Hector Berlioz

"... Ubohý tatínek! S jakou neúnavnou trpělivostí, svědomitostí a porozuměním se mnou probíral řeči, literaturu, dějepis, zeměpis a hudbu! Ostatně budu o tom hned vyprávět.
Jak velká musí být otcovská láska, která se chopí tak těžkého úkolu tak svědomitě a trpělivě! A jak málo je otců, kteří jsou něčeho podobného schopni. Neodvažuji se ovšem tvrdit, že by taková výchova byla ve všech směrech výhodnější než veřejná. Děti zůstávají výlučně ve styku se svými rodiči, jejich služebnictvem a několika vybranými mladými přáteli a nepoznají hned v mládí krutost společenských rozdílů. Svět a skutečný život pro ně zůstávají zavřenou knihou a vím určitě, že jsem v tom ohledu zůstal až do pětadvaceti let nevědomým a neobratným dítětem. ..."
Paměti (překlad: A. Hartmanová, J. Pippichová), SNKLHU, 1956.