František Hrubín

Hrubín byl jako poetik dětské duše nepřekonatelný... Je neuvěřitelné, jak dokázal porozumět vnímání a chápání dítěte a přesně vystihnout, čím jej zaujme. Jeho verše se zdají být zdánlivě jednoduché až triviální, ale ohromují svou pravidelností, rytmem, lehkostí... přičemž v nich lze nalézt i stopy nenápadné edukace. Žádná složitá souvětí: slovesa zredukovaná do podoby citoslovcí a k tomu nijak komplikované obrazy reality běžného života, s níž se každé dítě běžně setkává... Verše určené pro přednes a snadné zapamatování. Přitom žádné slovo není zbytečné, každé má v básni své místo... Nevím, jestli ho jako básníka dětské poezie dokážeme ještě dnes náležitě ocenit, každopádně patří mezi mistry. A věřím, že by byl rád, že jeho odkaz žije dál: svou stopu nechává v dalších a dalších generacích dítek, neboť rodiče, kteří s jeho verši vyrůstali, se k nim s potomky rádi vracejí :-)
Málokdo ví, že se na poezii pro děti upínal v době největší tvůrčí krize, způsobené společenskou deziluzí 50. let. V té době zoufale hledal sám sebe a opřel se o jediný záchranný bod, který se mu nabízel: rodina a dcera... otevřel se mu tak svět dětské křehkosti a nevinnosti, který mu nabízí jistotu a hledaný řád... a kdo ví, možná do tohoto světa utíkal i před svými běsy.
Nepochybně byl i zajímavou osobností, v jeho povaze se snoubila křehkost s obrovskou sílou, za což ovšem také draze platil - kvůli svému zásadnímu střetu s režimem (v roce 1956 vystoupil na Svazu spisovatelů velmi odvážně na obranu vězněného Jana Zahradníčka) pravděpodobně utrpěl trauma, které stálo i za jeho alkoholismem... O to více si jeho veršů vážím: vidím za nimi člověka. A básníka, který jen chtěl čtenáři sloužit co nejlépe...

Milý Františku, ty jsi mi zatápěl, když jsem byla malá. Nenáviděla jsem tvoji Květušku a její zahrádku. Celé to bylo moc pochmurné, nechat takhle trpět malou holčičku. Nejdřív jsem měla zlost i na Trnku, že takový šikovný malíř vůbec ilustroval takovou nepovedenou knížku.
Ale potom jsem si všimla, že obrázky dětí, květin a zvířat nakreslil úplně jinak, než tu hnusnou babici zimnici. Bylo mu na ní škoda barev, použil jenom modrou pastelku. Asi chtěl dětem sdělit, že ani on nesouhlasí s kousky té babizny a je mu protivná.
Na Trnku jsem proto nezanevřela, ale na tebe jo a dodnes jsem nepřečetla žádnou tvoji knížku. A máš to!
:-)

Nepřekonatelná tvorba pro děti, jeho veršované pohádky a dětské říkanky umím ještě dnes, po více než šedesáti letech.Škoda, že se jim vydavatelství vyhýbají. Tvorba pro dospělé má své kouzlo, ale já mám Hrubína spojeného s dětstvím.
Většina tvorby pro děti spojená s ilustracemi velkého mistra Jiřího Trnky.
Malá ukázka... Kde se vzala, tu se vzala, první vločka hvězdička, jako pírkem polechtala pacholíčka Smolíčka. Za ní druhá, potom třetí, za nimi jich tisíc letí....

Snad každý zná jméno František Hrubín. Tohle jméno nás přece provází již od dětství. Jak zabloudilo kuřátko za zahradou mezi poli znají z leporela už ti nejmenší caparti. S věkem se přidávají další a další úžasné pohádky a najednou jsme dospělí. A nemusíme jen vzpomínat na to co bylo, vždyť i pro nás básník napsal mnoho krásné poezie i dramat.

Osobní setkání byl pro Knihomuru určitě zážitek.Tak trošičku závidím.

Na osobní setkání u něj doma vzpomínám již dlouho.

František Hrubín mi připomněl, jak úžasný je svět pohádek.

Nejvíce jsem vnímala jeho pohádky, jeho verše, a vnímám je dosud, i když jsem jiež v pokročilém věku

Každý má nějaké vzpomínky na útlé dětství, pro většinu z nás mezi ně patří knížka Špalíček veršů a pohádek Františka Hrubína ilustrovaná Jiřím Trnkou. První vydání Špalíčku veršů a pohádek pochází z roku 1960. Někdo zná i knížku Dvakrát sedm pohádek nebo samostatnou knížku Kuřátko a obilí, Pohádky z Tisíce a jedné noci, které bývají součástí Špalíčku. František Hrubín stále patří mezi nejoblíbenější autory pro děti a jeho nesmrtelný Špalíček je určen dětem od 4 let.