Jaroslav Foglar

Bezmezně obdivuji pana Jaroslava Foglara. To, jak dokázal stvořit magický svět Stínadel, tento tajuplný svět s vlastními pravidly, to je podle mne projevem skutečně nevšedního talentu. Neváhám označit Záhadu hlavolamu za nejdůležitější knihu mého dětství- a komiksové ztvárnění Rychlých šípů pro mne není o nic menší klasikou. Jako kluk jsem intenzivně prožíval popisovaná dobrodružství a dodnes oceňuji mravní apel, který spisovatel svým čtenářům přinášel. Ano, občas působila snaha pana Foglara příliš didakticky nebo až naivně, bylo tomu však proto, že chtěl učinit svět lepším a lidi slušnějšími. Nevím, zda se mu to povedlo i se mnou, přeci jen jsem nikdy nebyl Mirkem Dušínem- ale chtěl jsem jím být! Toužil jsem založit vlastní klub na způsob Rychlých šípů, ale marně jsem hledal podobné nadšence, kteří by se ke mně přidali. Přesto panu Foglarovi děkuji, podnítil moji fantazii a obohatil můj život jako málokterý jiný spisovatel. Velké díky!

Tak, plantážníci, teď se přímo stydím, že jsem hlavního autora svého dětství ještě nezařadila do oblíbených v databázi. Opět se mi dostala do rukou kniha Když duben přichází, otvírám knihovnu svého dětství a na polici vidím 19 foglarovek v knižní podobě + několik sešitů paperbackových komiksů ze začátku 70. let. Rychlé šípy, které tatínek svázal do pevné vazby, už někam odvál čas, ale v 90. letech jsme pořídili nové. Naše děti na nich vyrůstaly též a v knihovně tento soubor půjčujeme hodně často.

Chlapecké čtení, ale já jako malá holka jsem jeho knihy zbožňovala. Nakonec jsme s kamarádkou i lovily bobříky. Bobřík mlčení zavinil několik kulí ve škole :-)

V rudošedé plísni normalizačních let mi dětství zpestřovali mj. dva čeští autoři, Foglar a Štorch. Tehdy jsem nevěděl, že naštěstí ne každá doba je tak tupá a zapšklá jako byl počátek 70. let, nerozuměl jsem tomu, moji rodiče ani učitelé se se mnou o těchto věcech nebavili. Ale knihy Foglara a Štorcha mi pomáhaly tu dobu přečkat, a udržet si v sobě něco cenného, co ta zlobná a ubohá doba podceňovala, ignorovala, pokřivovala, nesnášela, tupila, nebo přímo ničila. Jsem za to oběma pánům neskonale vděčný. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako dítě přišel do knihovny v Nové Včelnici, a chtěl si půjčit další foglarovku. Jenže tam najednou nebyla žádná foglarovka, a příště také ne, a pak už nikdy ne. A tak jsem se jednou odhodlal zeptat, proč tady už nejsou knížky od Foglara. Knihovnice mi poctivě řekla, že ho zakázali. A já, obrýlený páťáček nebo šesťáček, jsem jí řekl: "Ale to je špatně! Pan Foglar, to je dobrý spisovatel! To jsou dobré knížky!" A paní knihovnice se slitovala, a párkrát mě vzala do přilehlého skladu, kde zakázané knihy uschovávala, a foglarovky mi půjčila...

Kdo nezna Hosi od bobří řeky nebo zahadu hlavolamu, a kluky z rychlých šípů jako by nebyl. Autor.meho dětství a ranneho mladí muj top diky Jestrabe.

Jelikož jsem v mládí navštěvoval poměrně aktivní oddíl Junáka , tak se mi při četbě Foglarových knih hezky vzpomíná na mé dětství a na má mládežnická léta . Miluji Foglarovy knihy .

Na Foglarovy Rychlé Šípy nikdy v životě nezapomenu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Když se v Č. T. volila Kniha mého srdce, po krátkém váhání jsem dal bod Rychlým šípům. Ty knížky mě nejen baví, ale dali mi do života pár věcí, které už mi zůstaly. Záviděli jsme kamarádovi, který měl všechny jejich komiksy a při jejich čtení jsme si připadali v jiném - lepším- světě. Po roce 89 jsem si koupil všechny Rychlé šípy a pár dalších foglarovek. Nikdy jsem nebyl Mirek Dušín, spíš Rychlonožka s jeho věčným popichováním, od mládí jsem kouřil, ochutnával alkohol, nerad se učil (prostě pěkný kvítko), ale oni se mi líbili, hlavně to jejich opravdové kamarádství a vždycky jsem se snažil být aspoň trochu jako oni. Díky pane Foglare!
Jako podobné knížky můžu doporučit Dva divochy od E.T. Settona a hlavně příběhy Vlaštovek a Amazonek od Arthura Ransoma. (Ransomovky se budou líbit i holkám.)

Jeden z mých srdečních autorů, kteří zformovali nejen mé směrování čtenáře, ale i můj myšlenkový svět. Chytla jsem ho v době, kdy jsem byla dítě, doprovodil mne pubertou a stále se k němu vracím. Díky okouzlení z jeho knih jsem si našla skautský oddíl a stala se členem; přezdívku jsem zvolila podle jednoho chlapce z jeho oddílu (ne, nic mužatkovského, šlo o toho, který se kamarádil s Láďou Velebilem a sám měl přezdívku podle pejska z knížek E. T. Setona). Líbí se mi nejen popisovaná dobrodružství (na kterých je úžasné to, že je může prožít úplně každý, pokud má štěstí na kamarády a trochu fantazie na vymýšlení her a hříček), ale i mravní apel a předávané hodnoty. Mluvit nesprostě se mi snad nikdy nezadaří, ale udělat co nejčastěji (ideálně denně) nějaký dobrý skutek, pomáhat druhým a snažit se jednat čestně, se snažím dodržovat i dnes. A i když jde o hodnoty, co se dnes příliš nenosí, jsem si jistá, že je budu vštěpovat i svým dětem.

Coby absolventa historie se mi líbí odraz doby, v níž se knížky odehrávají (převážně první republika), včetně takových drobností, jako jsou krátké kalhoty chlapců oproti kloboukům a dlouhým kalhotám dospívajících a jejich světáckému kouření v pasážích, popisu tehdejšího školského systému (Když Duben přichází) či tehdy ještě jasnému diferencování toho, kdo pochází z jaké pražské čtvrti (Poklad černého delfína).

Jen si stále kladu otázku, jaké osobní démony musely Jestřába trápit, když téměř v každé knize je nějaká hrůza, nějaký temný motiv, který děsí a straší hlavní hrdiny i čtenáře. Jen namátkou:
- "Záhada hlavolamu": postava tajemného Ema a smrt Jana Tleskače? Brrr!
- "Tajemství Velkého Vonta": Když člověk při prvním čtení knihy zjistí, co bylo v tom koši... není třeba cokoli dodávat.
- "Chata v Jezerní kotlině": Postava pomateného Derneta a jeho životní příběh...
- "Modrá rokle": Ztracený / utopený kamarád.
- "Pod junáckou vlajkou: Démonický Ondra coby nemesis hlavního hrdiny.

Jediné, co Foglarovi nemohu odpustit, že i v novějších knížkách se neobjevuje výraznější dívčí postava, což muselo a musí nejednu holčičí čtenářku rmoutit. A co se týče pomluv o jeho orientaci, považuji je za pomluvy a nikdo mne nepřesvědčí o opaku. Jeho knížky mohou tak dnes svým zaměřením na chlapce působit, ale je nutno si uvědomit, v jaké době Foglar vyrůstal, jak byl vychováván, jaké hodnoty byly ve společnosti, že školství bylo oddělené, a že pro svůj oddíl by i dýchal.

Na foglarovkách je úžasné to, že se věnují období, kdy jsou hoši hochy, prožívají nejkrásnější roky svých životů, sice je trápí mnoho věcí, ale čest a houževnatost vždy zvítězí.

Ze všech jeho nástupců mi nejvíc foglarovský přišel Velinský se svým "Posledním tajemstvím Jana T." - těm, co nečetli, doporučuji. Líbí se mi více než "Meč Vontů"; je to v podstatě další foglarovka, jen ji nenapsal Foglar :-).

Ač jsem holka, tak na knihy Jaroslava Foglara nedám dopustit. Zejména Rychlé šípy. Četla jsem často i Hochy od Bobří řeky. Škoda, že jsem nedočetla Dobrodružství v zemi nikoho. Docela zajímavá věc. Ideální k zfilmování. Snad se k té knize ještě dostanu. Jsem hold špatný plantážník. :D

Všechno, co o Jaroslavu Foglarovi bylo a i ještě bude napsáno, nádherně shrnul ve své písničce Jiří Wabi Ryvola. K tomu není co dodat. Díky, Jestřábe. A teď už jen bobřík mlčení.

https://www.youtube.com/watch?v=WZGXnq0AE3I

Rychlé šípy
Můj život je hned plný nesnází, na jaře když duben přichází,
já vracím se do poválečnejch let, kdy vycházel náš starej dobrej Vpřed,
já žlutý kvítek za klopu si dám a píseň Vontů tiše zabroukám,
do Stínadel se šerem vypravím, snad potkám cestou Losnu, co já vím.

Dunivá Kateřina burácí a Široko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám, nevím, co s ježkem v kleci dělat mám.
Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč, pan Fišer pustil z okna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál, pan Foglar tohle nikdy nenapsal.

To Rychlé šípy sami byli v nás a žlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůže nám nikdy nikdo vzít, kdo kopal studnu, aby druhej moh pít.
Snad jednou až se jaro navrátí, můj život píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál a směšný bude ten, kdo se mi smál.

Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonožka s Bublinou, naší krásnou chlapeckou krajinou.

Duj, duj, duj, fujaro vítězná.

Rychlé šípy jsou fakt bezva knížka,četl jsem ještě Hoši od bobří řeky.

Nedám dopustit. Nikdy nezapomenu!!!! Díky za vše, Jestřábe!!

Jaroslav Foglar je zakladatelem "Modrého života" - život správných chlapců a děvčat, život čestný, ve kterém se uplatní poctivost, přímost, přátelství, smysl pro povinnost, ve kterém jsou silnější připraveni pomáhat slabším.
A tomuto poslání, životní touze, zasvětil pan Foglar celý svůj život a to i na úkor vlastní rodiny, kterou bohužel nikdy neměl. Na druhou je stranu je ale pravda, že možná právě díky tomu stvořil a napsal tolik nádherných děl, které výrazně obohatili životy hodně chlapců a dívek a také moji maličkost..
Díky Jestřábe...

Autor Rychlých šípů, Hochů od Bobří řeky a mnoha knih, se kterými vyrůstat znamenalo jasné rozlišování dobra a zla a formace kladnými vzory. Nechtěla bych ani za nic zpět bývalý režim, ale podobně jasně vymezené mantinely mi v současné době chybí, a to nejen v literatuře.
Při četbě jeho knih jsem byla alespoň zprostředkovaně skautem :o)
A ta dobrodružství ! Díky za to, že byla napsána.

Nic jsem od něj nečetla, a popravdě, ani mě to neláká. Já se radši směju blbosti hlavních hrdinů v např. Tygrově prokletí apod., na tohle jsem asi moc blbá :D

Foglar byl mým oblíbeným autorem.Hlavně jsem ho četl jako dítě.Četl jsem jeho knihy jako Kronika ztracené stopy či třeba Chata v jezerní kotlině.Škoda jen,že už tento autor už nežije!

Je mi 32 a Foglar pro mě zůstává kultovním spisovatelem. Kdo nečetl Rychlé šípy jako by nežil. Ještě do nedávna jsem znala celý návod na vyjmutí ježka z klece nazpaměť, teď už dávám jen začátek:-)
Myslím, že základní školy by měly mít za povinnou četbu Foglara a Foglara ne Filozofskou historiii a Otu Pavla a jeho těžká politická témata. Děti by měly nejdřív pochopit hodnoty, pak mohou pochopit i ostatní.
Možná, že kdyby dnešní děti trošku četly, nebo možná vůbec četly knihy pana Foglara neměly by potřebu sedět tolik u PC a TV, ale lákal by je pobyt v přírodě, stavění domků na stromech, hry na šipkovanou a měly by potřebu prozkoumávat dosud jim utajená a pro ně nepoznaná místa.

Jako dítě jsem jej hltala a milovala. A dnes když je mi již nějakých 30 prič si knihy ráda přečtu.