Jaroslav Foglar

I když jsem holka, jeho příběhy a hrdiny jsem milovala. Staré sešity Rychlých šípů zděděné po matce mám pořád doma a střežím je jako oko v hlavě. Jako snad jediný autor dokázal vytvořit tak absurdně kladnou postavu (Mirek Dušín), která mě nikdy neštvala, a vůbec, všudypřítomné poselství v jeho knihách vyznívá v dnešní době hodně naivně, ale pořád má svoje kouzlo. A velké. Možná kdybych se narodila v jiné době, mezi jinými lidmi... v jiném režimu...

Miluju Rychlé šípy i když jsem holka moc mě baví

Myslím, že Foglarem jsme všichni ovlivněni. Jak my mladší, do jejichž dětství a dospívání se dostal už po revoluci, tak ti starší, k nimž se dostal v šedesátých letech minulého století. Přečetl jsem vše co vyšlo, leckdy v jednom zátahu. Prostě jedna perla vedle druhé...kdo z nás by nechtěl do Stínadel, tábořit u Bobří řeky a poslouchat Rikitanův zpěv...
Nicméně jak píše Zajda, bohužel dnes už jsem někde jinde. Ale i tak Jestřábe díky...

Kdysi jsem Foglara hltal. Jako kluk jsem od něj přečetl skoro všechny příběhy. Nějáký čas jsem plnil Modrý život, snažil se lovit bobříky a ještě dlouhá léta uctíval ideál čestného skauta.

Asi před dvěma lety jsem opět vzal do ruky mojí tehdy nejoblíbenější Foglarovku. Po druhé kapitole jsem jí znechuceně odložil. Při jejím čtení jsem si připadal vyloženě trapně. Stalo se mi přesně to, co spoustě Foglarovým starším hrdinům. Dospěl jsem, už nejsem chlapcem. Moje myšlení, touhy i žebříčky priorit prošli radikálními změnami, už se nemohu stotožňovat s hrdiny Foglarových románů... Přesto jsem ti neskutečně vděčný Jestřábe. Možná, že navždy zůstaneš autorem, kterým mě nejvíce ovlivnil a na konci dětství a v ranné pubertě mě směroval tím správným směrem. Díky!

Jestřábe, děkuji za příjemně prožitá dobrodružství nad tvými knihami!

jeho příběhy jsem četla jedním dechem - ač holka, toužila jsem být rychlošípákem!

Tenhle člověk znamenal pro můj život moc.
Probudil ve mě spoustu citů ze svého díla, a zájem o člověka, tedy o něho. zajímalo mě o něm vše!

Podruhé v životě to byla už žena, ale on byl první!

Udělal moc pro řadu generací lidí, protože se obvykle čte tak mezi 10 - 14 lety, tak je to hodně lidí, a ať už ho poznali osobně či zprostředkovaně přes jeho dílo.

Podstatou jeho díla je vztah k druhým lidem, umět poznat co je dobro a zlo, získat si vztah k přírodě, dokázat si, že svedu žít modrý život, naučit se základy v boji o přežití rovnou v přírodě atd.

Myslím, že lidí ovlivněných Foglarem bylo mnoho, mnohem víc, než kolik si je to třeba i ochotno připustit. Spíš asi jde o to, kolik lidí na jeho zásady postupem doby pozapomnělo a stali se z nich (z nás) ti "šedí, obyčejní kluci a holky", kteří jen buď někam pospíchají, nebo se nudí (případně jen zabíjejí čas něčím, co je vlastně ani nebaví), aniž by měli snahu na tom cokoliv měnit.

Ano, a nebyl jsi zdaleka sám. I já a spousta mých kamarádů jsme plnili "bobříky", žili "modrým životem" a i když nás to po čase přestalo bavit, vzpomínky zůstaly. A za to je třeba panu Foglarovi poděkovat, vždyť tak to chtěl.