísy, miluju jeho poezii a povídky.

Idol mého mládí, který mi pořád má co říct, i když už pomalu vyrůstám z té fascinace a prohlížím všechny ty jeho triky a vidím, kdo to v podstatě byl. S žádnou jinou literaturou jsem si ale nerozuměl a dodnes nerozumím lépe - otevřu to: styl, ten styl, obsah, trefný pointy, černej humor, cynismus, smart-ass Bukowski a jeho způsob, jakým přistupovat k věcem, k životu, myslím si, že jsem se v tomhle našel, ne teda úplně, protože každej kráčí svojí cestou, ale myslím si, že jsem z toho podobně nadšenej, jako byl Buk, když objevil Célina. ___ Nic mě nebaví číst víc, než Bukovy knihy (nebo básně - je jen hrstka básníků, co čtu). Nehledě na všechny ty útrapy a cynismus byl Hank neskonalej srandista, to předně, u ničeho jsem neměl tak vážnej ksicht, současně jako jsem se u toho chlámal jak magor. Nejdokonalejší ovšem je, jak jen díky literatuře, kterou psal, dokázal tenhle v jádru citlivý člověk o sobě rozšířit naprostý fámy. Fabulant první třídy, co předběhl dobu a nachytal lidi, protože byli prostě blbí. Všechno to nafoukl a dodnes se věří, že ohnul tisíce ženskejch a prolil ledvinama galony chlastu, plícema prosál mraky kuřiva, mlátě ve dvě v noci do psacího stroje, jako kdyby hrál na piáno, poslouchaje přitom Mahlera, zatímco psal o bolesti, čtyřech stěnách a samotě. Chce to trochu číst mezi řádky. To je podle mě chyba většiny lidí, co ho čtou, že jsou příliš krátkozrací a povrchní v tom názoru na něj. Buď se jim zalíbí to, že psal o tom, co si oni celou dobu pouze myslí, ale neřeknou, tudíž jim imponuje a je pro ně 'frajer', nebo (většinou ženy) ho jednoduše odsoudí za všechny ty sexuální prupovídky a narážky, jako 'prase', to je odrazem toho, že se Buk nesnaží o univerzální, politicky neangažované pravdy, ale naopak nemilosrdně odsuzuje nebo miluje (ve své literatuře, osobně byl daleko přístupnější a mírnější) v obou případech je to docela škoda, protože Bukowski je značně sofistikovanější, mnohovrstevnatější - a jde to z toho psaní vycítit. Kdybych občas neměl pocit, že jsem se těma jeho kecama už přežral, asi bych nečetl nic jinýho, protože se to v hodně zásadních bodech shoduje s mou vlastní životní cestou (rád používám slovo "straight" jednat s někým přímo, říct, co si myslíte, nechci se ohánět slovy pravda nebo upřímnost, na to jsou tu všichni ostatní (a ostatně i Buk řekl, že někdy je lepší nechat pravdu být), nemusíte být pravdiví ani upřímní, jen musíte s lidma jednat přímo / straight), ačkoliv, start mého života měl přeci jen optimističtější nádech - ale je mi jasné, že i tak to Buk přitáhl za vlasy, kde mohl. A tohle všechno vím ne proto, že bych to někde vyčetl, nebo našel, ale protože si umím dát souvislosti dohromady a vím, jak moc si spisovatelé umí vymýšlet ze sebemenšího podnětu. Hank byl pašák! Inspirující! Svůj! A já vím proč... proto rád říkám, že mu zkrátka rozumím... i když bychom si v reálu (možná) rozmlátili hubu.