Jaroslav Erik Frič

Tento člověk je – odpusťte mi anglický pojem, ale Erik je koneckonců mj. anglista – národní poklad. Jeho blog, nyní velezáslužně vydávaný v Dauphinu, to je věc z rodu zřeců (à la Josef Florian či Bohuslav Reynek), neústupných lidí, které každá země potřebuje jako sůl. Nemluvě vůbec o jeho aktivitách dříve samizdatových, nyní undergroundových, neúnavném organizování festivalů, kulturních akcí, vydavatelské činnosti... Po zásluze letos dostal Cenu města Brna, po té, co téměř doslova prožil zmrtýchvstání. Díky za všechno!!

http://www.rozhlas.cz/dvojka/dokument/_zprava/dokumentarni-blog-o-zmrtvychvstani-j-e-frice-z-komatu-za-svou-literarni-a-publicistickou-cinnost-dostal-fric-v-lednu-2017-cenu--1696652

http://mluveny.panacek.com/radiodokument/156234-abychom-se-jako-andele-nevznesli-nekam-kam-jeste-nepatrime-2017.html

Jaroslav Erik Frič, blog, 17. 1. 2008: vzpomněl jsem si totiž na jednu dvojitou doktorku (filosofie! a ještě – snad – přírodních věd), učila na střední ekonomické škole, kde jsem si koncem 70tých dodělával maturitu z oboru „provoz hotelů a společného stravování", obor, z kterého nás tato dvojitá doktorka, s brutálně rudě namalovanými rty, ještě ne příliš stará, zkoušela, byla tzv. občanská nauka, při zkouškách přede mnou různě rafinovaně týrala „filosofickými otázkami" číšníky či kuchaře z provozu, implantovala na kdeco „marxistické" pohledy, (…), chtěl jsem vzpomenout situaci, kdy přímo přede mnou (byli jsme v místnosti vždy dva – jeden se připravoval, druhý byl zkoušen) byl dotazován jeden mladší číšník, „jaký má dnes zemědělec vztah k půdě? k socialistickému vlastnictví této půdy?" číšník trpěl, kroutil se, vymýšlel, netušil, co tento ženský žrec vědeckého materialismu po něm chce, a netušil jsem to ani já, nakonec si zkoušející, s vítězoslavným gestem, odpověděla sama: „No přece žádný!" – to nás zaskočilo oba, – když potom jsem to na chodbě komusi říkal, slyšel jsem tiše utroušená slova: „Však to je taky vidět" –