-

Erich Paul Remark citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Erich Maria Remarque · pseudonym

německá, 1898 - 1970

Citáty (169)

„... Ale takový už je člověk: doopravdy si váží jen toho, co nemá.“

„...ten zatracený hitlerovský pozdrav. Vlastně je to pitomost, aby se takhle zdravili dospělí lidé. Zvedat ruku - to se tak hodí pro nějaké kluky na trampu, ale ne pro důstojníky. Že to tak dlouho člověk dělal!“ — Jiskra života

„"...co je strach, to dohromady nevíme - víme arci, co je smrtelná úzkost, to však je něco jiného, to je věc tělesná."“

„"Člověk nedělá vždycky, co je správné, synu," řekl. "Dokonce ani když to ví. V tom někdy bývá kouzlo života. Chápeš?" (Nebe nezná vyvolených)“

„"Človek si časom zvykne na všetko, aj na šibenicu."“

„"To je druhá noc," řekl. "Ta bývá nebezpečná. Kouzlo neznámého pominulo a kouzlo důvěry tu ještě není."“

„"Válka není pohádka, v níž všichni zlí hynou a všichni hodní jsou zachráněni. Smrt si v ní nevybírá jen spravedlivou daň na těch, kdo na svůj vrub prolili nevinnou krev."“

„"Za starých řeků bylo myšlení výsadou. Pak bylo štěstím. Později nemocí. Dnes je zločinem."“

„„Koukej neztratit svou hloupost, protože ji nemáš čím nahradit!““

„„Pojď,“ říkám. „Pojď, Isabelo. Nikdo neví, čím je a kudy a kam jde. Ale jsme spolu a to je všecko, co můžeme vědět.“ Táhnu ji s sebou. Když se všecko rozpadá, snad opravdu neexistuje nic jiného, než že jsme trošku pospolu, myslím si, a i to je malý podvod, protože tam, kde jeden druhého skutečně potřebujeme, tam za ním jít nemůžeme, ani mu nemůžeme pomoci. Viděl jsem to dost často za války, když jsem se díval do mrtvých tváří svých kamarádů. Každý má svou smrt a musí si ji zemřít sám a nikdo mu při tom nepomůže.“ — Černý obelisk

„„V čem je smysl života?“ ptám se na odchodu. „Ve spánku, v žrádle a v šoustání.“ Černý obelisk“

„„Ze všeho, co člověk přežije, se stane dobrodružství. Je to k blití! A čím byla válka strašnější, tím větším dobrodružstvím se stává ve vzpomínkách. Dokonalý úsudek o válce si můžou udělat jen mrtví. Jen oni ji prožili celou.““ — Černý obelisk

„Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít.“

„Byla jednou jedna vlna, která milovala skálu, kdesi v moři. Pěnila se a hučela okolo ní, dnem i nocí ji líbala a objímala svými bílými pažemi. Vzdychala a plakala, prosila ji, aby k ní přišla. Milovala ji, bouřila okolo ní a podemílala, až se jednoho dne skála vzdala a úplně podemleta spadla do její náruče. A najednou tu už nebyla skála, s níž si bylo možno pohrávat, milovat a opřádat ji sny. Vlna se cítila zklamána a obelstěna a hledala si novou skálu."“

„Čím déle zná měšťák nějakou ženu, tím je k ní nepozornější. Kavalír naproti tomu pozornější. (Tři kamarádi)“

„Čím primitivnější je člověk, tím vyšší mínění o sobě má“

„Čím víc toho jeden o druhém ví, tím méně si rozumějí. A čím důkladněji se lidé znají, tím jsou si cizejší. (Tři kamarádi)“

„Člověk bez lásky je jen mrtvola na dovolené.“

„Člověk by neměl buď nikdy odcházet, nebo by se neměl už nikdy vracet, nevrací se totiž docela a zůstává tak rozpolcený.“

„Člověk hledá těžko slova, má-li opravdu co říct. (Tři kamarádi)“

„Člověk je chudákem teprve, když už nic nechce“

„Člověk je velký v plánech - pro jiné.“

„Člověk je velký ve svých předsevzetích, ale slabý v jejich provádění.“

„Člověk nemá o penězích mluvit pohrdavě. Peníze vzbuzují u mnoha žen dokonce lásku. Láska naproti tomu vzbuzuje u mnoha mužů lačnost po penězích. Peníze tudíž podporují ideály, láska naproti tomu materialismus.“

„Člověk se někdy dostane do toho, co popisují lodníci při tajfunu: do úplného bezvětří, přímo uprostřed víru. Člověk rezignuje - je jako brouk, který předstírá, že je mrtvý - ale člověk není mrtvý. Jenom se vzdal jakékoli jiné námahy kromě pouhého přežívání, a to proto, aby přežil. ... je ztělesněním ... pasivity. Nemůže už ničím plýtvat. Bezvětří, zatímco kolem běsní tajfun ... náhle už zmizel strach. Neexistuje zoufalství - i to by byl luxus, který si nelze dovolit.“ — Noc v Lisabonu

„Člověk se nemá skrývat, nechce-li být nápadný. (Noc v Lisabonu)“

„Člověk se prosadí, když dělá to, co se nejméně očekává. (Noc v Lisabonu)“

„Člověk snáze pozná vesmír než svého souseda.“

„Člověka ztrácíme teprve tehdy, když je mrtev. (Tři kamarádi)“

„Divadla, koncerty, knihy - všechny tyto měšťácké zvyklosti - jsem skoro ztratil. Nebyla na ně doba. Politika se postarala dostatečně o divadlo - přestřelky každého večera poskytovaly jiný koncert - a obrovská kniha bídy byla sugestivnější než všechny knihovny. (Tři kamarádi)“