Iris Johansen

rada čítam jej knihy, najmä historické

Knížky Iris Johansenové je pro mě těžké hodnotit. Zápletky této spisovatelky bývají takového rozsahu, že je často v ohrožení půlka celého světa, ne-li rovnou celá planeta. Svého času jsem její knihy měla moc ráda, protože pro Iris je typické, že charakter postav, ani vedlejší popisy moc "neokecává", ale jde rovnou na věc. Její knihy, to je převážně přímá řeč, troška romantiky, a jak už jsem psala, zápletka obrovského významu pro lidstvo. Nečetla jsem sice úplně všechny knihy od Iris, ale za povšimnutí stojí fakt, že převážná část záškodníků z jejích knih pochází z Evropy, či jiného kontinentu, jen ne z Ameriky. V knize Dlouho po půlnoci je dokonce zmínka o bombě vyrobené v Československu. Iris je zřejmě patriotem své země. (Bůh žehnej Americe! :-)) Ale možná právě díky tomu, co jsem napsala výš, mě její knížky brzo přestaly bavit. Těch nebojácných, sebevědomých hrdinek a hrdinů jsem začala mít plné zuby. Najednou jsem začala postrádat tu šťávu okolo, která by děj dobarvila, také ty zápletky mi přišly občas přitažené za vlasy. Chyběly mi tam skutečné emoce.
Pokud jde o romantickou tvorbu, tam je to obdobné. Zápletky sice umírněnější, ale opět jsem postrádala sondu do duší hrdinů a více empatií. Je to už opravdu dávno, co jsem její knížky četla, ale vracet se už k nim nejspíš nebudu.

Tuhle autorku mám velmi ráda. Jako jedna z mála umí skloubit dohromady dobrou detektivku a červenou knihovnu.