Jaroslav Foglar

Pražská Stínadla je fiktivní čtvrť, kterou ve svých románech stvořil Jaroslav Foglar a jejímž předobrazem byly nejspíš úzké a křivolaké uličky Starého Města. Do těchto míst spolu s průvodkyní Dagmar Winklerovou, vystudovanou archeoložkou a kurátorkou digitální knihovny, zavítala redakce časopisu Květy - "Starou Prahou po stopách Jaroslava Foglara".

Připomenutí odkazu tohoto autora, od jehož smrti brzy uplyne 25 let, v zajímavém článku "Do stínadel na bicyklu Tleskače" v novinách 5 plus 2 /Jihlava, Pelhřimov a Havlíčkův Brod/, č. 3, ročník XIII, 19.01. 2024, str. 10

Jaroslav Foglar byl vynikajícím autorem dobrodružných knih pro mládež. Navždy zůstane vepsán v paměti čtenářů jako tvůrce dnes už legendárních Rychlých šípů.

Jaroslav Foglar byl a věřím že stále je jedním z těch nejlepších autorů knih pro mladistvé na celém světě. V dnešní době je pro mnohé z těch starších v podstatě vším, je to tak hlavně díky jedné věci. Dal jim kdysi ten svět, který potřebovali na své cestě dospívání. Oni si dnes pamatují a rádi opět žijí ty časy, kdy všechno bylo jednoduší. Každopádně Jestřáb tvořil na našem území v době nepříhodné pro publikace tohoto ražení. Z toho důvodu se jeho knihy nestaly celosvětově uznávané, ale otázkou zůstává, zda-li by byl tak úspěšný? Myslím si, že podobně jako Karel Čapek tvořil v době příhodné pro to konkrétní životní veledílo. A že to tak mělo být, mimo to se tím mohl připojit k stěžejním českým umělcům, kterých není zase tak mnoho. Možná přijde doba, kdy jej budou mladé generace opět vášnivě pročítat a svět bude hned lepším místem. Protože svým životem Foglar ten lepší svět vytvořil a za to mu patří obrovský dík.

Pán Foglar je podle mě jeden z největších Čechů vůbec... Vytvořil neuvěřitelný svět krásy a dobrodružství.... Uměl popsat ve svých knihách krásu okolo nás kterou hodně lidí nedokáže ani vnímat...

Klasik všech věkových skupin čtenářů.

V dětství jsme přečetla mnoho knih pana Foglara a vrátila jsem k některým z nich, když je četli synové.

Jó, Jestřáb, to byl správnej chlap. V mládí jsem přečetl všech jeho 118 knih. Za to dnešní junák už není, co to bejvalo...

Ty krásné roky s knihami Jaroslava Foglara. Za nic bych neměnil.

Díky za tebe Jestřábe. Díky za všechna ta čestná a barvitá dobrodružství. Tvé knihy pohladí po duši budou tu s námi stále.

Taková dobrodružství , jaké vaše knihy nám náctiletým nabízely , už málo kdo dnes zažije. Co se Prahy týče , ve večerních uličkách a okrajích Vltavy je dnes tak nebezpečno , že spíše thryllery by se daly psát. Ale to kouzlo z vašeho pera , to opravdu hřálo . Vždy, když se pohybuji po Praze i se synem , navštívili jsme zákoutí Kampy, Čertovky a Malé Strany , hned si vzpomenu na knihy JF. Za denního světla se dá nakouknout i najít tajemné místo popisované autorem , ale po krásném západu slunce už nikoliv. Moje první kniha spisovatele byla Přístav volá , nedávno jsem si ji znovu přečetl , nic neztratila na kráse. A nyní jsem si přečetl životopis Život v poklusu , který tedy nemá chybu. Počátky skautingu, psaní , a poznávání krajů ,muselo být nádherné. Taky samozřejmě byly jiné hodnoty než dnes. Kolik našich ratolestí by to tam někde zvládlo bez mobilu či wi-fi. ?? I odevzdání se dětem a mládeži je na JF. obdivuhodné. Práce s dnešní mládeži je o nervy , a jednou nohou v kriminále. Můj děda zažil dobu trampování , dokonce si postavili jako parta chatu , kterou zvelebovali až do své dospělosti. Bohužel vojna , kdo ji zažil , vše změnila či vzala . Chatu , už rozpadající jsem často navštěvoval a děda u ni vypravoval zažitky , které už moje generace neměla šanci poznat
K panu Foglarovi můžeme všichni vzhlížet , jako k autoru dobrodružné literatury, která má co nabídnout a dá nám vydechnout v té dnešní hektické , digitální době.

Od první přečtené knihy Záhada hlavolamu a poté dalších dvou dílech, jsem si Jaroslava Foglara naprosto oblíbil. Dovolím si tvrdit, že právě tato stínadelská trilogie patří mezi klasiku české literatury. Jaroslav Foglar celý život obětoval skautu a chlapcům v oddíle. Celý život žil pro čest a spravedlnost a dle mého názoru nikdy nezestárnul. Jeho knihy jsou plné přátelství mezi chlapci a to jak by měli správně žít. Náměty hodně čerpal z vlastní zkušenosti vedoucího oddílu. Vždy když si přečtu tato slova ...... „Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných ..... tak se ve mě vždy probudí touha nazout boty a vyrazit podél řeky Sázavy až tam, kde nebe je opravdu vysoké a modré. Velký obdiv k tomuto člověku.

V komentáři jprst psal o stěhování foglarovek do knihoven mladší generace. Já to vyřešila jinak. Na těch svých velice lpím, nechci se jich vzdát a tak se naše děti stěhovali s vlastníma. A to jsme je pořizovali trojmo. Většinu z nich v době, kdy Foglar nesměl vycházet.
Ještě se musím přiznat jaký jsem blázen, když začínám vnukovi kupovat ty nové i když má ty po mámě.

Spisovatel Jaroslav Foglar, skautský vedoucí Jestřáb, člověk, který ukázal čtyřem generacím(možná už pěti) co je důležité pro život a jak je krásné prožívat dobrodružství se správnými kamarády.
Jestřábe děkuji.

Já se vám, pane Foglar, k nohám klaním.....
Nemáte proste konkurenci.
Dekuji.

Co se týká knih, je naše rodinná tradice taková, že oblíbené knihy nebo knihy oblíbených autorů se stěhují do knihovny mladší generace až jako poslední. U knih pana Foglara to, bohužel, neplatilo, ty odstěhovala vnoučata po přečtení jako jedny z prvních. Ale docela mě jejich zájem v dnešní, úplně jiné době, potěšil.

Dík, pane Foglar.

úžasný dobrodružný český autor a ilustrátor. Který napsal skvělé knížky.

Děkuju panu Foglarovi, že mi otevřel nenahraditelný svět plný dětské fantazie ...

Pan Foglar mě velice kladně ovlivnil na začátku mé puberty. A ne, nejsem nijak stará, je mi teprve 17 roků :) Díky němu jsem šla do skautského oddílu a začala víc žít. Knížky pana Foglara možná nejsou vrcholným uměleckým dílem, ale jsou jednoduché a srozumitelné pro mladou duši.
Velice zajímavé se mi zdá, jak v pražských Stínadlech dodnes žije odkaz toho, co napsal. Nápisy na zdech, žluté špendlíky... Jaký autor se kdy mohl chlubit tím, že něco takového stvořil (nebo alespoň popsal :))?