Hector Hugh Munro

Saki · pseudonym

britská, 1870 - 1916

Diskuze (4)

Přidat příspěvek

Greenfingers
04.04.2020

Soudě dle počtu komentářů k autorovi a k jeho knihám zde na DK mu "pšenka moc nekvete". Je to dle mého názoru velká škoda.
Saki a jeho humorné povídky si rozhodně zaslouží větší pozornost čtenářů. Svou kvalitou jsou srovnatelné s jinými krátkými prózami velikánů tohoto žánru.
Čtenář, který má rád suchý anglický humor, si při četbě Sakiho povídek určitě přijde na své.

Jaruš7
13.09.2019

Klasik jadrného, špičkového, excelentního, anglického humoru.


HTO
20.07.2012

K nightlybirdově komentáři doplním jednu věc, a sice Sakiho poslední slova, která už nejsou krutým šprýmem, jsou už jenom odrazem krutosti: poté, co se dobrovolně přihlásil do armády (i když byl oficiálně příliš starý), vracel se bojiště několikrát i přesto, že byl oficiálně příliš vážně zraněn nebo příliš nemocný. V listopadu 1916 odpočíval po útoku v kráteru po výbuchu v „zemi nikoho" (z tohoto označení mě vždycky mrazí – viz. čtvrtá řada seriálu Černá zmije), když v tom se ozval jeho výkřik: „Zhasni tu zatracenou cigaretu!" a nato klesl s hlavou prostřelenou německým odstřelovačem.

nightlybird
26.02.2011

Pod pseudonymem Saki (který si vybral z básně Omara Chajjáma) píšící britský humorista H.H.Munro je znám především díky svým povídkám, ve kterých nastavuje zrcadlo anglické společnosti na přelomu minulého století, je to obraz idylických starých časů, obraz plný suchého anglického humoru, často přecházející až v černou grotesku, jindy zas plný jemné ironie nebo smutného pousmání nad pokrytectvím společnosti.
Nechybí ani povídky kde se černý humor mění v horor, ale i tam vystupuje autor jako distingovaný džentlmen i když pod touto ošidnou maskou vykukuje povaha recesisty a jizlivého až škodolibého šibala.
Přestože byl ve své době oblíben a čten - v jeho krátkých povídkách jde o tak málo a přesto jsou tak výtečně napsané - potkal by jej osud celé řady jiných, sice pozoruhodných ale ne příliš slavných autorů a upadl by postupně do zapomnění, nebýt toho, že si jeho povídky oblíbil Graham Greene, vybral nejlepší z nich a sestavil výbor pod názvem Kruté šprýmy. Po čtenářském úspěchu tohoto výboru, začaly postupně vycházet i jeho další práce a setkávat se s kladným ohlasem.
Mimo jeho humoristických povídek začaly být otiskovány i jeho hororové povídky, ve kterých dávkuje děsivé či hrůzné momenty pečlivě a po malých dávkách, aby vyústily ve vtipnou a nečekanou pointu.
Jeho stylem byly nepochybně ovlivněny i práce Wodehouse - aspoň mi to tak trochu připadá, možná by se jím mohli inspirovat i začínající "pisatelé pro radost".