Jana Rečková

„Předpokládám, že její knihy nechybějí v žádné knihovně milovníků science fiction naší republiky,“ napsal o ní Miroslav Žamboch v doslovu knihy Mlok 2007.

Spisovatelka o sobě uvádí, že psala new-weirdově ještě předtím, než byl žánr vůbec pojmenovaný.

Kdyby vám měla sama doporučit, co si od ní máte přečíst, byla by to trilogie Údolí žalozpěvu (Triton, 2008 až 2009).

S velikou lítostí znamenám, že doktorka Janička nám už nic nenapíše ani nepřeloží. Opustila nás 27. března v necelých 62 letech... Měla jsem tu čest, že jsem se s ní osobně znala, v některých knihách mám od ní i věnování, a mohu říci, že to byl milý, hodný a statečný člověk. Věřím, že ji právě teď zvou ke svému stolu Jan Kantůrek, Terry Pratchett a Ray Bradbury, aby si s nimi připila něčeho dobrého...

Ráda bych paní Rečkové napsala, že její knihy mám moc ráda. Knihu Syndrom malé mořské víly jsem si oblíbila, čtu ji pravidelně jen tak pro radost a připomenutí. Přejí paní Rečkové pevné zdraví a těším se na mnoho dalších knih, které si budu moci přečíst.

Od paní Rečkové přímo hltám povídky o lovci-bojovníku-mágovi Zegrem a jeho přítelkyni čarodějce Jagah. Např. "Nový les" nebo "Kseorú". Vycházely v několika dílech časopisu Pevnost.