Erich Paul Remark

Úryvek z Remarquova životopisu:
"Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupů triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě."

Já bych všechno tohle viděla spíš jako velké plus. Kolik kritikou oslavovaných klasiků, kteří se vždy striktně drželi pravidel "vysoké" literatury, dnes leží v antikvariátech s půlmetrovou vrstvou prachu na deskách, zatímco EMR a jemu podobní "pokleslíci" se stále čtou a nacházejí nové čtenáře? Čím by to asi mohlo být? Třeba za to může fakt, že se prostě snažili něco sdělit nejen inťoušským snobům a při tvorbě se jim před očima nevznášela vidina Nobelovy ceny. Ostatně, nejmíň 50% z Nobelovkou oceněných literátů znají akorát tak odborníci. A dobře jim tak.

Remarque je naprostou klasikou mezi spisovateli. Kdo nikdy nečetl žádnou jeho knihu, jako by nebyl :-)

Od E. M. Remarqua jsem přečetla Čas žít, čas umírat, Nebe nezná vyvolených a Na západní frontě klid a Tři kamarádi a Cesta zpátky. Je to můj oblíbený autor. Všechny knihy se velmi dobře četly a zaujaly mě a jsou určeny opravdu pro široký okruh čtenářů. Každý si tam najde to své. Na pozadí válečných událostí se věnuje především obyčejnému člověku. Jeho životu, láskám, radostem, bolestem i strastem. Příběhy, které člověka pohltí, ovládnou, vryjí se do naší paměti a zanechají za sebou hlubokou brázdu. Výborný autor. Ráda se k němu vracím.

Skvelý, naozaj skvelý autor!!!!

Nejoblíbenější spisovatel mých studentských let, krásné překlady - Vítězný oblouk jsem si prožila, když jsem ho viděla v Paříži. Jeho myšlenky jsou stále aktuální a skládám poklonu překladatelům-ani originál nemůže být lepší!
Jeho myšlenky a dialogy jsou mi tak blízké, že se k nim musím vracet.

E.M. Remarque je vůbec mým nejoblíbenějším autorem. Přečetl jsem od něho všechny romány s válečnou tématikou a byly to právě jeho knihy, které mě nakonec přivedli i k samotnému psaní.

Každý by měl za svůj život přečíst alespoň nějakou z jeho knih. Napříkad Tři kamarádi opravdu nemají chybu.

Mám doma skoro všetky jeho knihy, isteže nie v slovenčine. Neviem nájsť knihu Čierny obelisk - moja najobľúbenejšia. A k spisovateľovi - zbožňujem jeho humor v tých najabsurdnejších situáciach - má neuveriteľný pozorovací talent. Jeho ľudia sú obyčajní ľudia, ale v románoch sa stávajú hrdinovia, bravúrne plávajúci ťažkým životom...

Tohoto autora mám velice ráda. Nebe nezná vyvolených, bych mohla číst pořád dokola.

Erich Maria Remarque mne provází celý život. Drží mne za ruku jako můj táta...

Můj nejoblíbenější autor, geniální knihy...

Remarque je opravdu excelentní. Stal se mým nejoblíbenějším spisovatelem. Jeho knihy jsou živé a zanechávají nesmazatelnou stopu.

Geniální autor, vždycky když ho čtu, přijdu si, jakoby nade mnou stál přísný učitel a koukal, jak píšu písemku. Jeho knížky jsou moje oblíbené, ale vždycky si pečlivě vybírám, kdy je budu číst, právě kvůli takové zvláštní náladě, které mi přináší. Jsou lehce depresivní, ale uvěřitelné. Nejvíc mě asi pozmenal Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat a Nebo nezná vyvolených.

Erich Maria Remarque - osobnost mezi spisovateli, stižená nelehkým obdobím, prověřená válečnými událostmi, neskutečně literárně nadaná a talentovaná. Jeho knihy mě udivovaly před dvaceti lety a překvapují mě dodnes. Jeho díla nezapadnou a nezestárnou. Proto nikdy nepochopím, jak může někdo jeho románům udělit hodnocení odpad.

Můj nejoblíbenější autor.Všechny jeho knihy jsem četla mockrát.Oblíbený mám Černý obelisk.

Geniální autor. Moc ho obdivuji.. Doufám, že zvládnu dočíst všechny knihy, Doporučuji :-)

Erich Maria Remarq je můj nejoblíbenější spisovatel, jeho knihy jsou skutečné a osudy lidí pravdivé. Když jsem četla Tři kamarády, tak jsem skoro celou četbu probrečela, i když je tam spousta veselých a vtipných hlášek. Nejhorší je vlastně ani ne smrt Patrície, ale v podstatě začínající válka, kterou lidé ani nebrali vážně , nevěřili tomu ,kam až můžou různé politické schůze a nezaměstnanost zajít. Hitler jim dal práci v továrnách,vyrábějících součástky zbraní a oni jako ovce pracovali,netušíce, co vlastně bude z jejich výrobků. Ve vzpomínkách spisovatele se objevuje i 1.světová válka, hrůzné zážitky, plyn, dušení lidí,kteří měli rozbitou masku, je to kniha naplňující láskou, ale i strachem, co bude dál. Nyní v dnešní době jsme prozřeli, ale není nám to nic platné,mamon a zisk převažuje nad dobrem a obětavostí.

Před spoustou let se mi dostala jedna z jeho knih do ruky a díky své manželce jsem se dostal k většině jeho knih a časem i k dalším, které jsme nasbírali za těch spoustu let, co spolu knihy střádáme. Ale Remargue, to je je perla naší knihovny.

Jednoduše jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Z povinné četby určitě. Dál už bych jen papouškovala komentáře ostatních :)) Zatím jsem od něj přečetla čtyři knihy, ale rozhodně si je chci přečíst všechny. Jen škoda, že máme v našem maturitním seznamu pouze Na západní frontě klid, takoví Tři kamarádi se mi snad líbili i víc.

" (2) Román třicetiletého E. M. Remarquea začal vycházet v Ullsteinově "Vossische Zeitung" 10. listopadu 1928, čili 10 let a jeden den po vzpourách a pouličních bouřích, které uspíšily německou kapitulaci v Rethondes. ... ... Celá "železná generace" , s kterou Remarque kdysi vytáhl na frontu a s jejímiž žalostnými zbytky se vrátil domů, ve skutečnosti už neexistovala, nebo byla se svými opožděnými sny o míru, občanské svobodě, lidskosti a spravedlnosti vytlačena z veřejného života reakčními živly. ... ... Nic nezmohli pokrokoví divadelníci a odpor vynikajících umělců, spisovatelů a badatelů. ... ... Josef Goebbels, ještě velmi malý, ale zato nesmírně čilý gauleiter nacionálních socialistů, zorganizoval v kinech kravály. Ulice vyhrožovala spisovateli výpraskem. Remarque opustil Německo a usídlil se natrvalo ve Švýcarsku. Nedal se později ani Goebbelsem, ministrem propagandy, pohnout, aby se vrátil do "Třetí říše", kde zatím proti němu jako plemenně čistému a slavnému Němci nebylo námitek.
(3) Ve svém dobrovolném exilu napsal E. M. Remarque ještě celou řadu dalších, hlavně protiválečných románů. ... ...
(4) ... ... Válka ho vytrhla z učitelského ústavu po půldruhém roce studia a válečné maturitě, při které vynikl hlavně hrou na varhany. ... ... Demobilizovaný Remarque svlékl uniformu a vrátil se na katedru vesnického kantora. Pobíral hladový plat. Aby si polepšil, odešel nejdříve jako varhaník do ústavu pro choromyslné a potom ke kamenické firmě, vyrábějící v Osnabrücku náhrobky a válečné pomníky. Dali mu psát reklamní inzeráty do provinčního tisku.
... ... , napsal jako v horečce ve třech týdnech zdánlivě nevčasný válečný román. ... ... Tak vzniklo "Im Westen nichts Neues". ... ...
(5) ... ... Kniha byla za krátkou dobu rozebrána třemi a půl milióny německých čtenářů, protože líčila apokalyptické hrůzy války a plamenně je ve jménu vyvražděné generace odsuzovala. Ale vyprávěla také o smutku války prohrané! Nelze zapomínat, že jiné čtoucí milióny Němců rozebraly v té době i jiný bestseller: Hitlerův "Mein Kampf" (1927) ... ... Nemecko se se svými "lepšími a zkušenějšími vojáky" vřečnilo a vbubnovalo do nové světové války, z které nakonec bylo zase jen "rozdrcení".
(6) ... ... dobrá kniha nikdy neztrácí na ceně, ... ...

(Na západní frontě klid, 1964, 6. kapitol doslovu, doslov napsal František Kubka)